Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.01.2005, sp. zn. 20 Cdo 52/2004 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.52.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.52.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 52/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně Č. o. s., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Tělovýchovné jednotě U. L., zastoupené advokátem a 2) Č. s. t. v., vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 220/92, o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.2.2003, č.j. 8 Co 932/2002-203, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení je první žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1.625,- Kč, k rukám advokáta, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: Odvolací soud v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně (poté, co jeho předchozí zamítavé rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno) vyhověl (zčásti) žalobě, vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a 232/1991 Sb., jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti, aby první žalované s ní uzavřela dohodu o navrácení majetkových práv k označeným nemovitostem. Výsledek sporu v této fázi řízení založil odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) na tom, že žalobkyně prokázala existenci výzvy k navrácení žalovaných nemovitostí, resp. její včasné a řádné doručení první žalované. Nesprávnost tohoto skutkového zjištění namítla první žalovaná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání; odvolací soud podle jejího názoru „nevzal náležitě v úvahu“ v řízení provedené důkazy výslechem svědků, a doručení předmětné výzvy nebylo prokázáno ani doručenkou, podacím razítkem nebo jiným věrohodným způsobem. Žalobkyně označila ve svém vyjádření dovolání za nepřípustné (resp. za nedůvodné). Dovolání vskutku přípustné není. Podle §236 odst. 1 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř. Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/). Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadený rozsudek není měnící, nýbrž potvrzující. Nezakládá ji ani ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu (soud prvního stupně sice rozhodoval v dané věci celkem třikrát, jeho v pořadí druhé – zamítavé – rozhodnutí však bylo odvolacím soudem zrušeno z důvodu nedostatečně objasněného skutkového stavu). Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.; případné vady řízení skutkové povahy, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), pak mohou zde být významné jen za předpokladu, že zahrnují podmínku právní otázky zásadního významu (jinak - ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. - se mohou uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné). Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště dovolatelčiny argumentace, jsou proto v daných souvislostech nevýznamné. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde tedy zjevně nejde. Právní názor, který odvolací soud aplikoval ostatně dovolatelka nenapadla vůbec (navzdory výslovně ohlášenému dovolacímu důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání první žalované podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší žalobkyni náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) za vyjádření k dovolání v částce 1.550,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §7 písm. e/, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. ledna 2005 JUDr. Vladimír Kůrka, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/27/2005
Spisová značka:20 Cdo 52/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.52.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20