ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.531.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 531/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) I. Š. a b) G. Š., proti žalované A. H., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 10/1998, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. září 2002, č.j. 64 Co 438/2001-131, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 30. září 2002, č. j. 64 Co 438/2001-131 se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud zrušil rozsudek z 26. 9. 2001, č.j. 7 C 10/1998-112, jímž obvodní soud vyhověl excindační žalobě, řízení zastavil a žalované (za použití ustanovení §150 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) nepřiznal náhradu nákladů řízení před obvodním ani městským soudem. Své usnesení odvolací soud s poukazem na ustanovení §222a odst. 1 o.s.ř. odůvodnil skutečností, že žalobci vzali žalobu po vydání rozsudku soudu prvního stupně zpět a že žalovaná – ač vyzvána, aby se k tomuto procesnímu úkonu vyjádřila (s doložkou podle §101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že proti zpětvzetí žaloby nemá námitek) – tak ve stanovené lhůtě neučinila.
V dovolání žalovaná namítá, že městský soud „porušil zákonný postup při doručování výzvy k vyjádření se ke zpětvzetí návrhu, neboť soud sice žalovanou vyzval, aby ve stanovené lhůtě sdělila své výhrady proti tomuto úkonu žalobců, avšak poté nebral v potaz skutečnost, že výzva jí nebyla doručena a že žalovaná nebyla ani vyrozuměna o uložení výzvy na příslušné poště. V době jejího doručování, tedy v srpnu 2002, byla totiž P. a mimo jiné i konkrétně lokalita P., postižena povodněmi…“, dovolatelka se tedy z objektivního důvodu (evakuace obyvatelstva) v místě doručování, tj. ve svém bydlišti nezdržovala, nebylo jí tudíž možno doručovat tzv. náhradním doručením, tedy uložením zásilky na poště. Pro závadu v doručování tak byla zbavena svého práva nesouhlasit se zpětvzetím žaloby, což mělo za následek pro ni nepříznivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, o níž odvolací soud rozhodl podle ní nesprávně dle ustanovení §150 o.s.ř., ač jí tuto náhradu měli podle §146 odst. 2 věty první o.s.ř. zaplatit žalobci, jež zpětvzetím žaloby zastavení řízení zavinili.
Dovolání (přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu otázka, zda řízení skutečně trpělo vadou, jestliže výzva, aby se žalovaná vyjádřila ke zpětvzetí žaloby (spojená s doložkou podle §101 odst. 4 o.s.ř.), jí byla doručena náhradním způsobem, tedy uložením na poště, ačkoli se povinná ve svém bydlišti, kam jí bylo doručováno, z obecně známých důvodů (evakuace obyvatelstva při povodni) nezdržovala.
Podle ustanovení §46 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Jak vyplývá z výše citovaného zákonného ustanovení, podmínka, aby se adresát v místě doručení zdržoval, resp. aby nebyl zastižen, ač se v místě bydliště zdržuje, platí nejen pro možnost náhradního doručení písemnosti určených do vlastních rukou, ale také u tzv. písemností prostých, tedy doručovaných zásilkami opatřenými doručenkou s hnědým pruhem (a touto zásilkou byla žalované doručována výzva k vyjádření se ke zpětvzetí žaloby s připojenou doložkou podle §101 odst. 4 o.s.ř. /viz č.l. 129/).
Doručenka – obsahuje-li předepsané náležitosti – má povahu veřejné listiny (§134 o.s.ř.), potvrzuje tedy, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno. Jestliže však předepsané náležitosti nemá – a o takový případ jde v souzené věci, kdy na doručence chybí otisk razítka dodací pošty a podpis vydávajícího pracovníka – stačí, že účastník údaje na ní uvedené, tj. v daném případě, že adresát nebyl zastižen, ač se v místě doručení zdržuje, zpochybní, a je povinností soudu, aby vyšetřil, zda bylo doručeno v souladu se zákonem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 1998 a z 29. 2. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1532/1997 a 20 Cdo 2048/1998, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 18/1998 a č. 7/2000 pod. poř. č. 127 a 80).
V souzené věci se tak však nestalo, jelikož soud, ač ve spise měl založenu vrácenou zásilku s doručenkou neobsahující předepsané náležitosti – aniž zjišťoval, zda bylo doručeno řádně, tj. v souladu s ustanovením §46 odst. 2 o.s.ř. – dovodil, že žalovaná, protože se ke zpětvzetí žaloby v určené lhůtě nevyjádřila, nemá k procesnímu úkonu žalobců námitek; takovýto závěr však ve světle dovolacích námitek neobstojí.
Tím ovšem odvolací soud zatížil řízení tzv. jinou (než zmatečnostní) vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – napadené rozhodnutí podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle §243b odst. 3 o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu