ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.567.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 567/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného P.-S., spol. s r.o., proti povinným 1) I. B., 2) J. B., zastoupené advokátem, pro 894.702,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. Nc 260/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2003, č.j. 22 Co 891/2003-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9.12.2002, č.j. Nc 260/2002-6, kterým Okresní soud v Českém Krumlově nařídil exekuci podle svého rozsudku ze dne 19.10.1998, č.j. 4 C 284/98-40, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.10.1999, č.j. 8 C 80/99-78, 19 Co 3237/99, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 894.702,50 Kč s 26 % úroky z prodlení od 3.6.1998 do zaplacení, a dále podle svého rozsudku ze dne 11.2.2000, č.j. 4 C 284/98-89, k uspokojení pohledávek oprávněného ve výši l61.200,- Kč, 161.000,- Kč, nákladů nalézacího řízení 27.928,- Kč a nákladů exekuce; provedením exekuce pověřil JUDr. D. K., soudní exekutorku. Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 120/2001 Sb.“), byly splněny, zejména podkladová rozhodnutí měl za vykonatelná a oprávněného za subjekt, jemuž svědčí právo z exekučních titulů.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná J. B. dovoláním, jehož důvodnost odvozuje z ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za takovou vadu považuje skutečnost, že odvolací soud její námitku, že oprávněný není vlastníkem pohledávky, zkoumal jen na základě předložených listin bez nařízení jednání, ačkoliv bylo třeba vyslechnout účastníky, popř. provést další důkazy k tomu, zda dohoda o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.11.2001 byla platná. Postupem soudu byla dovolatelce odňata možnost soudu předložit své argumenty pro posouzení aktivní legitimace oprávněného, když touto otázkou je třeba se zabývat již v řízení o nařízení exekuce. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.)
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. je tedy předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinná vedle ohlášeného důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. uplatnila podle obsahu dovolání i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., namítá-li, že otázkou aktivní věcné legitimace je třeba se zabývat již v řízení o nařízení exekuce a nikoliv až ve studiu jejího zastavení. Dovolatelka však netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovému závěru dospět nelze.
Odvolací soud se totiž otázkou aktivní věcné legitimace zabýval ve shodě s ustálenou judikaturou, tj. zkoumal ji pouze z pohledu exekučních titulů, a ty v souzené věci svědčí ve prospěch oprávněného. S námitkou postoupení pohledávky také správně odkázal povinnou na řízení o zastavení exekuce (ani postoupení pohledávky by však za splnění předpokladů stanovených v §530 odst. l zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, nemuselo znamenat ztrátu aktivní legitimace oprávněného).
Námitka, že odvolací soud měl postupovat podle §253 odst. 2 o.s.ř. a nařídit jednání, je podřaditelná důvodu uvedenému §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; i kdyby tato vada řízení zatěžovala (při rozhodování o nařízení exekuce však není třeba jednání nařizovat), důvodnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. není v souzené věci s to založit (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b, odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu