ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.589.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 589/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Ing. B. CH. správce konkursní podstaty úpadce J. P., a.s., zastoupeného advokátem, proti povinné P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zastavení exekuce pro 1.101.993,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 1518/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.listopadu 2004, č.j. 14 Co 321/2004-51 , takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.listopadu 2004, č.j. 14 Co 321/2004-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl, když vyšel ze skutečnosti, že podle sdělení soudního exekutora byla vymáhaná pohledávka úplně vymožena. S odkazem na §51 písm. c/ zák. č. 120/2001 Sb. má odvolací soud za to, že tím zanikla i exekuce jako taková a že již proto nebylo správné vyhovět návrhu povinné na její zastavení, neboť byl takový návrh podán až po jejím provedení.
Povinná ve včasném dovolání tomuto závěru oponuje námitkou vady, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i nesprávného právního posouzení věci. Poukazovala na to, že soud zacházel nesprávně již s jejím předchozím návrhem na zastavení exekuce jako s odvoláním proti jejímu nařízení (a odvolací řízení z důvodu zániku exekuce pro vymožení pohledávky zastavil) a když nyní soud prvého stupně podle názoru povinné správně zhodnotil skutečnost, že jí exekuční titul nebyl doručen, staví se odvolací soud na neudržitelný názor vylučující její obranu proti exekuci (při její současné spolupráci s exekutorem plněním mimo výkon do depozita). Povinná má za to, že měla být správnost prvostupňového rozhodnutí přezkoumána bez ohledu na činnost exekutora a to i po případném vynucení splnění vymáhané povinnosti, zákon v tomto smyslu nestanoví žádnou lhůtu.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§238a odst. 1 písm. d/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a §51 odst. 2 a §130 zák. č. 120/2001 Sb.).
Jelikož existence vad vyjmenovaných v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, dle kterého skutečnost, že exekutor vydal vyrozumění o úplném vymožení (splnění) pohledávky brání z důvodu zániku exekuce vyhovění návrhu na zastavení exekuce bez ohledu na povinným tvrzený skutkový stav věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Exekuce se nařizuje podle §44 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. usnesením soudu, jenž jejím provedením pověří konkrétně určeného exekutora.
Podle ustanovení §51 zák. č. 120/2001 Sb. pověření k provedení exekuce zaniká, jestliže a/ soud rozhodl o vyloučení exekutora, b/ soud zastavil exekuci, c/ pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy a d/ soud pověřil provedením exekuce jiného exekutora.
Již ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že upravuje zánik pověření konkrétního – dříve soudem určeného - exekutora k provedení exekuce a nikoli exekuce samé, účinek trvání řízení zřetelný nepochybně z podstat písm. a/ a d/ ustanovení se projevuje též v případě b/, kdy je na místě rozhodnout dle §52 odst. 1 zák. a §271 o.s.ř. nebo podle §89 zákona v otázce náhrady nákladů exekuce a ovšem i v případě vymožení pohledávky a jejího příslušenství tam, kde v důsledku podaného odvolání je třeba přezkoumat správnost toho, že exekuce byla nařízena.
Doručení nařízení exekuce mělo totiž účinek uvedený v §44 odst. 7 zákona, jímž se povinné zakazuje nakládat se svým majetkem vyjma běžné obchodní činnosti, udržování a správy majetku, doručením exekučního příkazu prodejem podniku nastaly ve smyslu §71 zákona účinky uvedené v §338h odst. 1 o.s.ř. Takovým účinkům může povinný čelit, nestalo-li se tak důvodným odvoláním proti nařízení exekuce, jedině návrhem na zastavení exekuce, v rámci jehož projednávání jsou z hledisek právních zkoumány důvody trvání účinků nařízení exekuce a doručení exekučního příkazu. Skutečnost, byť i dobrovolného, plnění povinného, a tím méně skutečnost upuštění exekutora od provedení exekuce, nemůže vyloučit rozhodování soudu o uplatněných procesních úkonech účastníků z hlediska jejich – právní - důvodnosti. Výsledek řízení o návrhu na zastavení exekuce má vliv nejen na konečné nákladové rozhodnutí, ale, nejde –li o případ zastavení výkonu dle §268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jenž vyjadřuje dispozitivní charakter exekuce, výrazně předznamenává případné budoucí hodnocení důvodnosti plnění (z hlediska zásad odpovědnosti za vydání bezdůvodného obohacení), a to rovněž ať již dobrovolného nebo vynuceného.
Dovolatelce je proto třeba přisvědčit, že jí odvolací soud svým názorem zabránil v uplatnění procesního práva, když vyšel z výsledku průběhu exekuce a nezabýval se důvodností jí uplatněného návrhu na zastavení exekuce.
Právní názor odvolacího soudu, který mu neumožnil přezkum důvodnosti návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pro výsledek exekuce, tedy správný není, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatelka uplatnila právem.
Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu