ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.607.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 607/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresní správy sociálního zabezpečení v P., proti povinné K. Z., zastoupené advokátem, pro 81.730,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 19 E 866/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2003, č.j. 23 Co 360/2003-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 1. 2003, č.j. 19 E 866/2002-28, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního výměru oprávněné ze dne 3. 7. 2000, č. 227/00). Podle jeho názoru byly předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny a všechny doklady nezbytné k nařízení výkonu byly také doloženy. Uzavřel, že ve věci mohlo být rozhodnuto bez jednání vzhledem k §253 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), že sociální a majetkové poměry povinné nejsou pro nařízení výkonu rozhodnutí významné a že odklad výkonu rozhodnutí je výslovně vyloučen ustanovením §338e odst. 1 o.s.ř.
V podaném dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – povinná namítá, že jí nebyla dána možnost náležitě vysvětlit sled událostí, které se podílely na vydání exekučního titulu (nesprávné započtení pohledávek při likvidaci její podnikatelské činnosti, z nichž mnohé zaplatila, popř. je splácí); její zdravotní stav (doložený doklady) a odkázanost na pomoc přestárlého otce jí zabránily se náležitě bránit proti platebním požadavkům oprávněné. Uvedla, že v současné době žije téměř na hranici bídy, je přesvědčena o neoprávněnosti vymáhané pohledávky; při ukončení podnikání uhradila oprávněné vyčíslenou dlužnou částku zhruba 11.000,- Kč a byla v dobré víře, že tím jsou její závazky vůči oprávněné vyrovnány. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s..ř. k takovému závěru dospět nelze. To, co k přezkumu nabízí, tedy zda při nařízení výkonu rozhodnutí lze posuzovat věcnou správnost exekučního titulu a zda se hodnotí majetkové a sociální poměry povinného, vyřešil odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou.
Z účelu řízení o výkon rozhodnutí (soudní výkon vykonatelného rozhodnutí ukládajícího povinnost k plnění) vyplývá, že v tomto řízení již nelze přezkoumávat věcnost správnost podkladového rozhodnutí; proto také námitky, jimiž dovolatelka správnost platebního výměru oprávněné č. 227/00 zpochybňuje (nesprávné vyčíslení pohledávek oprávněné, vyrovnání daňových závazků povinnou, události provázející průběh jejího podnikaní), jsou bezvýznamné. Ze stejného důvodu nejsou pro nařízení výkonu rozhodnutí podstatné majetkové a sociální poměry povinné osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 457/2005, aj.). Kromě toho v dovolacím přezkumu přípustném jen podle §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. jsou skutkové námitky nerozhodné.
Jelikož tedy napadené usnesení odvolacího soudu nelze shledat po právní stránce zásadně významným, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu