ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.636.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 636/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněného Statutárního města B. proti povinným 1/ R. Š. a 2/ S. Š., zastoupeným advokátem, o nařízení exekuce vyklizením bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1667/2002, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2002, č.j. 20 Co 696/2002-16, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci vyklizením bytu, a jejím provedením pověřil navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené v zákoně č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“, příp. „ex.ř.“), byly v dané věci splněny. Námitky povinných pokládal za nepřípadné, a ani tvrzení, že jim bylo znemožněno dobrovolně byt vyklidit, nemůže rozhodnutí o nařízení exekuce zvrátit; povinní nadto poukazují na okolnosti, uzavřel odvolací soud, jež zde byly již v době nalézacího řízení.
Povinní (zastoupeni advokátem) ve včasném dovolání znovu uvedli, že nuceného vyklizení nebylo třeba, neboť by jej vyklidili dobrovolně, a oprávněný nadto (při opravě rozvodů vody) si do předmětného bytu zjednal přístup a mohl jej tak vyklidit sám. Postupem odvolacího soudu jim kromě toho „byla odňata možnost uplatnit svá práva a řádně je obhájit“, jestliže odvolací soud „předvídavým způsobem“ nenařídil ústní jednání k prověření „závažných skutečností“ uvedených v odvolání.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu.
Podle §130 ex.ř. platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.4.2005 (dále jen \"o.s.ř.\").
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat především z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
V důsledku toho jsou bezcenné výtky, že řízení je postiženo dovolateli tvrzenými procesními vadami (odnětím možnosti uplatnit a řádně obhájit svá práva, nedostatkem jednání apod.); k vadám řízení ve smyslu §229 odst. 3 o.s.ř., jež nezakládají způsobilý dovolací důvod (i kdyby vskutku existovaly), lze sice přihlédnout, avšak jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Ani polemika, vedená s odvolacím soudem ohledně možnosti dobrovolně splnit uloženou povinnosti, resp. vyklidit předmětný byt, případně možnosti, aby oprávněný sám byt vyklidil, jež z pohledu dovolatelů měla být rozhodující k posouzení podmínek pro nařízení exekuce, ku splnění podmínky zásadního významu rozhodnutí nevede, neboť není samozřejmého důvodu k závěru, že odvolací soud uplatnil právní názor nesprávný, resp. rozporný s ustálenou rozhodovací praxí. Naopak jest odvolacímu soudu přisvědčit, že namítané okolnosti jsou při nařízení exekuce nerozhodné.
O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto jít nemůže; to, že námitky dovolatelů jsou v dané fázi exekučního řízení neopodstatněné, tento závěr jen posiluje.
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v. r.
předseda senátu