ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.664.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 664/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné K. V., proti povinné H. R., zastoupené advokátem, pro 147.000,- a pro 150.000,- Kč s příslušenstvím vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 26 E 60/98, prodejem nemovitostí, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2003, č.j. 20 Co 447/2003-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 12. 2002, č.j. 26 E 60/98-35, jímž městský soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí není dán, neboť povinná neprokázala, že došlo k zániku závazku vyplývajícího z podkladového rozhodnutí jeho splněním.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. l c/ (správně „d“) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř.), povinná uplatňuje jako dovolací důvod vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Předně zpochybňuje věcnou správnost platebního rozkazu, na základě něhož byl výkon rozhodnutí nařízen. Tvrdí, že smlouvu o půjčce ze dne 20. 2. 1997, v důsledku jejíhož porušení byl platební rozkaz vydán, uzavřela v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, které pak představují důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. l písm. h/ o.s.ř., a že smluvní pokuta, která byla při uzavření smlouvy dohodnuta, odporuje zákonu a dobrým mravům.Uvedla také, že není schopna předložit originál smlouvy o úhradě půjčky z 18. 3. 1998, neboť jí ho vzal její bývalý přítel. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že se povinná snaží různými způsoby oddálit výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, kterou však již v roce 2001 prodala, aniž by dluh zaplatila. Povinná tedy v nemovitosti nebydlí, žije i s dětmi v nájemním bytě. Připomněla, že povinná na základě smlouvy o vrácení peněz 18. 3. 1998 zažádala katastrální úřad o výmaz zástavního práva. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Závěr, že v souzené věci nejsou dány žádné důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu zastavení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Účelem řízení o výkon rozhodnutí je soudní (nucený) výkon vykonatelného rozhodnutí ukládajícího povinnost k plnění (srov. §251 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že v exekučním řízení již nelze přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Proto námitky dovolatelky týkající se okolností, za kterých uzavřela se zemřelým Lubošem Vozdeckým smlouvu o půjčce peněz, stejně jako námitky vztahující se ke smluvní pokutě a úrokům z prodlení z této smluvní pokuty, jimiž právě věcnou správnost platebního rozkazu ze dne 5. 11. 1997, č.j. 65 Ro 3777/97, dovolatelka zpochybňuje, jsou pro řízení o výkon rozhodnutí - a tedy i pro jeho zastavení - bezcenné.
Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší je proto bez jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu