ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.68.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 68/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. F., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. K., zastoupenému advokátem, pro 85.124,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 29 E 1671/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2003, č.j. 10 Co 1174/2002-62, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2003, č.j. 10 Co 1174/2002-62, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 9. 8. 2002, č.j. 29 E 1671/2000-48, zamítl návrh, jímž se oprávněný domáhal podle rozsudku téhož soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 15 C 215/97, nařízení výkonu rozhodnutí k vydobytí pohledávky 85.124,- Kč s 21 % úroky od 1. 11. 1997 do zaplacení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle soudu prvního stupně oprávněný neprokázal způsobem předvídaným v ustanovení §262 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), že splnil svou vzájemnou povinnost vyplývající z podkladového rozhodnutí, popř. že je připraven ji splnit.
Rozhodnutím uvedeným ve výroku krajský soud usnesení soudu prvního stupně v části týkající se věci samé (tj. ve výroku, jímž byl návrh na nařízení výkonu zamítnut) potvrdil a ve výroku o nákladech řízení zrušil (a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Oproti soudu prvního stupně shledal odvolací soud rozsudek (obsahující „synallagmatický závazek vyjádřený tím, že povinný byl zavázán zaplatit oprávněnému částku 85.124,- Kč s příslušenstvím … proti vrácení zabudovaného materiálu sestávajícího ze střešní krytiny a dalších věcí zabudovaných do nemovitosti oprávněného, které jsou její součástí“) ve smyslu §261a odst. 1 o.s.ř. nevykonatelným; vymezení povinností oprávněného ve vztahu k povinnému je neurčité, neboť není zřejmé, kdo z účastníků je povinen zabudovaný materiál „odmontovat.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl v části, jíž bylo usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno, oprávněný dovoláním, namítaje nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vedle argumentů zpochybňujících závěr soudu prvního stupně o neprokázání připravenosti splnit vzájemnou povinnost prosazuje také názor, že je-li v podkladovém rozsudku uvedeno „proti vrácení zabudovaného materiálu,“ pak povinnost věci demontovat zatěžuje povinného, který je ostatně zabudoval. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustné (bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl – při vázanosti právním názorem odvolacího soudu – ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení ze dne 9. 1. 2001, č.j. 29 E 1671/2000-5, kterým nařídil výkon rozhodnutí) a je i důvodné.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §261a odst. 1 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (§261a odst. 2 o.s.ř.).
Podle §262 o.s.ř. jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit (odst. 1). V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrno, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit (odstavec 2).
Jedním z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí je materiální vykonatelnost podkladového rozhodnutí, tj. vykonatelnost z hlediska obsahových náležitostí, jimiž jsou určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů práv a povinností i ve vyjádření uložené povinnosti, o jejíž nucený výkon jde, případně vzájemné povinnosti oprávněného, na jejíž splnění je vázáno plnění povinného. Závěr, že rozhodnutí vydané soudem není vykonatelné, je namístě teprve tehdy, když z jeho obsahu náležitosti uvedené v ustanovení §261 odst. 1 o.s.ř. (vyjma lhůty k plnění, pro niž platí v takovém případě zvláštní režim, viz §261a odst. 2 o.s.ř.) nejsou dovoditelné.
V projednávaném případě je titulem, jehož výkon oprávněný navrhl, rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 15 C 215/97; povinný byl zavázán zaplatit oprávněnému 85.124,- Kč s 21 % úroky z prodlení od 1. 11. 1997 do zaplacení proti „vrácení zabudovaného materiálu sestávajícího ze střešní krytiny z azbestocementových vlnovek v rozsahu 210 m2, z 10 tabulí pozinkovaného plechu, z 28 žlabů, z 27 kusů háků, z 6 kusů objímek, z 15 m svodu, ze 3 kusů kolen, z 60 kusů nýtů, 3 kusů žlabových kotlíků a použitých hřebíků.“
Vzájemná povinnost oprávněného vůči povinnému – v exekučním titulu vyjádřená jako „vrácení zabudovaného materiálu“ – je podle své povahy povinností vydat specifikované věci, které jsou ve smyslu §120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), součástí stavby, jejímž vlastníkem povinný není. Jestliže ke splnění vzájemné povinnosti – a to v místě určeném podle §567 odst. 1 obč. zák. – je třeba, aby se ze zabudovaného materiálu staly samostatné movité věci, s nimiž lze jako s předměty právních vztahů nakládat (např. učinit je předmětem vydání), je nezbytné obsah vzájemné povinnosti vyložit tak, že je na oprávněném, aby zajistil separaci materiálu, tj. jeho oddělení od stavby.
Lze uzavřít, že posouzení podkladového rozhodnutí z hlediska určitosti vzájemné povinnosti jako nevykonatelného není správné; Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu