ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.712.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 712/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobkyně J. D., zastoupené advokátem, proti žalované P. e., a.s., o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 55 C 166/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 58 Co 513/2003-40, ze dne 19. listopadu 2003, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2003, č.j. 58 Co 513/2003-40, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 8. 2003, č.j. 55 C 166/2002-26 ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba na vyloučení pohledávky z účtu žalobkyně č. … vedeného u H. B. a.s., z exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 8. 2002, č.j. 25 Nc 11099/2002-3, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2003, č.j. 58 Co 149/2003-20, vedené žalovanou jako oprávněnou proti povinnému J. D., a ve výroku o nákladech řízení, a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 8. 2003, č.j. 55 C 166/2002-2, ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba na vyloučení téže pohledávky ze stejné exekuce, a ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se obvodnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 15. 8. 2003, č.j. 55 C 166/2002-26, kterým obvodní soud zamítl žalobu na vyloučení označených nemovitostí a peněžité pohledávky z účtu žalobkyně z exekuce (vedené u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. 25 Nc 11099/2002) a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2.400,- Kč. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a ve shodě s ním uzavřel, že nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a pohledávku z účtu žalobkyně lze postihnout exekucí, neboť pohledávka za povinným, tj. jejím manželem, vznikla za trvání manželství a uvedený majetek nepatří do společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen jeho zákonem stanovený rozsah (§42 odst. l zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/). Zároveň dovodil, že nebyly splněny podmínky pro vyloučení tohoto majetku ve smyslu §52 odst. l zákona č. 120/2001 a §267 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. žalobkyně namítá, že s ohledem na znění §42 odst. l a odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. a znění §262a o.s.ř. nelze majetek, jež nabyl manžel povinného do vlastnictví po uzavření dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů uzavřené po vzniku pohledávky považovat pro účely exekuce za majetek patřící do společného jmění manželů a nelze proti němu vést exekuci. Pokud by bylo možné i tento majetek exekucí postihnout, ztratilo by podle dovolatelky ustanovení §262a o.s.ř. (resp. §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.) opodstatnění. V důsledku nesprávného právního názoru odvolacího soudu žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje s právními závěry soudů obou stupňů, a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je ve smyslu §237 odst. l písm. c/, odst. 3 o.s.ř., přípustné, neboť dovolatelkou zpochybněné řešení otázky se dosud v praxi soudu neustálilo; důvodné je částečně.
Jelikož vady podle §229 odst. l, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že nemovité věci, k nimž žalobkyně uplatňuje vlastnické právo, nejsou vyloučeny z exekuce, a že z exekuce není vyloučena ani pohledávka z účtu žalobkyně.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §42 odst. l zákona č. 120/2001 Sb. exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Při provádění exekuce, jak je uvedeno v §42 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., se také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.
Podle ustanovení §143a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“) se manželé mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích (tj. i na smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění) odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
Podle §52 odst. l zákona č. 120/2001 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §267 odst. l o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Podle §267 odst. 2 o.s.ř. obdobně podle odstavce 1 se postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek, patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů (§262a odst. 1), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který
a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy,
b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.
V projednávané věci bylo v řízení před soudy obou stupňů zjištěno, že usnesením ze dne 26. 8. 2002, č.j. 25 Nc 11099/2002-3, nařídil Obvodní soud pro Prahu 9 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2003, č. j. 58 Co 149/2003-20) k uspokojení pohledávky oprávněné P. e., a.s., exekuci na majetek povinného J. D., manžela žalobkyně, a že pověřený exekutor vydal exekuční příkaz č. j.EX 91/02-53, ze dne 14. 11. 2002, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného vedeného u peněžního ústavu, a dále exekuční příkaz č.j. EX 91/02-54, ze dne 14. 11. 2002, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem popsaných nemovitostí.
Smlouvou mohou manželé zúžit stanovený rozsah společného jmění také o majetek, který jeden z nich nebo oba nabudou, popř. o závazky, které jednomu z nich nebo oběma vzniknou, v budoucnosti, tj. po uzavření dohody (srov. §143a odst. l větu první a druhou obč. zák.)
Smlouvou o zúžení společného jmění manželů uzavřenou formou notářského zápisu dne 14. 12. 2000 se žalobkyně se svým manželem mimo jiné dohodla, že počínaje dnem podpisu smlouvy budou každý z nich nabývat do výlučného vlastnictví nemovitosti a veškeré příjmy. Proto je nepochybné, že nemovitosti, o jejich vyloučení z exekuce jde, jsou ve vlastnictví žalobkyně, která je, jak bylo zjištěno v řízení před soudy obou stupňů, nabyla ze svých příjmů.
Pro úspěšnost žaloby založené na ustanovení §267 odst. l nebo odst. 2 obč. zák. však shora uvedený závěr (že ve vztahu mezi manžely jsou označené věci výlučným vlastnictvím jednoho z nich) dostačující není. Za majetek patřící do společného jmění žalobkyně a jejího manžela se totiž ve smyslu §42 odst. 1 zákona č. l20/2001 Sb. považuje i ten, který netvoří součást jejich společného jmění jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsahu společného jmění manželů.
Aby bylo podle §267 odst. 2 o.s.ř. prokázáno právo žalobkyně k nemovitostem, které výkon rozhodnutí nepřipouští, pak – vznikla-li pohledávka za trvání manželství pouze J. D. – je zapotřebí splnění předpokladů uvedených v tomto ustavení pod písmeny a/ a b/; jinými slovy, právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí zakládají jen zde vyjmenované okolnosti, jež se odvíjí od specifičnosti způsobu vzniku pohledávky. Jelikož nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že dluh vznikl při použití majetku vyňatého ze společného jmění (ve prospěch výlučného vlastnictví manžela žalobkyně) smlouvou o jeho zúžení, popř. že vznikl při použití majetku, který – z důvodu vyjmenovaných v §267 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – náležel výhradně J. D., je použití tohoto ustanovení vyloučeno.
Ustanovení §267 odst. l o.s.ř. se v projednávaném případě také neuplatní. Závazek vznikl před uzavřením smlouvy, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění; protože právní vztahy vytvořené v době vzniku pohledávek nemohou být takovou smlouvou ovlivněny (ve smyslu §42 odst. 2 věty první zákona č. 120/2001 Sb. se při provádění exekuce k ní nepřihlíží, srov. též §143a odst. 4 obč. zák.), nelze se úspěšně domáhat ani vyloučení postižených nemovitostí z exekuce.
Jiný závěr je však třeba učinit ohledně popsané pohledávky z účtu, jejíhož vyloučení z exekuce se žalobkyně také domáhá. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu podle ustanovení §303 a násl. o.s.ř. může být totiž provedena jen u pohledávky z účtu, jehož majitelem je povinný. Jiná pohledávka z účtu – tedy i pohledávka, jejimž výlučným majitelem je manžel(ka) povinného – není způsobilým předmětem této exekuce, i kdyby na účet byly vloženy peněžní prostředky povinného, případně peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů /povinného a majitele účtu/ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné pod č. 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Omezil-li se odvolací soud jen na posouzení věci z hlediska, zda pohledávka manželky povinného patří do společného jmění manželů, je jeho právní názor nesprávný.
Nejvyšší soud tak (bez jednání, §243a odst. l věta první o.s.ř.) napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního o zamítnutí žaloby na vyloučení pohledávky z účtu žalobkyně z exekuce, zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo částečně zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud také v uvedeném rozsahu toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Jinak dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. l věta první, §226 odst. l o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2005
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu