ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.720.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 720/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného S. B. Z., spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. s. O., zastoupenému advokátem, pro 179.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2350/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. října 2003, č.j. 15 Co 439/2003-104, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8.11.2002, č.j. 24 Nc 2350/2002-16, kterým okresní soud nařídil podle rozhodnutí rozhodčí komise jmenované přednostou Okresního úřadu v K. V. ze dne 17.10.2001 na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. M. T. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce včetně formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí jsou splněny, jestliže povinný v 15 denní lhůtě stanovené ustanovením §36 odst. 5 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím rozhodčí komise. Námitku o nedostatku zastoupení považoval za „účelovou“, byla – li uplatněna teprve v reakci na vyjádření oprávněného, který v něm poukazoval právě na zákonnou úpravu pro počátek lhůty k podání nesouhlasu.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost z ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř., povinný uvedl, že doporučeným dopisem ze dne 8.11.2001 vyslovil s rozhodnutím komise nesouhlas a že následným doporučeným dopisem sdělil předseda rozhodčí komise, že původní rozhodnutí rozhodčí komise pozbývá účinnosti a že poškozený může uplatnit svůj nárok v občanskoprávním řízení. Protože povinnost povinného zaplatit 179.000,- Kč byla zrušena, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího vydáno „bez právního důvodu“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Oprávněný ve vyjádření uvedl, že rozhodnutí rozhodčí komise ze dne 17.10.2001 je vykonatelné, neboť povinný v zákonem stanovené lhůtě neoznámil svůj nesouhlas s ním, ale učinil tak teprve 9.11.2001. Názor rozhodčí komise, že povinný vyjádřil svůj nesouhlas včas, není správný a nemá žádné účinky na vykonatelnost rozhodnutí. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl podle §243b odst. 2 o.s.ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (v tomto ohledu je poučení poskytnuté odvolacím soudem neúplné a tedy nesprávné, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6. ročník 2003 pod poř. č. 51); ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Dovolatel, jenž přípustnost dovolání vyvozuje z pouhého odkazu na ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř., však argumenty ve prospěch názoru, že podmínky vyžadované tímto ustanovením jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde.
Povinný předně ani důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci) neuplatnil. Své námitky kvalifikoval jednak jako vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a/ a jednak jako nesprávné skutkové zjištění podle §241a odst. 3 o.s.ř., aniž by však blíže obsahově vymezil, v čem spatřuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v čem je nesprávné skutkové zjištění. Dovolací důvody podle uvedených ustanovení občanského soudního řádu však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí bylo řízení stiženo, splňovala podmínku zásadního právního významu).
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v .r.
předseda senátu