ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.726.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 726/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné VZP ČR, Okresní pojišťovny VZP v Š., zastoupené advokátkou, proti povinnému L. M. T., s.r.o., pro 33.282,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 255/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. září 2004, č.j. 40 Co 1111/2004-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 9. 2003, č.j. E 255/2003-28, v napadené části výroku v odstavci II. ve správném znění tak, že povinnost povinného k náhradě nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ve výši 1.325,- Kč se určuje ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně oprávněné, advokátky, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Povinný v dovolání namítá, že „v návrhu označený účastník – oprávněný – neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (viz ust. §§1 a 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb.)“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost nezakládá ani ustanovení §237 odst. l o.s.ř., neboť všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jíž o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu