ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.731.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 731/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné K. Z., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinné C., s. r. o., zastoupené advokátkou, pro 549.788,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 Nc 2300/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2003, č.j. 29 Co 617/2003-30, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2003, č.j. 29 Co 617/2003-30, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 6. 2003, č.j. 1 Nc 2300/2003-4, kterým Okresní soud Praha - západ nařídil podle platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. Ro 116/2002, k vymožení pohledávky 549.788,50 Kč s 10 % úroky z prodlení od 14. 10. 1999 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (61.890,- Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. P., soudního exekutora. Předpoklady, které stanoví zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), pro nařízení exekuce, měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že platební rozkaz, jehož výkon oprávněná navrhla, nabyl 13. 9. 2002 vykonatelnosti. Podkladem pro uvedený závěr bylo zjištění z nalézacího spisu, podle něhož byl platební rozkaz doručován na adresu sídla povinné, přičemž z doručenky, na níž je otisk firemního razítka s uvedením identifikačního čísla a nečitelný podpis, vyplývá, že k převzetí písemnosti došlo 28. 8. 2002; prohlášení o přebírání zásilek od České pošty – jak odvolací soud zjistil z potvrzení dodací pošty založeného v nalézacím spise – povinná neučinila.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá (mimo jiné) nesprávné právní posouzení okolností rozhodných pro závěr o účinném doručení platebního rozkazu (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Zásilku s podkladovým rozhodnutím, doručovanou na adresu sídla povinné, převzal zaměstnanec Ing. D. P., který její převzetí potvrdil otiskem firemního razítka a svým podpisem; k přebírání písemností za povinnou však nebyl oprávněn. Pošta, která tomuto zaměstnanci zásilku vydala, postupovala v rozporu s ustanoveními §47 odst. 1 písm. b/, §67 odst. 2 vyhlášky č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence, ve znění vyhlášky č. 5/2002 Sb. (dále jen „vyhláška č. 28/2001 Sb.“).
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. (§130 zákona č. 120/2001 Sb.) přípustné, neboť zásadní právní význam napadeného rozhodnutí se připíná k výkladu právních norem, které byly do 31. 12.2002 určující pro posouzení, zda podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno a stalo se tak formálně vykonatelným; k této otázce se dosud Nejvyšší soud nevyjádřil.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
Předpokladem pro nařízení exekuce je exekuční titul jako podklad pro vydobytí jím přiznaného práva. Před nařízením exekuce se soud zabývá tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejich stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce.
Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení (§40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.), vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§261 odst. 3 o.s.ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení §161, §162, §171 a §172 a násl. o.s.ř. Nevykonatelnost rozhodnutí (zde platebního rozkazu) je důvodem pro zamítnutí návrhu, popř. pro zastavení exekuce, byla-li již nařízena (§55, §268 odst. 1 písm. a/, §269 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §173 o.s.ř. je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno (odstavec 1/); nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu z žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu (odstavec 2/). Lhůta k plnění (popř. k podání odporu) běží od doručení platebního rozkazu žalovanému (srov. §172 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz, který má účinky pravomocného rozsudku, vykonatelným (§174 odst. 1 o.s.ř.).
V projednávané věci je podkladovým rozhodnutím, jehož exekuci oprávněná navrhla, platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. Ro 116/2002, jehož stejnopis byl povinné doručován prostřednictvím pošty. Z doručenky v nalézacím spise pro odvolací soud vyplynulo, že na adrese sídla povinné zásilku převzala 28. 8. 2002 fyzická osoba, která pod otisk firemního razítka připojila „nečitelný podpis.“
Se zřetelem na dobu, kdy byla písemnost doručována, je pro další úvahy týkající se okolností doručení rozhodující zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2002, tj. do účinnosti zákona č. 151/2002 Sb. (dále jen „o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002“).
Podle ustanovení §45 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 doručuje soud písemnost soudním doručovatelem nebo orgány justiční stráže, prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen „pošta“) nebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.
Za právnickou osobu jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít orgány a osoby uvedené v §21 nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat písemnosti (§47 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002). Podle ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 za právnickou osobu jednají (a přebírají písemnosti) její statutární orgán (písm. a/), její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen (písm. b/), vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu nebo složky (písm. c/), a její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně (písm. d/). Ustanovení §21 odst. 2 a 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 pak dopadá na případy, kdy zákon stanoví, že za právnickou osobu jednají (a přebírají písemnosti) jiné osoby, a v odstavci 4 pak vymezuje zásadu, podle níž za právnickou osobu nemůže jednat tem, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.
Při doručování prostřednictvím držitele poštovní licence (pošty) upravovala konkrétní postupy vyhláška č. 28/2001 Sb. (až od 1. 1. 2003 platí, že na doručování písemností, jejichž doručení má být vyznačeno na doručence, se nevztahují obecné předpisy o dodávání poštovních zásilek, viz §50b odst. 4 o.s.ř.), zejména co do ověřování podmínek pro dodání zásilek do vlastních rukou adresáta, je-li jím právnická osoba. Z ustanovení §67 odst. 2 cit. vyhlášky vyplývá, že při zjišťování, zda fyzická osoba je oprávněna zásilku za právnickou osobu převzít, se vychází z písemného prohlášení právnické osoby, přičemž zvláštní režim platí, je-li v prostorách právnické osoby zřízena podatelna, v níž zaměstnanci přebírají došlé zásilky.
Právní posouzení platebního rozkazu jako vykonatelného titulu je neúplné (a tudíž nesprávné). Zjištění, že zásilku s jeho písemným vyhotovením převzala za povinnou fyzická osoba, která k otisku firemního razítka připojila na doručence svůj podpis, k závěru o účinném doručení jako předpokladu vykonatelnosti bez dalšího nevede. Odvolací soud bez povšimnutí ponechal tvrzení, k jehož prokázání povinná v odvolacím řízení nabídla důkazní prostředky, že to byl Ing. D. P., její zaměstnanec, který listinu převzal, aniž byl k tomu ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 oprávněn. Pověření zaměstnance za právnickou osobu jednat, jež může vystavit toliko statutární orgán (§21 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002), a které v sobě zahrnuje i oprávnění přebírat za ni písemnosti, případně pověření zaměstnance (pouze) přijímat písemnosti (§47 odst. 2, in fine, o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002), nelze zaměňovat za písemné prohlášení učiněné právnickou osobou nebo učiněné jejím jménem, že určitá fyzická osoba je oprávněna převzít poštovní zásilku (§67 odst. 2 vyhlášky č. 28/2001 Sb.). Prohlášení podle uvedené vyhlášky jsou významná pro ověření správnosti postupu držitele poštovní licence při doručování zásilek právnickým osobám; i když mají nezpochybnitelnou souvislost s oprávněním fyzické osoby založeným občanským soudním řádem, nelze z toho, že zásilka byla předána osobě, jíž nesvědčilo prohlášení právnické osoby o oprávnění zásilku převzít, automaticky dovozovat neúčinnost doručení. Určující totiž je, zda osoba, která listinu převzala, byla objektivně na základě zákonných kritérií k tomu způsobilá.
Dospěl-li odvolací soud na podkladě jím učiněných zjištění k závěru o řádném doručení podkladového rozhodnutí, je jeho právní posouzení nesprávné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn po právu (ostatními námitkami dovolatelky, jež se týkají zákonnosti samotného exekučního titulu, popř. argumentací podřaditelnou důvodům uvedeným v §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř., se dovolací soud nezabýval). Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu