ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.743.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 743/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné H., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné D. S., zastoupené advokátem, vyklizením a pro 2.725,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 15573/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, č.j. 11 Co 47/2003-30, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 9. 2002, č.j. 13 Nc 15573/2002-15, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle svého rozsudku ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. 47 C 394/2000, exekuci vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do zajištěného náhradního ubytování a k vymožení pohledávky 2.725,- Kč (nákladů předcházejícího řízení); provedením exekuce pověřil JUDr. M. H., soudní exekutorku (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb., dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že zajištění náhradního ubytování (podnájmu v označeném bytě), tj. náhrady, kterou povinné přiznává podkladový rozsudek, oprávněná prokázala. Námitce, že nařízení exekuce brání překážka věci rozsouzené, nepřisvědčil a vytýkanou nesprávností exekučního titulu se odmítl zabývat.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož námitky soustředila výlučně k řízení, v němž byl vydán vykonávaný rozsudek. Ve sporu o přivolení k výpovědi nájmu bytu a jeho vyklizení byl podle jejího názoru věcně příslušný v prvním stupni Městský soud v Praze, neboť šlo ve smyslu §9 odst. 3 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), o spor z právního vztahu mezi obchodní společností (oprávněnou) a jejím společníkem (povinnou). Byt, který má vyklidit, je součástí obchodního podílu povinné, takže jeho „odnětí nemůže být řešeno … vyklizením.“ Vztah užívacího práva k bytu jako součásti obchodního podílu společnosti přitom dosud řešen nebyl. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinná – jak se podává z obsahu dovolání – prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce relevantní. Předmětem dovolacích výtek je výlučně řízení, které vydání podkladového rozsudku předcházelo, a věcná správnost samotného exekučního titulu, jinými slovy, tvrzená pochybení nalézacího soudu, jež však nejsou skutečnostmi pro nařízení exekuce rozhodnými (případné vady nalézacího řízení, i kdyby jimi skutečně trpělo, se do řízení exekučního nepřenášejí a z podkladového rozsudku soud při nařízení exekuce vychází, aniž by byl oprávněn zabývat se jeho správností).
Absence dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. znamená, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech, které oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutorka (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu