ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.746.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 746/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci péče o nezletilého N. H. Č., zastoupeného Magistrátem města Z. jako opatrovníkem, syna matky J. Č., zastoupené advokátkou a otce Ing. M. Č., zastoupeného advokátkou, o výkon rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 15 Nc 136/2002, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. prosince 2004, č. j. 60 Co 237/2004-492, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím (jeho výrokem II.) potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 15 Nc 136/2002-405 ze dne 8. července 2004, jímž soud prvního stupně nařídil odnětí nezletilého N. H. Č. z péče matky a předání do péče otce v době termínů styku otce s nezletilým, upravených rozsudky Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. října 2002, č. j. 15 Nc 136/2002-125 a Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2003, sp. zn. 54 Co 51/2003, maje za to, že obrana povinné - matky je při nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §272 a §273 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) nepřípadná, neboť nelze přistoupit na její námitky, dle kterých si syn přeje pouze jednodenní styk, přestože byl styk upraven pravomocným rozhodnutím soudu na dobu celého víkendu a nedošlo ke změně tohoto rozhodnutí. Odvolací soud dovodil, že povinná opakovaně odmítá otci dítě vydat a dobrovolně tak neplní rozhodnutí soudu. Za této situace pak (ve shodě se soudem prvního stupně) seznal nezbytnost nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte.
Rozhodnutí odvolacího soudu (jeho výroku II.) napadla matka nezletilého dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že podle jejího názoru je judikatura soudů v předmětné věci značně nejednotná a vzniká tak pochybnost, v jakém případě a při splnění jakých podmínek lze odnětí dítěte nařídit. Má za to, že v zájmu zdravého vývoje dítěte mělo mít přednost vynucování povinnosti ukládáním pokut podle ustanovení §273 odst. 1 o.s.ř. před nařízením výkonu rozhodnutím postupem předpokládaným ustanovením §273 odst. 2 o.s.ř. Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů nebraly v potaz zájem nezletilého a při svém rozhodování vždy vycházely pouze ze skutečnosti, zda-li se styk realizoval či nikoliv, ale nezabývaly se příčinami, proč se tak stalo.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti tomuto usnesení je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatelka dovozuje v dané věci přípustnost dovolání zásadním právním významem jí kladené otázky, zda má před exekučním způsobem přímého fyzického odnětí dítěte dle §273 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. aplikační přednost způsob výkonu rozhodnutí ukládáním pokut dle §273 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.; dovolatelka v této souvislosti tvrdí, že je judikatura soudů značně nejednotná. Případ názoru odlišného od toho, který v souzené věci zaujal odvolací soud, však neuvádí. Dovolací soud nemá poznatky, že by judikatura soudů směřovala k takovému výkladu §273 odst. 1 o.s.ř., jež sama dovolatelka nabízí, že by totiž z tam uvedených způsobů provedení výkonu rozhodnutí (v zájmu zdravého vývoje dítěte) mělo mít přednost ukládání pokut. Odvolací soud staví svůj výkladový názor na hledisku účinnosti zákonem alternativně nabídnutých možností způsobu výkonu. Činí tak v souladu s důvodovou zprávou k zákonu č. 30/2000 Sb., jímž bylo citované ustanovení novelizováno, a dle níž zůstane-li výzva k dobrovolnému splnění rozhodnutí bezvýsledná, poskytuje se soudu oprávnění, aby podle okolností případu přistoupil k nařízení výkonu rozhodnutí buď ukládáním pokut nebo reálným vynucením povinnosti, k němuž může soud přistoupit i bez předchozí výzvy, je-li nepochybné, že výzva nemůže vést povinného ke splnění povinnosti. Hledisko efektivity způsobu provedení výkonu rozhodnutí je nutno mít dle dovolacího soudu v otázkách výkonu rozhodnutí za standardní a řešení zvolené odvolacím soudem v dané věci nemůže proto představovat takovou novost právního názoru, který by mohl založit otázku po právní stránce zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
K odůvodnění svého názoru dovolatelka ostatně nevytýká odvolacímu soudu ve skutečnosti nesprávné právní posouzení. Obsahem jejího dovolání jsou toliko odkazy na vývoj skutkových souvislostí týkajících se výchovy nezletilého. Řešení skutkových otázek je ovšem v dovolacím řízení vyloučeno, přičemž takovou skutkovou okolností, dovolacím soudem nepřezkoumatelnou, je i otázka jejího podílu na zmaření styku nezletilého s jeho otcem, případně postoj nezletilého k délce styku s otcem a poukazy na další (skutkové) důvody neuskutečnění styku. Tyto skutečnosti tedy otázku zásadního právního významu samy o sobě rovněž založit nemohou; nadto se namnoze vztahují k otázkám, jež byly řešeny nyní z hlediska správnosti způsobu jejich posouzení ve vykonávacím řízení nezpochybnitelným titulem.
Odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné a dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/ odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné - matky podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinná matka s dovoláním úspěšná nebyla, otci, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu