ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.821.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 821/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné K. P., spol. s r.o., zastoupené advokátem proti povinnému Z. L., přikázáním pohledávky, pro 77.126,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 5868/2002, o dovolání Finančního úřadu pro Prahu 5, se sídlem v Praze 5, Peroutkova 61, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2003, č.j. 12 Co 377/2003-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud odmítl odvolání dlužníka povinného, směřující proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (než z účtu u peněžního ústavu). Odvolací soud obšírně zdůvodnil, proč Finanční úřad pro P. není osobou oprávněnou odvolání podat (§218 písm. b/ o.s.ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal Finanční úřad pro P. dovolání, v němž brojí proti názoru, že daňová pohledávka povinného vůči němu může být postižena výkonem rozhodnutí (resp. že lze takový výkon rozhodnutí nařídit). Dovozuje, že mu postavení poddlužníka, jakožto subjektu veřejného práva, nepřísluší, a oproti odvolacímu soudu je toho názoru, že do jeho práv nařízením výkonu rozhodnutí zasaženo bylo. Proto dovolatel pokládá za nesprávné rozhodnutí, jímž bylo jeho odvolání odmítnuto jako podané osobou k tomu neoprávněnou.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1, potažmo §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání podle §218 o.s.ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod č. 41/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek – odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Nad možný rámec uvedeného a jen pro vysvětlení (dovolateli) se odkazuje na konstantní judikatorní názory, vyjádřené kupříkladu v rozhodnutích uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/1966 a v časopise Soudní judikatura pod č. 36/2003 a č. 18/2004.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu