ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.860.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 860/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného Ing. J. B. proti povinné P. s. r. o., pro částku 257.709,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5347/2002, o dovolání JUDr. J. S., soudní exekutorky Exekutorského úřadu P., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 17. září 2003, č.j. 29 Co 510/2003-51, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením z 28. 5. 2003, č.j. 22 Nc 5347/2002-42, okresní soud „zastavil řízení“ (výrok I., který nutno v kontextu s odůvodněním, v němž je výslovný odkaz na ustanovení §268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., vyložit tak, že soud zastavil exekuci), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a konečně povinnou zavázal zaplatit exekutorce náklady exekuce ve výši 6.667,50 Kč (čímž změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze 17. 10. 2002, sp. zn. Ex 23/2002, viz výrok III.).
Krajský soud k odvolání exekutorky usnesení okresního soudu v jeho III. výroku potvrdil (1. výrok usnesení odvolacího soudu), její odvolání do I. a II. výroku usnesení okresního soudu – s odůvodněním, že exekutorka, jež není účastnicí exekučního řízení, je osobou k podání odvolání neoprávněnou – odmítl (2. výrok usnesení odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (3. výrok usnesení odvolacího soudu).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. ve spojení s ustanoveními §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. a §52 odst. 1 exekučního řádu, exekutorka namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje mimo jiné již v závěru odvolacího soudu, že není účastnicí řízení; podle jejího názoru jsou totiž splněny „přinejmenším podmínky ustanovení §93 o.s.ř. neboť v tomto řízení bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, nezakládají, jelikož v jejich taxativních výčtech takové usnesení uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání proti výroku o odmítnutí odvolání přípustné rovněž, jelikož dovoláním napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není v tomto výroku rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Pokud jde o tu část, v níž dovolání směřuje proti 1. výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení okresního soudu v jeho III. výroku, tedy o nákladech exekuce, potvrzeno, není dovolání přípustné ani v této části; podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. opět proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce (§52 odst. 1 ex. řádu) v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle §237 odst. 1 o.s.ř. proto, že usnesení o nákladech exekuce, stejně jako o nákladech řízení, opět není rozhodnutím ve věci samé (viz judikatura uvedená v předchozím odstavci).
Z týchž důvodů, tedy jak proto, že rozhodnutí o nákladech řízení (obecně) není usnesením ve věci samé, tak proto, že výrok o náhradě nákladů (tentokrát) odvolacího řízení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím, není dovolání (směřující výslovně do všech výroků napadeného usnesení) přípustné ani do výroku posledního (3.), jímž odvolací soud rozhodl podle §224 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod poř. č. 4).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu