ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.906.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 906/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobkyně H. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. M. F., zastoupenému advokátem, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 25/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2003, č.j. 42 Co 430/2003-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (ve věci samé) rozsudek ze dne 14. 5. 2003, č.j. 14 C 25/2003-29, kterým Okresní soud v Novém Jičíně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení označených nemovitostí z výkonu rozhodnutí (exekuce). Odvolací soud převzal skutková zjištění, která učinil po provedeném dokazování soud prvního stupně, a ve shodě s ním i uzavřel, že vlastnické právo žalobkyně – tj. právo nepřipouštějící ve smyslu §267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.), dále jen „o.s.ř.,“ výkon rozhodnutí (exekuci) – k postiženému majetku nebylo prokázáno. Na rozdíl od soudu prvního stupně, podle něhož odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy mělo za následek pouze zrušení závazkového vztahu smluvních stran a nikoliv (bez dalšího) obnovení vlastnictví dárkyně k předmětům darování, odvolací soud – ve shodě s bodem V. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, Cpjn 38/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2000 pod č. 44 – zaujal názor, že odstoupením od smlouvy zaniká samotný právní titul, obnovují se vlastnické vztahy panující před jejím uzavřením a následnému zápisu (záznamem) práva do katastru nemovitostí svědčí jen deklaratorní účinky. Dohoda, kterou žalobkyně a Ing. S. H. dodatečně sjednali možnost odstoupení, představuje změnu obsahu původního závazku založeného darovací smlouvou (§516 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“); protože strany k ní přistoupily až poté, co závazek založený darovací smlouvou již zanikl, neboť byl splněn (vklad práva byl zapsán v katastru 22. 12. 1997 s účinky k 17. 11. 1997), odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy podle odvolacího soudu shora uvedené právní účinky nevyvolalo.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (považujíc jej za rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn) a jemuž vytýká nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatelka prosazuje názor, že i po zániku závazku je možné „změnit právní titul, na základě kterého již zaniklý závazek splněním původně vznikl,“ jinými slovy, že smlouvu lze změnit i poté, co práva a povinnosti z ní vyplývající účastníci smlouvy již splnili. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření soustředil zejména na skutkové okolnosti (tvrzením, že dodatek k darovací smlouvě a odstoupení od smlouvy „jsou dokumenty antidatované a vytvořené účelově … s cílem vyhnout se exekuci vedené na předmětný nemovitý majetek“); k závěru, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil, se nevyjádřil. Navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (ve věci samé) – dovolatelka se mýlí, pokud rozhodnutí odvolacího soudu pokládá za diformní, neboť jeho rozdílné právní posouzení předběžné otázky (účinnosti dodatku darovací smlouvy a odstoupení od smlouvy) nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků – , je dovolání přípustné za podmínek vymezených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání tudíž lze odůvodnit toliko ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka (odvozujíc přípustnost dovolání z §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) netvrdí, že napadené rozhodnutí je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou. Jestliže se Ing. S. H. (bratr žalobkyně) stal na základě darovací smlouvy uzavřené s žalobkyní 22. 10. 1997 vlastníkem pozemků parc. č. 1435/1 a 1435/2 v katastrálním území Š. (vklad práva pro obdarovaného byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v N., č.j. 111 V3,3,12-4771/97, a zapsán 22. 12. 1997 /s účinky k 17. 11. 1997/), pak závěr, že dohodu z 19. 8. 1999 o změně obsahu darovací smlouvy ve smyslu §516 odst. 1 obč. zák., jíž sjednali možnost od darovací smlouvy odstoupit (§48 odst. 1 obč. zák.), učinili poté, co původní závazek bezplatně převést na obdarovaného vlastnické právo k věcem byl již splněn (původní závazkový právní vztah již ke dni uzavření dodatku neexistoval), a že tudíž ke kumulativní novaci platně nemohlo dojít, je souladný s právní teorií i praxí. To, že žalobkyně 4. 11. 1999 od darovací smlouvy odstoupila neúčinně, a že prodej spoluvlastnických podílů pozemků v exekuci vedené žalovaným (oprávněným) proti Ing. S. H. (povinnému) u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc 419/2002 nepostihuje majetek, k němuž má žalobkyně právo nepřipouštějící výkon (exekuci), je logickým důsledkem shora uvedeného.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalovanému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu