ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.96.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 96/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ M. B., a b/ L. B., zastoupených advokátem, proti povinným 1/ I. H., dříve F., zastoupené advokátkou, 2/ I. F., 3/ J. F., 4/ K. F., a 5/ nezletilé D. F., zastoupené matkou I. F., prodejem nemovitostí, pro 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soud v Nymburce pod sp. zn. E 1263/98, o dovolání prvních dvou povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17.9.2002, č.j. 23 Co 377/2002 – 62, takto:
I. Řízení o dovolání druhé povinné se zastavuje.
II. Dovolání prvé povinné se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí.
Proti tomuto usnesení podaly prvé dvě povinné dovolání; nesouhlasí s nařízením výkonu rozhodnutí s tím, že by nemovitost měla být prodána „přes realitní kancelář“ (za „výhodnou cenu“), byť uznávají, že s matkou páté povinné se nedohodnou.
Vzhledem k tomu, že nebyly zastoupeny, soud prvního stupně je usnesením poučil, že v dovolacím řízení musí být zastoupeny advokátem, a vyzval je, aby si advokáta „zvolily“ a předložily jím sepsané a doplněné dovolání s tím, že nestane-li se tak ve lhůtě třiceti dnů, bude dovolací řízení zastaveno.
K žádosti první povinné jí byla ustanovena zástupkyně (advokátka), která dovolání doplnila o další důvody (tvrzením procesních vad a argumentem nevhodnosti způsobu výkonu).
Druhá povinná na výzvu soudu prvního stupně neodpověděla.
Z ustanovení §241 odst. 1, 2 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba) musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jestliže nemá právnické vzdělání, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §241b odst. 2, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Jelikož splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. dovolatelka - navzdory takovému opatření - ani dodatečně nedoložila, Nejvyšší soud řízení o dovolání druhé povinné zastavil.
Dovolání první povinné není přípustné.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
V důsledku toho jsou bezcenné výtky, že řízení je postiženo tvrzenými procesními vadami; prostřednictvím tomu odpovídajícího dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby takové vady existovaly) tedy k závěru o splnění podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dospět nelze.
Dovolatelka názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, nezdůvodnila; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Odvolací soud uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi.
Co se týká námitky nevhodnosti zvoleného způsobu výkonu, je třeba mít na zřeteli, že při nařízení výkonu rozhodnutí nelze na oprávněném požadovat, aby dokládal, že navržený způsob výkonu je způsobem vhodným; je na povinném, aby - ve stadiu řízení o zastavení výkonu - tvrdil a prokazoval, že jde o nevhodný způsob.. O zřejmou nevhodnost navrženého způsobu výkonu rozhodnutí (§264 odst. 1 o.s.ř.) jde, jestliže z tvrzení oprávněného vyjde najevo, nebo dozví-li se soud jinak, že je zde vhodnější způsob výkonu rozhodnutí.
V soudní praxi je jednoty (viz kupř. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ ze dne 18.2.1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, je-li navržen výkon rozhodnutí jejich prodejem, je podle ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu; jeho zjištění samo o sobě postup podle tohoto ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. nařízení výkonu jiným vhodným způsobem) neodůvodňuje, neboť soud musí současně uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon způsobem jiným, který nejen povede k naplnění účelu výkonu (uspokojení vymáhané pohledávky), nýbrž i v přiměřené době. Není-li k dispozici taková alternativa způsobu výkonu, je nutno mít za vhodný i ten způsob, kdy rozdíl mezi výší vymáhané pohledávky a cenou předmětu výkonu, z nějž má být uspokojena, je zřetelný resp. značný.
O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto jít nemůže.
Ostatně námitky, které byly obsaženy teprve v doplnění dovolání, byly uplatněny opožděně (viz §242 odst. 4 o.s.ř.), a dovolací soud k nim i proto nemohl (relevantně) přihlédnout.
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, odst. 3, §150 o.s.ř..
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu