ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.961.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 961/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované F. I. s. r. o., zastoupené advokátkou, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 35 C 210/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2004, č. j. 12 Co 15/2004-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek z 29. září 2003, č.j. 35 C 210/2003-30, jímž okresní soud zamítl žalobu o vyloučení určitých věcí z výkonu rozhodnutí a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení, a dále jí uložil zaplacení náhrady nákladů řízení odvolacího.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž brojí výslovně do těch jeho částí, jež se týkají náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Jelikož rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod poř. č. 4).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, žalované náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12.dubna 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu