ECLI:CZ:NS:2005:20.ND.97.2005.1
sp. zn. 20 Nd 97/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobce Ing. J. T., zastoupeného advokátem, proti žalovaným l/ Č. T., a.s., 2/ A. L., o zaplacení 116.644,30 Kč s příslušenstvím, o návrhu na přikázání věci, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 54 C 40/2003 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Novém Jičíně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Novém Jičíně, a to s ohledem na bydliště žalobce, 2. žalovaného a navržených svědků.
Žalobce i žalovaní s přikázáním věci souhlasili.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Důvody, pro něž obvodní soud navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí.
Bydliště účastníků (zástupce) a možných svědků v jiném místě než v obvodu sídla procesního soudu samo o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, je-li k dispozici institut dožádání (§39 o.s.ř.). Na zřeteli je nutné mít i to, že řízení bylo zahájeno v květnu 2002 (Obvodnímu soudu pro Prahu 9 byla věc postoupena v říjnu 2002), takže přikázání věci jinému soudu by bylo procesně neekonomické, je-li obvodní soud již s obsahem žaloby seznámen a činil-li úkony k odstranění jejich vad.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu