ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.14.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 14/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., zastoupené advokátkou, proti povinné M. H., zastoupené advokátem, pro 17.302,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. E 3695/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2003, č.j. 22 Co 748/2003-8, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 23.12.2002, č.j. E 3695/2002-4, nařídil podle vykonatelného „platebního výměru O. p. v Č. K. č. 4249900153 ze dne 16.7.1999“ k uspokojení přednostní pohledávky oprávněné ve výši 17.302,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné č. 3041622248/0800, specifický symbol 5606878, u peněžního ústavu „Č. s., a.s.“, a rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 3.700,- Kč a že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na vymožení těchto nákladů, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinné přiznány.
K odvolání povinné Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 4.2003, č.j. 22 Co 748/2003-8, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že k výkonu navržený platební výměr byl povinné řádně doručen a že je pravomocný a vykonatelný (dnem 10.12.1999), dospěl odvolací soud k závěru, že všechny formální i materiální podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny (§251, §303 a násl. o.s.ř.). Zdůraznil, že napadeným usnesením byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, jehož „majitelem“ je povinná, že „je zcela nerozhodné, čí peněžní prostředky byly na účet uloženy“, a že ustanovení §304, §304a a §310 o.s.ř. na posuzovanou věc nedopadají. Námitku povinné, že k výkonu navržený platební výměr nebyl vydán v souladu se zákonem, odmítl s odůvodněním, že „tyto argumenty měla uplatnit v nalézacím řízení, neboť v řízení o výkon rozhodnutí už k nim nelze přihlížet“.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu povinná namítá, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť je přesvědčena o tom, že „splnila veškeré své ohlašovací povinnosti vůči V. z. p. ČR a nevznikla jí tak povinnost platit na území ČR zdravotní pojištění“. Rekapituluje situaci, jež předcházela vydání vykonávaného platebního výměru, popisuje zejména svou sociální situaci, zdravotní problémy a nepříznivé finanční poměry a vytýká soudu, že při rozhodování o výkonu rozhodnutí tyto okolnosti nezohlednil. Z uvedených důvodů nesouhlasí s platebním výměrem zdravotní pojišťovny a nechápe, proč vymáhaný dluh stále narůstá, přestože měsíčně odvádí VZP ČR pravidelnou splátku ze svého důchodu. Žádá dovolací soud o „odpuštění alespoň vyměřeného penále a soudních poplatků“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k novému projednání soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při
zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu, jsou nejen rozhodnutí, která vydaly soudy v občanském soudním řízení, ale i jiné tituly pro výkon rozhodnutí uvedené v ustanovení §274 o.s.ř.
Z ustanovení §251 o.s.ř. mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, se stalo vykonatelným. U rozhodnutí uvedených v ustanovení §274 o.s.ř. vychází soud při zkoumání, zda se rozhodnutí stalo vykonatelným, z potvrzení o vykonatelnosti, kterým rozhodnutí opatřil orgán, jenž je vydal (§275 odst. 1 o.s.ř.). Před nařízením výkonu rozhodnutí je však soud vždy oprávněn přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí (§275 odst. 2 o.s.ř.).
Rozhodnutí, jehož výkon je v projednávané věci navrhován, je rozhodnutím (platebním výměrem) zdravotní pojišťovny, vydaným na základě ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění do 30. 6. 2000 [tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách) a zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů] – dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“, a ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění do 30. 11. 1999 (tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 225/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o vojácích z povolání) – dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“; jde tedy o jiné vykonatelné rozhodnutí, jehož soudní výkon připouští zákon [srov. §274 písm. h) o.s.ř.].
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný a zda vymáhané právo není prekludováno. Okolnost, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna nebo jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá; vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. právní názor vyslovený v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.4.1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod pořadovým číslem 4).
V projednávané věci výkonu rozhodnutí odvolací soud z výše uvedené ustálené judikatury soudů vycházel.
Dovolatelka však ve svém dovolání právní závěry odvolacího soudu (otázku posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí ani aplikaci ustanovení §303 a násl. o.s.ř.) nezpochybňuje. I když uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť „splnila veškeré své ohlašovací povinnosti vůči V. z. p. ČR a nevznikla jí tak povinnost platit na území ČR zdravotní pojištění“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) je zřejmé, že napadá věcnou správnost k výkonu navrženého rozhodnutí (platebního výměru vydaného V. z. p. ČR, OP VZP Č. K., dne 16.7.1999, č. 4249900153, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 10.12.1999 a kterým jí byla podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 20.302,- Kč) a polemizuje s okolnostmi, za nichž bylo vydáno; povinná tedy nesouhlasí s obsahem vykonávaného rozhodnutí a s postupem, jenž k jeho vydání vedl. Tím, že dovolatelka jen na svém odlišném závěru o správnosti k výkonu navrženého platebního výměru buduje odlišný názor na dovoláním napadené rozhodnutí (že jen z tohoto důvodu nemělo být usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí potvrzeno), nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale správnost vykonatelného exekučního titulu, z něhož odvolací soud (ale i soud prvního stupně) musel vycházet, neboť jím byl vázán.
Protože dovolatelka v dovolání žádnou právní otázku, která by z napadeného rozhodnutí činila rozhodnutí zásadního právního významu, neoznačila, a – jak výše uvedeno – dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (§242 odst. 3 o.s.ř.), není dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Neobstojí ani námitka dovolatelky, že „vymáhaný dluh stále narůstá, přestože měsíčně odvádí VZP ČR pravidelnou splátku ze svého důchodu“. Jestliže povinná pohledávku či její část oprávněné již uhradila a jestliže vymáhaná pohledávka je proto nižší (nebo žádná), než bylo uvedeno oprávněnou (a podle jejího tvrzení také v usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí), může se povinná domáhat částečného (nebo úplného) zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm.g) a odst. 4 o.s.ř.; při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí však k této okolnosti nelze přihlížet. Okresní soud v Českém Krumlově ostatně již na návrh oprávněné usnesením ze dne 16.102003, č.j. E 3695/2002-16, výkon rozhodnutí ohledně části pohledávky ve výši 3.294.21 Kč částečně zastavil.
Pro úplnost je třeba dodat, že dovolacímu soudu nepřísluší rozhodovat o žádosti účastníka na osvobození od soudních poplatků ani o „odpuštění vyměřeného penále“, jak požaduje dovolatelka v dovolání.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinné směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2005
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu