ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1530.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1530/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. Š., zastoupeného advokátem, proti povinným 1) L. V. a 2) J. V., oběma zastoupeným advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 24 E 103/2000, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2003 č.j. 15 Co 42/2003-34, takto:
I. Dovolání povinných se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 27.3.2001 č.j. 24 E 103/2000-12 nařídil podle \"vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17.2.1998 sp. zn. 7 C 58/94, 7 C 7/96 a doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6.4.1999 sp. zn. 7 C 58/94, 7 C 7/96 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27.7.1999 sp. zn. 15 Co 253/99, 15 Co 255/99\" výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinných - \"bytu II. kat. sestávajícího ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství, který je situován ve 3. podlaží domu čp. 1438 v P.,\" a \"provedení výkonu vykázáním povinných a všech, kdo s nimi bydlí na základě jejich práva, a odstraněním jejich věcí\"; současně rozhodl, že povinní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení 1.650,-Kč \"na účet\" advokáta JUDr. V. F.
K odvolání povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.2.2003 č.j. 15 Co 42/2003-34 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že povinní jsou povinni zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně 1.325,-Kč \"na účet\" advokáta JUDr. V. F. Dovodil, že pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady a že žádný z odvolacích důvodů (\"podání dovolání spolu s návrhem na vyslovení odkladu vykonatelnosti a podání návrhu na obnovu řízení\") není důvodem pro zrušení usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Namítají, že \"nesouhlasí s rozhodnutími (exekučními tituly), podle nichž byl nařízen výkon rozhodnutí, že proti nim podali již v průběhu vykonávacího řízení opravné prostředky, ale že o nich nebylo dosud rozhodnuto\". Domnívají se, že nejsou ve sporu pasivně legitimováni, neboť \"nájem bytu přešel podle §706 odst. 1 ve spojení s §708 občanského zákoníku na jejich syna P. V., když se ze zdravotních důvodů odstěhovali do svého rodinného domu v obci S. a syn zůstal v bytě nadále bydlet\". Namítli, že \"jejich syn P. V. byt užívá od 1.7.1999 nikoli jako příslušník jejich domácnosti, ale jako samostatný nájemce bytu se všemi právy z toho plynoucími\", a proto \"k výkonu rozhodnutí vyklizením bytu chybí exekuční titul, podle něhož by byl P. V. povinný byt vyklidit\". Dovolatelé považují postup soudů obou stupňů za nesprávný a navrhli, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§236 odst. 2 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Povinní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení nepeněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a zda vymáhané právo není prekludováno; způsob výkonu soud určí podle povahy uložené povinnosti. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.
V projednávané věci výkonu rozhodnutí odvolací soud z výše uvedené ustálené judikatury soudů vycházel.
Oprávněný se domáhá nařízení výkonu pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17.2.1998 sp. zn. 7 C 58/94, 7 C 7/96 ve znění rozsudku ze dne 6.4.1999 sp. zn. 7 C 58/94, 7 C 7/96, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27.7.1999 č.j. 15 Co 253, 255/99-188, jímž bylo mimo jiné rozhodnuto, že soud přivoluje k výpovědi ze společného bytu manželů (povinných) datované dne 5.1.1996 - \"bytu 2. kat., který je situován ve 3. podlaží domu čp. 1438 v P., sestávajícího ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství\", že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a že povinní jsou povinni byt vyklidit a vyklizený předat oprávněnému do 15 dnů od uplynutí výpovědní lhůty.
Okolnost, že povinní s těmito rozhodnutími soudu nesouhlasí a že proti nim podali mimořádné opravné prostředky a ústavní stížnost, nemá - jak správně uvedl odvolací soud - vliv na jejich vykonatelnost po stránce formální, jestliže nebyly (dosud) zrušeny. Namítají-li, že ve sporu o přivolení k výpovědi z nájmu nebyli věcně legitimováni, neboť nájem předmětného bytu přešel na jejich syna P. V., nebylo možné k této obraně při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí přihlédnout, neboť soud - jak bylo již výše uvedeno - je obsahem k výkonu navrženého rozhodnutí vázán a není oprávněn přezkoumávat jeho věcnou správnost ani z hlediska legitimace účastníků. Má-li P. V. za to, že má k předmětnému bytu právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, může se žalobou domáhat vyloučení předmětného bytu z výkonu rozhodnutí (§267 odst.1 o.s.ř.); při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí však k této okolnosti nelze přihlížet.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů, je nepochybné, že dovolání povinných (s ohledem na uplatněné dovolací důvody) není přípustné ani z hlediska ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §37 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinných podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §254 odst. 1, §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinní s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. března 2005
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu