ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1645.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1645/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. V., zastoupenému advokátkou, pro 3.100,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu povinného u banky, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 15 E 622/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2003 č.j. 12 Co 854/2002-30, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 27.6.2000 č.j. 15 E 622/2000-6 nařídil podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.100,- Kč a \"nákladů výkonu rozhodnutí\" ve výši 1.200,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného č. 664945-701/0100, popřípadě dalších účtů povinného u \"peněžního ústavu K. a.s.\".
K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.6.2003 č.j. 12 Co 854/2002-30 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněného na nařízení výkonu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 k uspokojení pohledávky ve výši 3.100,- Kč přikázáním pohledávky z účtů povinného u \"K. B., a.s\" zamítl, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dovodil, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 18.12.1997 č.j. 9 C 148/97-20 bylo \"řízení ve věci samé zastaveno\", povinnému byl vrácen soudní poplatek ve výši 268,- Kč a \"současně mu bylo uloženo uhradit oprávněnému na nákladech řízení 2.650,- Kč\" a že k odvolání povinného bylo toto usnesení soudu prvního stupně změněno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 \"pouze tolik, že bylo napraveno pochybení soudu prvního stupně, pokud nestanovil lhůtu k plnění a neurčil, že plnění se má stát k rukám zástupce oprávněného\"; současně byl tímto usnesením krajského soudu povinný zavázán k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 450,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že tyto náklady mají být uhrazeny zástupci oprávněného. Podle názoru odvolacího soudu je \"vadou tohoto rozhodnutí, kterou lze považovat za jinou zřejmou nesprávnost ve smyslu ust. §164 o.s.ř.\", okolnost, že \"vykonávaným rozhodnutím nebylo vyjádřeno, kdo je tímto zástupcem a jaké je jeho sídlo\", a to ani v jeho záhlaví, ani ve výrokové části. Z uvedeného důvodu - aniž by bylo \"podstatným, že povinný mohl případně z průběhu dosavadního nalézacího řízení vědět, kdo je zástupcem oprávněného, neboť ten se mohl změnit\" - nemůže být k výkonu navržené rozhodnutí považováno z materiální stránky za vykonatelné, dokud nedojde k nápravě postupem podle ustanovení §164 o.s.ř.; protože se tak dosud nestalo, musel být návrh na výkon tohoto rozhodnutí zamítnut.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že \"právní zástupce oprávněného\" je \"zcela zřetelně a přesně\" uveden v usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 18.12.1997 č.j. 9 C 148/97-20, s nímž tvoří usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 \"nedílnou součást\", a proto \"nebylo nutné ještě specifikovat právního zástupce ve výrokové části\", a že sídlo \"právního zástupce oprávněného\" je \"specifikováno zcela přesně v záhlaví usnesení OS Prostějov č.j. 15 E 622/2000-6, kde je jasně uvedeno sídlo advokáta\". I kdyby však \"opravdu nebylo určení platebního místa v usnesení odpovídající\", mohl povinný plnit přímo oprávněnému \"na jeho adresu uvedenou v záhlaví\". Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, oprávněný navrhl, aby je dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že dovolání \"se týká zaplacení částky ve výši 3.100,- Kč a nákladů řízení ve výši 900,- Kč\" a že ve smyslu ustanovení §237 odst.2 písm.a) o.s.ř. není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí; uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení §274 o.s.ř.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.
Z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly, uvedené v ustanovení §274 o.s.ř., vykonatelné tehdy, jestliže obsahují přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění (srov. právní názor vyjádřený například ve Zhodnocení býv. Nejvyššího soudu ČSR \"K některým otázkám praxe soudů a státních notářství ve věcech soudního výkonu rozhodnutí\" ze dne 18.2.1981 zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, a v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
V projednávané věci odvolací soud dospěl - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - k závěru, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32, jehož výkonu se oprávněný domáhá, není po materiální stránce vykonatelné, neboť v něm nebylo vyjádřeno, kdo je \"právním zástupcem oprávněného\", jemuž byl povinný zavázán zaplatit přisouzenou pohledávku (náhradu nákladů řízení), a jaké je jeho sídlo. S tímto závěrem nelze souhlasit.
Podle ustanovení §149 odst.1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě, zastupoval-li účastníka řízení advokát a je-li proto povinný povinen zaplatit přisouzenou náhradu nákladů řízení advokátu, je věřitelem povinného účastník řízení. Výrok rozhodnutí soudu o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena advokátu (k jeho rukám), pak představuje určení platebního místa; nic se jím nemění na tom, že advokát není věcně legitimován k náhradě nákladů řízení a že tento nárok nemůže vlastním jménem vymáhat cestou výkonu rozhodnutí, neboť nositelem přisouzeného práva je vždy jím zastupovaný účastník řízení (srov. též právní názor vyjádřený pod bodem XV. ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia \"K výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání\" ze dne 17.6.1998 zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).
Vzhledem k tomu, že věřitelem (oprávněným) z pohledávky na náhradě nákladů řízení je vždy účastník řízení, nemůže být na újmu vykonatelnosti rozhodnutí soudu po materiální stránce okolnost, že v něm nebylo řádně určeno platební místo [přesně individualizován advokát, jemuž (k jehož rukám) má být náhrada nákladů řízení zaplacena]. Rozhodující totiž v tomto směru je, zda v něm byl - jak vyplývá z výše uvedeného - přesně individualizován advokátem zastupovaný účastník, jemuž byla náhrada nákladů řízení přiznána; stane-li se tak, pak lze uzavřít, že v rozhodnutí soudu byl přesně individualizován oprávněný a že z tohoto pohledu je rozhodnutí po materiální stránce vykonatelné.
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dospěl k závěru, že na vykonatelnost rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení z materiálního hlediska nemá vliv okolnost, zda v něm byl přesně individualizován také advokát, jemuž (k jehož rukám) má být přisouzená náhrada nákladů řízení ve smyslu ustanovení §149 odst.1 o.s.ř. zaplacena.
S odvolacím soudem nelze souhlasit ani v tom, že by z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 nebylo patrno platební místo přisouzené pohledávky náhrady nákladů řízení.
I když ve výroku tohoto usnesení a ani v jeho záhlaví se přímo neuvádí, advokát (\"právní zástupce\"), jenž oprávněného v řízení zastupoval, není to na újmu řádného určení platebního místa, je-li z rozhodnutí možné bez pochybností dovodit, kterému advokátu má být přisouzená náhrada nákladů řízení zaplacena (srov. též právní názor týkající se obdobné věci, který byl uveden v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001 sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněném pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002).
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 je nepochybné, že oprávněného zastupoval stejný advokát, který vystupoval již v řízení před Okresním soudem v Prostějově jako soudem prvního stupně ve věci sp. zn. 9 C 148/97 (JUDr. F. H.). Protože z něj lze bez pochybností dovodit, který advokát se rozumí \"právním zástupcem\", jemuž byl povinný výrokem tohoto usnesení zavázán zaplatit přisouzenou náhradu nákladů řízení, bylo platební místo vůči této pohledávce v projednávané věci postačujícím způsobem určeno.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§243b odst.1 část věty za středníkem, §243b odst.2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu