ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1708.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1708/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Statutárnímu městu B., o určení neplatnosti odvolání z funkce a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 262/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2004 č.j. 15 Co 63/2003-53, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 7.6.2001 žalovaný sdělil žalobci, že „usnesením R3/119. schůze Rady města B. ze dne 7.6.2001 byl odvolán z funkce vedoucího Organizačního úseku Magistrátu města B.“ a že „v souladu s ust. §65 odst. 2 zákoníku práce výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání, tj. dnem 8. června 2001“.
Dopisem ze dne 26.6.2001 žalovaný „v souvislosti s odvoláním z funkce vedoucího Organizačního úseku MMB“ ze dne 7.6.2001 žalobci sdělil, že vzhledem k tomu, že volná pracovní místa, která mu byla nabídnuta při pohovoru dne 13.6.2001, „odmítl z důvodu, že neodpovídají jeho dosaženému vzdělání, stal se pro Magistrát města B. nadbytečným“ a že proto s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí „v souladu s ust. §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost“.
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že uvedené odvolání z funkce a uvedená výpověď jsou neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že Rada města B. není statutárním orgánem, který byl kompetentní o jeho odvolání z funkce jednat, a že rozhodla o odvolání žalobce z funkce bez návrhu tajemníka Magistrátu města B. Mimo to žalobci „nikdy nebylo písemně doručeno odvolání samotné, pouze tajemník mu dodatečně sdělil, že se tak stalo“. S poukazem na ustanovení §65 odst. 3 zák. práce, které - jak zdůraznil - neuvádí, že důvodem pro uplatnění výpovědi zaměstnavatele pro zaměstnancovu nadbytečnost je i případ, kdy zaměstnavatel zaměstnanci, který byl odvolán ze své funkce, nabídne jinou pro něj vhodnou práci a ten ji - tak jako žalobce - odmítne, žalobce dovozoval, že „v daném případě nastaly překážky v práci na straně zaměstnavatele a nebyl dán zákonný důvod pro to, aby jeho pracovní poměr u zaměstnavatele byl ukončen výpovědí z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm.c ) zák. práce“.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 31.10.2002 č.j. 13 C 262/2001-34 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 7.600,- Kč k rukám „právní“ zástupkyně žalobce. Ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalobce z funkce „odporovalo zákonu“, neboť při něm „byl porušen Statut a Organizační řád MMB, když návrh na odvolání byl podán Radě města B. neoprávněnou osobou, a to náměstkem primátora nikoliv tajemníkem, který nebyl k takovému úkonu ničím oprávněn“. Protože odvolání žalobce z funkce je z tohoto důvodu podle ustanovení §242 odst. 1 zák. práce neplatné, je podle názoru soudu prvního stupně neplatným právním úkonem i výpověď daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 26.6.2001, „neboť následovala bez jakéhokoliv právního důvodu“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9.3.2004 č.j. 15 Co 63/2003-53 rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném výroku I.“ změnil tak, že žalobu o určení neplatnosti odvolání z funkce ze dne 7.6.2001 zamítl, „v napadeném výroku II.“, jímž bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi ze dne 26.6.2001, tento rozsudek potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že, i když ustanovení §102 odst. 2 písm. g) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (podle kterého je radě obce stanovena výlučná pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí odborů obecního úřadu, přičemž návrhy podává tajemník obecního úřadu) „zmiňuje pouze vedoucí odborů, z organizační struktury Magistrátu města B. vyplývá, že tato výlučná pravomoc Rady obce se vztahuje též na vedoucí úseků, kteří jsou nadřízeni vedoucím odborů“. Jestliže tedy o odvolání žalobce z funkce vedoucího úseku Magistrátu města B. (která je jmenovanou funkcí ve smyslu ustanovení §27 odst. 4,5 zák. práce) rozhodla Rada města B., „učinil tak subjekt oprávněný ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 zák. práce“, neboť „Rada města B. ve vztahu k vedoucím úseků a vedoucím odborů plnila funkci statutárního orgánu“. Protože zákon o obcích (ani předpisy města - Statut města B. a Organizační řád Magistrátu města B.) „s absencí návrhu tajemníka magistrátu nespojuje neplatnost odvolání vedoucího úseku z funkce Radou obce“, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že, provedl-li odvolání žalobce z funkce „orgán k tomu oprávněný, i když bez návrhu tajemníka, nemůže jít o úkon neplatný ve smyslu ust. §242 odst. 1 zák. práce“; písemné a žalobci řádně doručené odvolání z funkce ze dne 7.6.2001 je proto platným právním úkonem. Odvolací soud však přisvědčil závěru soudu prvního stupně o neplatnosti výpovědi dané žalobci žalovaným podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, neboť za situace, kdy ustanovení §65 odst. 3 zák. práce „má upravenu fikci nadbytečnosti zaměstnance pouze pro případ, nemá-li zaměstnavatel pro zaměstnance jinou práci“, nemohla v daném případě, kdy žalobce nabídnutou práci odmítl, „nastat fikce nadbytečnosti ve smyslu ustanovení shora, nebyl dán ani výpovědní důvod podle §46 odst. 1 písm. c) zák. práce“ a výpověď je proto „pro absenci tohoto výpovědního důvodu neplatná“.
V dovolání podaném proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku o věci samé) žalobce namítal, že odvolací soud „nesprávně vyhodnotil otázku jeho odvolání z funkce vedoucího úseku Magistrátu města B.“. Podle jeho názoru nebylo žalobci odvolání z funkce řádně doručeno, neboť přípis tajemníka Magistrátu města B., který dne 7.6.2001 převzal na pracovišti proti podpisu, nemá náležitosti, které má mít podle zákona č. 128/2000 Sb. a Organizačního řádu Magistrátu města B. písemný právní úkon Rady města B.; jde o „písemnost jiného orgánu Statutárního města B. než je Rada města B.“ a „je to sdělení o odvolání, ne odvolání“. Dále dovozoval, že jeho odvolání z funkce nebylo učiněno kompetentním orgánem, protože funkce vedoucího úseku Magistrátu města B. není - na rozdíl od vedoucího odboru obecního úřadu - určena zákonem č. 128/2000 Sb. jako funkce jmenovaná a ani nesplňuje podmínky jmenované funkce podle ustanovení §27 odst. 4 a 5 zák. práce. Funkce vedoucího úseku je v přímé řídící působnosti tajemníka, který není přímo podřízen Radě města B., „a proto Rada města B. nemůže, nezávisle na tom, zda je či není statutární orgán města B., jmenovat a odvolávat vedoucího úseku MMB“. Odvolací soud tedy pochybil, jestliže „nezkoumal, zda funkce vyhovuje požadavkům kladeným nejen na přímou podřízenost, ale i na vzdálenost jmenované funkce od statutárního orgánu“. Kromě toho dovolatel vyslovil názor, že odvolání žalobce z funkce nebylo provedeno v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., neboť v rozporu s „výslovným“ požadavkem zákona nepodal návrh na odvolání tajemník Magistrátu města B., jemuž zákon toto „speciální“ právo vyhrazuje. Navíc nelze přehlédnout, že Rada města B. nemohla rozhodnout o odvolání žalobce z funkce v souladu s ustanovením §102 odst. 2 písm. g) zák. č. 128/2000 Sb. (jak je uvedeno v jejím usnesení ze dne 7.6.2001), neboť „vedoucí úseku MMB není vedoucí odboru úřadu obce“, a proto se na vedoucího úseku zmíněné ustanovení nevztahuje. Žalobce navrhl, aby dovolací soud „zrušil výrok uvedený pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu“ a „potvrdil výrok uvedený pod bodem I. rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 13 C 262/2001-34 ze dne 31.10.2002“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadený měnící rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatel nenapadá), že „usnesením R2/134. jednání Rady města B.“ konané dne 27.11.1997 byl žalobce s účinností od 8.12.1997 jmenován do funkce „vedoucího Organizačního úseku Magistrátu města B.“. Podle usnesení ze schůze Rady města B. ze dne 7.6.2001 č. R3/119, jeho bodu 4., Rada města B. mimo jiné odvolala Mgr. J. H. (žalobce) z funkce „vedoucího Úseku organizačního MMB“ ke dni 8.6.2001, do doby nástupu nového vedoucího do této funkce pověřila vedením tohoto úseku Ing. K. R., vedoucího Organizačního odboru MMB, vypsala výběrové řízení na obsazení funkce „vedoucího Úseku organizačního MMB“ a jmenovala výběrovou komisi. Dopisem ze dne 7.6.2001, který žalobce převzal téhož dne, tajemník Magistrátu města B. sdělil žalobci, že „usnesením R3/119. schůze Rady města B. ze dne 7.6.2001 byl odvolán z funkce vedoucího Organizačního úseku Magistrátu města B.“ a že „v souladu s ust. §65 odst. 2 zákoníku práce výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání, tj. dnem 8. června 2001“.
Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - s ohledem na to, že předmětem dovolacího přezkumu je otázka platnosti odvolání žalobce z funkce z června 2001 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.3.2002 [tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)] - dále jen „zák. práce“, a podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 1.8.2001 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů) - dále jen „zákon o obcích“.
Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů, a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel (§27 odst. 4 zák. práce). Pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním vzniká dnem, který byl stanoven k nástupu do funkce; práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, u něhož je tento zaměstnanec dosud v pracovním poměru, tím nejsou dotčena, nedohodnou-li se jinak (srov. §65 odst. 1 větu první a druhou zák. práce).
Zaměstnance, který byl do funkce zvolen nebo jmenován, lze z této funkce odvolat. Zaměstnanec se může této funkce též vzdát. Odvolání a vzdání se funkce musí být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se funkce, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější (srov. §65 odst. 2 zák. práce). Smyslem a účelem zvláštní právní úpravy pracovního poměru zaměstnanců, u nichž se pracovní poměr zakládá volbou nebo jmenováním, obsažené v ustanovení §65 zák. práce, je především - v případě jmenování - umožnit zaměstnavatelům jednostranné rozhodování o personálních změnách v zákonem taxativně stanovených vedoucích funkcích, jež mají v organizační struktuře zaměstnavatelů z hlediska plnění jejich úkolů největší význam.
S názorem dovolatele, že Rada města B. nebyla „kompetentním orgánem“ pro rozhodnutí o odvolání žalobce z funkce „vedoucího úseku“ magistrátu, neboť ustanovení §102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích stanoví pravomoc rady jmenovat a odvolávat pouze „vedoucí odborů“, dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §109 odst. 2 zákona o obcích rada obce může zřídit pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu odbory a oddělení, v nichž jsou začleněni zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu.
Skutečnost, že zákon o obcích předpokládá standardní vnitřní organizační rozčlenění obecních úřadů (magistrátů) na odbory a oddělení, neznamená, že by si obec (město, statutární město) nemohla pro potřeby svého obecního úřadu (magistrátu) zřídit i jiné organizační útvary. Zejména u největších a nejvýznamnějších měst nepochybně vyvstává nutnost v mezích zákona přizpůsobit vnitřní uspořádání a organizační struktury jejich orgánů individuálním potřebám jednotlivých měst. Z tohoto důvodu zákon o obcích ukládá územně členěným statutárním městům (mezi něž patří i žalovaný), aby si své vnitřní poměry ve věcech správy města upravila obecně závaznou vyhláškou - statutem (srov. §4 odst. 2 zákona o obcích), ve kterém si stanoví - mimo jiné - pravomoc orgánů města na úseku samostatné a přenesené působnosti, a to v rozsahu svěřeném jim zákonem [srov. §130 písm. b) zákona o obcích].
Podle článku 4 odst. 1 obecně závazné vyhlášky města B. č. 1/1997 - Statut města B., ve znění obecně závazných vyhlášek města B. č. 33/1997 a č. 2/2000 (dále jen „statut“), Rada města B. je výkonným orgánem města v samostatné působnosti. Její působnost je stanovena zákonem o obcích. Radu města B. tvoří primátor, jeho náměstci a další radní. Podle článku 4 odst. 3 statutu Rada města B. mimo jiné rozhoduje o organizační struktuře magistrátu [písm. h)], zřizuje a ruší úseky a odbory pro jednotlivé obory činnosti, na návrh tajemníka jmenuje a odvolává vedoucí úseků a odborů [písm. i)].
Žalovaný jako územně členěné statutární město tedy ve svém statutu, vydaném na základě zmocnění uvedeného v ustanovení §4 odst. 2 zákona o obcích formou obecně závazné vyhlášky schválené zastupitelstvem města B., stanoví, že organizační strukturu jeho magistrátu (Magistrátu města B.) tvoří kromě odborů i „úseky“, jejichž vedoucí - stejně jako vedoucí odborů - jmenuje a odvolává na návrh tajemníka magistrátu Rada města B.. Při úvaze o tom, zda statutem upravená pravomoc Rady města B. jmenovat a odvolávat vedoucí úseků je v souladu se zákonem o obcích, je třeba přihlédnout především k významu a pozici funkce „vedoucího úseku“ v rámci celé organizační struktury magistrátu, kterou upravuje „Organizační řád Magistrátu města B.“ (článek 8 odst. 5 statutu).
Podle „Organizačního řádu Magistrátu města B.“ (ve znění účinném ke dni 8.6.2001) schváleného Radou města B., jeho bodu 3.1., jsou organizačními útvary Magistrátu města B. „úsek“, „odbor“, „oddělení“ a „referát“. Úsek vzniká podřízením několika odborů (popř. oddělení či jiných organizačních celků) jednomu vedoucímu. V čele úseku je vedoucí úseku. Podle bodu 4.1. tohoto organizačního řádu „je řízení Magistrátu města B. realizováno těmito řídícími stupni: primátor města B., tajemník Magistrátu města B., vedoucí úseku, vedoucí odboru, vedoucí oddělení, vedoucí referátu“.
Z uvedeného je zřejmé, že funkce „vedoucího úseku“ je v rámci organizační struktury Magistrátu města B. významnější, nadřazená funkci „vedoucího odboru“. Z tohoto důvodu se musí na pracovní poměr vedoucích úseků Magistrátu města B. vztahovat minimálně (argumentum a minori ad maius) režim platný pro vedoucí odborů Magistrátu města B., tedy včetně podmínek stanovených pro jejich jmenování a odvolávání. S ohledem na výše zmíněný smysl a účel zvláštní právní úpravy pracovního poměru zaměstnanců, u nichž se pracovní poměr zakládá jmenováním, totiž nelze připustit, jak žalobce mylně uvažuje v dovolání, aby o personálních změnách ve vedoucí funkci, která má v organizační struktuře zaměstnavatele z hlediska plnění jeho úkolů vyšší postavení (funkce „vedoucího úseku“), zaměstnavatel nemohl rozhodovat a jeho možnosti byly v tomto směru omezenější než u vedoucí funkce, která je k funkci vedoucího úseku v podřízeném postavení (funkce „vedoucího odboru“). Odvolací soud tedy vycházeje správně z názoru, že „vedoucí úseku Magistrátu města B. je funkcí jmenovanou ve smyslu §27 odst. 4,5 zák. práce“, v souladu se zákonem dovodil, že, rozhodla-li o odvolání žalobce z funkce „vedoucího Organizačního úseku Magistrátu města B.“ Rada města B., učinil tak „orgán k tomu oprávněný“.
Pro posouzení, zda odvolání žalobce z funkce vedoucího Organizačního úseku Magistrátu města B. bylo platným právním úkonem, je dále podstatné, jaký význam má návrh tajemníka magistrátu na takovéto odvolání.
Odvolání z funkce je právním úkonem, neboť je projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§240 odst. 1 zák. práce); vztahují se proto na ně společná ustanovení části páté, hlavy první zákoníku práce o právních úkonech (srov. §240 až §245 zák. práce), tedy včetně ustanovení §242 odst. 1 zák. práce o důvodech neplatnosti právních úkonů.
Podle ustanovení §242 odst. 1 písm. a) zák. práce neplatný je právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí zájmům společnosti.
Důvodem neplatnosti právního úkonu podle ustanovení §242 odst. 1 písm. a) zák. práce není jen rozpor z obsahem a účelem zákoníku práce a jeho obcházení, ale i rozpor s obsahem a účelem a obcházení jiných zákonů a dalších obecně závazných právních předpisů, jestliže byly vydány v souladu se zákonem nebo k jeho provedení, popř. na základě zmocnění obsaženého v zákoně. Předpokladem je, že právní normy obsažené v těchto právních předpisech mají kogentní povahu. Právní úkon je v rozporu s obsahem nebo účelem zákona nebo jiného obecně závazného právního předpisu tehdy, jestliže neodpovídá příkazu nebo zákazu právní normy nebo jestliže nesleduje účel v právní normě vyjádřený a jedině dovolený.
Podle ustanovení §102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích je radě obce vyhrazeno jmenovat a odvolávat vedoucí odborů obecního úřadu, rozhodovat o platech vedoucích odborů obecního úřadu; návrhy podává tajemník obecního úřadu.
Obdobně článek 4 odst. 3 písm. i) Statutu města B. mimo jiné stanoví, že Rada města B. na návrh tajemníka jmenuje a odvolává vedoucí úseků a odborů.
Význam návrhu tajemníka obecního úřadu (magistrátu) pro platnost rozhodnutí obecní rady (rady města) o jmenování nebo odvolání vedoucího odboru obecního úřadu (a v daném případě i vedoucího úseku magistrátu) vyplývá především z porovnání postavení jednotlivých orgánů obce (města).
Obec je spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta a obecní úřad (srov. §15 odst. 1 zákona o obcích). Ve statutárním městě [t.j. městě se zvláštním postavením, jímž je i žalovaný – srov. §4 odst. 1 zákona o obcích] plní funkci zastupitelstva obce zastupitelstvo města, dalšími orgány statutárního města jsou rada města, primátor a magistrát (srov. §15 odst. 2 zákona o obcích).
Podle ustanovení §103 odst. 4 písm. b) zákona o obcích, nestanoví-li zastupitelstvo obce jinak, starosta plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních předpisů, pokud není v obci tajemník obecního úřadu; vedoucí odboru jmenuje, odvolává a stanoví jim plat, jen není-li zřízena rada obce. V obcích s pověřeným obecním úřadem a v obcích s rozšířenou působností se zřizuje funkce tajemníka obecního úřadu, který je zaměstnancem obce (srov. §110 odst. 1 zákona obcích), a ve statutárním městě se zřizuje funkce tajemníka magistrátu, který je zaměstnancem města (srov. §140 odst. 1 zákona o obcích); tajemník obecního úřadu (magistrátu) plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce (města) zařazenými v obecním úřadu (magistrátu), řídí a kontroluje činnost zaměstnanců obce (města) zařazených do obecního úřadu (magistrátu), stanoví podle zvláštních předpisů platy zaměstnancům obce (města) zařazeným v obecním úřadu (magistrátu) s výjimkou platů vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu) [srov. §110 odst. 4 písm. c), d), e) zákona o obcích].
Rozhodování o jmenování a odvolávání vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu) a rozhodování o platech vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu) však svěřuje ustanovení §102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích výhradně výkonnému (kolegiálnímu) orgánu obce (města) - obecní radě (radě města).
Z uvedeného je zřejmé, že, i když tajemník obecního úřadu (magistrátu) plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů a řídí a kontroluje činnost zaměstnanců obce (města) zařazených do obecního úřadu (magistrátu), o jmenování a odvolávání zaměstnanců uvedených v ustanovení §102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích rozhoduje obecní rada (rada města). Toto její oprávnění není žádným ustanovením zákona o obcích omezeno. Rozhodne-li tedy obecní rada (rada města) o jmenování nebo odvolání zaměstnance uvedeného v ustanovení §102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích, nemůže případný nedostatek návrhu tajemníka obecního úřadu (magistrátu) v tomto směru znamenat neplatnost takového rozhodnutí obecní rady (rady města). Smysl oprávnění tajemníka obecního úřadu (magistrátu) navrhovat jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu) je v tom, že tajemník obecního úřadu (magistrátu), plní-li řádně svoji funkci, má nejvíce informací o tom, kdo by měl být jmenován či odvolán z funkce vedoucího odboru obecního úřadu (magistrátu). Samo toto (návrhové) oprávnění však nemůže popřít pravomoc obecní rady (rady města) rozhodovat o jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu), zejména kdyby tajemník obecního úřadu (magistrátu) toto svoje oprávnění řádně nevykonával. Oprávnění tajemníka obecního úřadu (magistrátu) navrhovat obecní radě (radě města) jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu) tak má povahu pouze procedurální (formální).
Vzhledem k tomu, že u žalovaného platí shora popsaný režim jmenování a odvolávání vedoucích odborů i pro funkce vedoucích úseků Magistrátu města B., je třeba uvedený závěr o významu návrhu tajemníka obecního úřadu (magistrátu) pro platnost rozhodnutí rady obce (rady města) o jmenování či odvolání vedoucího odboru obecního úřadu (magistrátu) vztáhnout i na vedoucího úseku Magistrátu města B..
Důvodná není ani námitka žalobce, že mu odvolání z funkce nebylo doručeno, neboť písemnost ze dne 7.6.2001, kterou převzal téhož dne na pracovišti proti podpisu, „je od jiného orgánu než od orgánu, který učinil odvolání“.
Z ustanovení §65 odst. 2 zák. práce kromě jiného vyplývá, že platné je jen takové odvolání z funkce, které zaměstnavatel učinil písemnou formou a které v této formě bylo doručeno druhému účastníku (zaměstnanci) způsobem uvedeným v ustanovení §266a zák. práce. Náležitosti písemného právního úkonu zaměstnavatele o odvolání zaměstnance z funkce spočívají - mimo jiné - v tom, že se obsah tohoto právního úkonu uvede v příslušné listině. Listina o odvolání z funkce, u něhož se vyžaduje podle ustanovení §65 odst. 2 věty třetí zák. práce pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí vždy obsahovat také vlastnoruční podpis účastníka právního vztahu, který odvolání z funkce činí, popřípadě jeho zmocněnce.
V posuzované věci bylo soudy zjištěno, že dne 7.6.2001 doručil žalovaný žalobci dopis ze dne 7.6.2001, opatřený hlavičkou „STATUTÁRNÍ MĚSTO B., MAGISTRÁT MĚSTA B.“ a vlastnoručním podpisem tajemníka Magistrátu města B. Ing. P. L., s tímto obsahem: „Vážený pane, sděluji Vám, že usnesením R3/119. schůze Rady města B. ze dne 7.6.2001 jste byl odvolán z funkce vedoucího Organizačního úseku Magistrátu města B.. V souladu s ust. §65 odst. 2 zákoníku práce výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání, tj. dnem 8. června 2001. Odvoláním z funkce Váš pracovní poměr nekončí, pracovně právní vztah se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce“.
Odvolání z funkce, jak rovněž vyplývá z ustanovení §65 odst. 2 zák. práce, je jednostranným právním úkonem zaměstnavatele adresovaným zaměstnanci. Úvaha žalobce, že dne 7.6.2001 obdržel „písemnost jiného orgánu Statutárního města B. než je Rada města B.“ a že „je to sdělení o odvolání, ne odvolání“, nepřihlíží náležitě k tomu, že v případě funkce, z níž byl odvolán, je třeba odlišovat jednak orgán, který je oprávněn učinit samotné rozhodnutí o odvolání z této funkce (tj. Rada města B.), a jednak orgán (resp. zaměstnance), který je zákonem povolán jménem zaměstnavatele provést na podkladě tohoto rozhodnutí odpovídající pracovněprávní úkon vůči zaměstnanci dotčenému tímto rozhodnutím. Závěr o tom, zda žalobci bylo dne 7.6.2001 doručeno odvolání z funkce, proto rovněž závisí na posouzení, kdo (jaký orgán, resp. zaměstnanec žalovaného) byl oprávněný jménem žalovaného jako zaměstnavatele činit vůči žalobci právní úkony týkající se jeho pracovního poměru. Protože - jak již bylo uvedeno výše - ve statutárním městě plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů tajemník magistrátu [srov. §110 odst. 4 písm. c), §140 odst. 1 zákona o obcích], je zřejmé, že jménem žalovaného činí právní úkony v pracovněprávních vztazích tajemník Magistrátu města B.. Tento orgán, resp. zaměstnanec žalovaného (srov. zmíněný §140 odst. 1 zákona o obcích), tedy v souladu se zákonem na podkladě rozhodnutí (usnesení) Rady města B. o odvolání žalobce z funkce „vedoucího úseku Organizačního Magistrátu města B.“ ze dne 7.6.2001 vyhotovil téhož dne výše uvedenou písemnost adresovanou žalobci, jejímž předáním žalobci dne 7.6.2001 nastaly účinky, které ustanovení §65 odst. 2 věty čtvrté zák. práce spojuje s řádným doručením písemného odvolání z funkce..
Protože rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti odvolání z funkce je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. §142 odst. 1, věta první o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 8. března 2005
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu