ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1737.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1737/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města M., proti povinným 1) M. F., zastoupené advokátem, a 2) P. K., k vynucení povinnosti odstranit nepovolené stavební úpravy uložením pokuty, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. E 2813/2001, o dovolání povinné 1) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. listopadu 2003, č.j. 19 Co 2017/2003-134, takto:
I. Dovolání povinné 1) se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Písku usnesením ze dne 8. 1. 2002, č.j. E 2813/2001-5, podle „vykonatelného Rozhodnutí Městského úřadu v M., Odboru výstavby a životního prostředí ze dne 11. 10. 2000, č.j. Výst.330-815/2000/Lu, k vynucení povinnosti povinného odstranit nepovolené stavební úpravy, které spočívají v odmontování nainstalovaného elektrického přímotopného vytápění včetně kabelových elektrorozvodů pro ně, ve všech prostorách rodinného domu č.p. 91 Z., provedení revize elektro na zařízeních a rozvodech elektro, které byly demontáží přímotopného zařízení dotčeny ke dni ukončení demontáže přímotopného vytápění, uvedení otopné soustavy teplovodního ústředního vytápění v RD č.p. 91 do provozuschopného stavu a souladu s ověřenou projektovou dokumentací rodinného domu č.p. 91 Z.“, povolil oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde provést někým jiným, a to na náklad „povinného“, a uložil „povinnému“ zaplatit náklady, které v souvislosti s výkonem rozhodnutí vzniknou a budou oprávněným doloženy.
K odvolání povinných Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 5. 2002, č.j. 7 Co 1233/2002-81, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. „Nesdílel“ závěr soudu prvního stupně, že by bylo možno výkon rozhodnutí nařídit podle ustanovení §350 o.s.ř., neboť z exekučního titulu neplyne, že by povinné měly provést práci pro oprávněného, a proto výkon rozhodnutí měl být nařízen podle ustanovení §351 o.s.ř. uložením pokuty povinným.
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 17. 9. 2002, č.j. E 2813/2001-85, nařídil podle „vykonatelného rozhodnutí MÚ v M., odbor výstavby a životního prostředí ze dne 11. 10. 2000, č.j. Výst.330-815/2000/Lu, za porušení povinnosti odstranit nepovolené stavební úpravy – odmontování nainstalovaného elektrického přímotopného vytápění včetně kabelových elektrorozvodů“ výkon rozhodnutí, kterým uložil povinným pokutu, a to každé 1.500,- Kč, a rozhodl, že povinné jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku soudní poplatek za návrh na výkon rozhodnutí ve výši 1.000,- Kč, a to společně a nerozdílně. Usnesením ze dne 23. 1. 2003, č.j. E 2813/2001-113, doplnil „usnesení č.j. E 2813/2001-85 z 17. 9. 2002 v odst. I. o výkon rozhodnutí ukládáním pokut ještě o vynucení povinnosti provedení revize elektro na zařízeních a rozvodech elektro, které byly demontáží přímotopného zařízení dotčeny ke dni ukončení demontáže přímotopného vytápění, k vynucení povinnosti otopnou soustavu teplovodního ústředního vytápění v rodinném domu čp. 91 uvést do provozuschopného stavu a souladu s ověřenou projektovou dokumentací rodinného domu čp. 91 ve Z.“.
K odvolání povinných Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 11. 2003, č.j. 19 Co 2017/2003-134, usnesení soudu prvního stupně v odstavci I., o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty každé z povinných, a v odstavci II., ve výroku o nákladech řízení, potvrdil s tím, že výkon rozhodnutí „je nařízen dle rozhodnutí Městského úřadu v M., odboru výstavby a životního prostředí ze dne 11. 10. 2000, č.j. Výst. 330-815/2000/Lu, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v P. ze dne 14. 12. 2000, č.j. RR/Výst. 339/1595/2000/Koš-V/5“, v odstavci III., ve výroku o soudním poplatku, je změnil tak, že povinným se povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu na výkon rozhodnutí ve výši 1.000,- Kč neukládá, a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá především, zda existuje rozhodnutí, které je podkladem pro výkon (exekuční titul), zda je vykonatelné, svědčí oprávněnému proti povinnému, zda je vymáhaná povinnost tímto rozhodnutím uložena a zda je zde i tvrzení oprávněného o tom, že povinný dobrovolně svou povinnost nesplnil, dospěl k závěru, že v projednávané věci byly v době rozhodování soudu prvního stupně všechny uvedené podmínky splněny. Připomněl, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, a že v tomto směru vychází zcela z tvrzení oprávněného. Při nařízení výkonu rozhodnutí se nemohl soud zabývat ani zaviněním povinných na vzniklé situaci, neboť tato skutečnost není při nařízení výkonu rozhodnutí významná; podstatné je, že vykonatelným rozhodnutím byla povinným jako spoluvlastnicím nemovitosti uvedená povinnost uložena a oprávněný tvrdí, že splněna nebyla. Důvodem pro zamítnutí nařízení výkonu rozhodnutí není ani skutečnost, že povinná 1) pobírá pouze starobní důchod a povinná 2) je studentka vysoké školy zcela bez příjmů, neboť obě jsou spoluvlastnicemi předmětné nemovitosti a jsou proto povinny provést práce uložené jim exekučním titulem. Změnil pouze výrok usnesení soudu prvního stupně o povinnosti povinných zaplatit soudní poplatek, neboť obě byly usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 11. 6. 2003, č.j. E 2813/2001-113, od placení soudních poplatků osvobozeny.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinná 1) s tvrzením, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který ovšem dále nerozvádí, namítá, že nebyly dány důvody pro nařízení výkonu rozhodnutí. Rekapituluje situaci, jež předcházela vydání vykonávaného rozhodnutí Městským úřadem v M., a kritizuje jej, že „svým 10. letým protahováním řešení a straněním druhému spoluvlastníkovi RD povinné 1) trvale a nenávratně poškodil zdraví“, ač „dobře věděl, že spoluvlastník soustavně porušuje §5, 126, 137 a 420 obč. zák. v pl. zn.“ Namítá dále, že návrh na výkon rozhodnutí „nebyl úmyslně podán“, „dokud byl spolumajitelem P. K., podnikatel ve stavebnictví, který měl dostatek finančních prostředků“. Je přesvědčena, že navrhovatel (správně oprávněný) MěÚ v M. se „dopustil nespravedlnosti a nadále podporoval šikanu staré nemocné osoby, poškozování zdraví, neřešil včas zásah do zkolaudovaného stavu stavby a bohužel empatie a respekt lidských práv k jejich prioritám nepatří“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a „nařízení výkonu rozhodnutí zamítl“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů uvedených v ustanovení §274 o.s.ř.
Titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí podle Občanského soudního řádu, jsou nejen rozhodnutí, která vydaly soudy v občanském soudním řízení, ale i jiné tituly pro výkon rozhodnutí uvedené v ustanovení §274 o.s.ř. Rozhodnutí, jehož výkon je v projednávané věci navrhován, je rozhodnutím stavebního úřadu vydaným na základě §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 30. 12. 2000 (tj. do dne, než nabyl účinnost nález Ústavního soudu České republiky č. 95/2000 Sb., jímž bylo zrušeno ustanovení §78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.), a §39 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádí některá ustanovení stavebního zákona, tedy rozhodnutím orgánu státní správy [srov. §274 písm. f) o.s.ř.].
Z ustanovení §251 o.s.ř. mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, se stalo vykonatelným. U rozhodnutí uvedených v ustanovení §274 o.s.ř. vychází soud při zkoumání, zda se rozhodnutí stalo vykonatelným, z potvrzení o vykonatelnosti, kterým rozhodnutí opatřil orgán, jenž je vydal (§275 odst. 1 o.s.ř.). Před nařízením výkonu rozhodnutí je však soud vždy oprávněn přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí (§275 odst. 2 o.s.ř.).
Jak správně uvedl v napadeném rozhodnutí odvolací soud, při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení –zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod pořadovým číslem 4).
Povinná 1) však – i když v dovolání uvedla, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. („rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam“) – právní posouzení věci (otázku řádného posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí) nezpochybňuje. V dovolání pouze polemizuje se správností vykonávaného rozhodnutí (rozhodnutí Městského úřadu v M., odboru výstavby a životního prostředí ze dne 11. 10. 2000, č.j. Výst. 330-815/2000/Lu, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v P. ze dne 14. 12. 2000, č.j. RR/Výst. 339/1595/2000/Koš-V/5) a s okolnostmi, za nichž toto rozhodnutí bylo vydáno. Kritizuje postup oprávněného („úmyslně nebyl podán návrh na výkon rozhodnutí dokud byl spolumajitelem P. K. – podnikatel ve stavebnictví“, „svým 10. letým protahováním řešení a straněním druhému spoluvlastníkovi RD povinné 1) trvale a nenávratně poškodil zdraví“) a napadá okolnosti, za nichž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno („ze strany MěÚ nebylo postupováno v souladu se zákony – zákon č. 7 obč. zák. – zákon č. 71/67 o správním řízení“). Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) vyplývá, že povinná nesouhlasí s obsahem vykonávaného rozhodnutí a s postupem, jenž k jeho vydání vedl (věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí – jak výše uvedeno - však soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat). Právní posouzení věci odvolacím soudem (oproti tvrzení v dovolání) ani předpoklady, za nichž byl výkon rozhodnutí nařízen (a jen ty mohou být důvodem přezkumu), podle obsahu dovolání povinná 1) nezpochybňuje.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu z hlediska přípustných dovolacích důvodů úspěšně napadeno není. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř., anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné 1) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinná 1) nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu