ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1961.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1961/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Obvodního soudu pro Prahu 4 se sídlem v Praze 2, Spálená č. 2, proti povinnému A. D. (dříve P. Č.), zastoupenému advokátem, pro 4.000,- Kč srážkami ze mzdy (pracovní odměny) povinného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 E 71/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2004 č.j. 11 Co 23/2004-12, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 18.6.2003 č.j. 7 E 71/2003-2 nařídil podle \"vykonatelného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17.3.2003 sp. zn. 33 T 42/2001\" k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněné ve výši 4.000,- Kč výkon rozhodnutí \"srážkou z pracovní odměny odsouzeného\", která přísluší povinnému ve věznici \"V. s. ČR V.\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2004 č.j. 11 Co 23/2004-12 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady. Námitky povinného, že \"návrh měl být zamítnut, neboť výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačí ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí\", odmítl odvolací soud jako nedůvodné \"s ohledem na výši vykonávané částky a na to, že uvedený způsob výkonu rozhodnutí si nežádá žádné nepřiměřené náklady\". I když v současné době povinný není zaměstnán a V. s. ČR mu není vyplácena žádná odměna za práci, nepřichází podle názoru odvolacího soudu \"ani jiný způsob výkonu rozhodnutí do budoucna v úvahu\", neboť povinný \"sám tvrdí, že je zcela nemajetný\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítl, že \"je nemajetný a bez jakéhokoli příjmu, že po provedené operaci srdce není a nebude schopen již nikdy pracovat a že mu nevznikne ani nárok na žádný důchod\". Vytýká odvolacímu soudu, že \"se jeho námitkami uvedenými v odvolání důsledně nezabýval, zejména jeho zdravotním stavem\", a že \"nesprávně posoudil otázku, zda je reálná možnost, aby mohl být povinný ve výkonu trestu pracovně zařazen a mohl pobírat za výkon práce odměnu, na kterou by se vztahoval výkon rozhodnutí\". Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že byl zvolen vhodný způsob výkonu rozhodnutí, a dovozuje, že odvolací soud rovněž nesprávně posoudil jeho námitku, že výtěžek, kterého by se dosáhlo, by nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí. Přípustnost dovolání povinný dovozuje z ustanovení \"§238a odst. 1 c) s poukazem na ustanovení §237 odst. 1 c) o.s.ř.\" a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.c),
§238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí; uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení §274 o.s.ř.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.
Podle ustanovení §264 odst.1 o.s.ř. navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.
Podle ustanovení §264 odst.2 o.s.ř. soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.
Z citovaných ustanovení mimo jiné vyplývá, že soud zamítne návrh na nařízení výkonu rozhodnutí z důvodu zřejmé nevhodnosti požadovaného způsobu rozhodnutí jen tehdy, může-li být pro vymožení pohledávky oprávněného nařízen výkon rozhodnutí jiným způsobem, pomocí kterého lze pohledávku vydobýt postupem pro povinného šetrnějším. Je-li cena předmětu, z něhož má být dosaženo uspokojení pohledávky, tak nízká, že je již z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, je nepochybné, že navržený výkon rozhodnutí není způsobilým prostředkem k dosažení byť jen částečného uspokojení pohledávky oprávněného; soud proto v souladu se zásadou ochrany povinného návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne, aniž by byl oprávněn (povinen) nařídit výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.
V projednávané věci odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - z výše uvedené ustálené soudní praxe vycházel. Správně dovodil, že vůči povinnému, který je dle svého tvrzení \"zcela nemajetný\", vůbec nepřichází v úvahu nařízení výkonu rozhodnutí jiným vhodnějším způsobem než je výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (pracovní odměny) povinného. Vzhledem k tomu, že za řízení dosud nevznikly a zřejmě ani v budoucnu nevzniknou náklady výkonu rozhodnutí, nelze dovodit, že by již z návrhu bylo zřejmé, že výtěžek výkonu rozhodnutí nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Protože odvolací soud vyložil ustanovení §264 odst.1 a 2 o.s.ř. v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §254 odst. 1, §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu