ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2044.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2044/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C., zastoupené advokátem, proti povinným 1) J. G., a 2) L. A., oběma zastoupeným advokátkou, pro 707.749,80 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 50 E 748/2003, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2004, č.j. 56 Co 522/2003-77, takto:
I. Dovolání povinných se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné (v té době „Č. s., a. s.“) Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 26. 8. 2003, č. j. 50 E 748/2003-15, ve znění usnesení ze dne 17. 10. 2003, č. j. 50 E 748/2003-58, nařídil „podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1999, č. j. 18 Cm 1045/95-69, ve znění opravného usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 1999, č. j. 18 Cm 1045/95-75, k uspokojení pohledávek oprávněného
- v částce 456.399,80 Kč spolu se 14,5 % úrokem z této částky od 22. 10. 1993 do zaplacení,
- v částce 140.800,- Kč spolu s 27% úrokem z této částky od 1. 1. 1996 do zaplacení,
- v částce 110.550,- Kč,
jakož i nákladů předcházejícího nalézacího řízení v částce 28.312,- Kč a pro náklady tohoto výkonu rozhodnutí v částce 14.160,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to nemovitostí zapsaných na LV č. 1184 vedeném Katastrálním úřadem v K. pro obec P., kat. území P. u K., a sice objektu k bydlení čp. 455 v P. na parcele 1031/2 a pozemků p.č. 1031/1 – zahrada a p.č. 1031/2 – zastavěná plocha a nádvoří, a to se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, včetně movitých věcí tvořících příslušenství nemovitosti.“; povinným zakázal, aby předmětné nemovitosti převedli na jiného nebo je zatížili, a současně jim uložil, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení oznámili, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo s tím, že pokud tuto skutečnost neoznámí, odpovídají za škodu tím způsobenou.
Usnesením ze dne 17. 10. 2003, č.j. 50 E 748/2003-60, Okresní soud v Karviné s odkazem na ustanovení §107a a §256 odst. 1 o.s.ř. připustil, aby na místo dosavadní oprávněné (Č. s., a. s.,) vstoupila do řízení C.
K odvolání povinné 1) proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 3. 2004, č. j. 56 Co 522/2003-77, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že oprávněná výpisem z katastru nemovitostí doložila, že dům č.p. 455 na pozemku p.č. 1031/2 – zastavěná plocha a nádvoří včetně tohoto pozemku a pozemek p.č. 1031/1 – zahrada náleží do podílového spoluvlastnictví povinných 1) a 2), že zástava byla řádně označena, že spoluvlastnické právo obou povinných v zástavě bylo doloženo veřejnou listinou a že je zde i tvrzení oprávněného, že mu „pohledávka dle podkladového rozhodnutí“ dosud nebyla uhrazena, dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil, že jsou splněny formální i materiální podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí. Odvolacími námitkami, jimiž byla zpochybňována závaznost a vykonatelnost podkladového rozsudku, včetně opravného usnesení, se odvolací soud nezabýval, neboť „uvedené námitky nejsou pro nařízení výkonu rozhodnutí právně významné, mohou mít význam v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí“.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinní namítají, že povinná 1) nikdy neobdržela rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1999, č. j. 18 Cm 1045/95-69, ani opravné usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 1999, č. j. 18 Cm 1045/95-75; navíc v daném případě je vyloučeno i náhradní doručení. Nebyla-li uvedená rozhodnutí, podle nichž byl tento výkon rozhodnutí nařízen, povinné doručena, nemohla nabýt právní moci a tak se nemohla stát „podkladovým rozhodnutím“, na základě něhož bylo rozhodnuto o nařízení výkonu rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§236 odst. 2 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Povinní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Z citovaného ustanovení mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, se stalo vykonatelným. Existence vykonatelného titulu (v projednávané věci rozsudek býv. Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1999, č. j. 18 Cm 1045/95-69, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 1999, č. j. 18 Cm 1045/95-75) je jedním z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §261 odst. 2 o.s.ř.). Případné pochybení soudu při hodnocení otázky, zda je exekuční titul vykonatelný, je omylem v právním posouzení věci (v nesprávném posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí). Předpokladem vykonatelnosti rozsudku je mimo jiné skutečnost, že je rozsudek v právní moci (srov. §160 až 162 o.s.ř.). V právní moci je jen rozsudek, který byl doručen a který již nelze napadnout odvoláním (srov. §159 o.s.ř.). Doručení k výkonu navrženého rozhodnutí je tedy základním předpokladem k tomu, aby se rozhodnutí stalo pravomocným a po formální stránce vykonatelným.
Povinní však – i když v dovolání uvedli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] – právní posouzení věci (otázku, zda je exekuční titul vykonatelný) nezpochybňují. Tvrzením, že vykonávaná rozhodnutí (titul pro výkon rozhodnutí) „povinná nikdy neobdržela“ [případně, že podpis na doručence není podpisem povinné 1)], povinní vyjadřují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že k výkonu navržené rozhodnutí bylo řádně doručeno do vlastních rukou povinné 1). Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) vyplývá, že povinní nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel, že tedy uplatňují pouze dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., případně dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Nehledě k tomu, že - jak uvedeno výše - k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. není v posuzované věci dán také proto, že v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí dokazování podle ustanovení hlavy druhé, části třetí občanského soudního řádu prováděno nebylo. O návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud rozhoduje zpravidla bez jednání a bez slyšení povinného (srov. §253 o.s.ř.); o tom, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí (jejich splnění je soudu povinen prokázat oprávněný), se neprovádí dokazování. Zkoumal-li odvolací soud při rozhodování o odvolání povinné 1) proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, zda k výkonu předložená rozhodnutí nabyla vykonatelnosti a učinil-li vlastní závěr o naplnění předpokladů vykonatelnosti, nejde o skutková zjištění a nebylo prováděno dokazování. Závěr o tom, že k výkonu navržená rozhodnutí jsou vykonatelná, byl odvolací soud zásadně oprávněn učinit bez toho, aby důkaz příslušnými listinami ve vykonávacím řízení provedl. Nebylo-li tedy prováděno dokazování, je pojmově vyloučena i možnost existence dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 1998, sp.zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 1999, a usnesení téhož soudu ze dne 28. ledna 1999, sp.zn. 20 Cdo 1772/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 5, ročník 1999).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinných podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinní nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2005
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu