ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2570.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2570/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po Z. Z., za účasti a) Z. Z., b) N. K., a c) I. B., zastoupené advokátem, o žalobě pro zmatečnost podané dědičkou c) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2003 č.j. 9 Co 226/2003-174, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Cz 10/2003, o dovolání dědičky c) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2004 č.j. 1 Co 129/2003-34, takto:
I. Dovolání dědičky c) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Býv. Státní notářství v P. rozhodnutím ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26 rozhodlo ve věci dědictví po Z. Z., zemřelém dne 23. srpna 1987, tak, že určilo obecnou cenu dědictví ve výši 27.844,70 Kčs, výši dluhů \"částkou 0\" a čistou cenu dědictví částkou 27.844,70 Kčs, a schválilo dohodu o vypořádání dědictví, podle které veškerý zůstavitelův majetek nabyl dědic a) s tím, že dědičky b) a c) \"nežádají z tohoto dědictví ničeho\".
Odvolání podané dědičkou c) proti tomuto rozhodnutí, obsažené v podání ze dne 24.6.1998, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.9.1998 č.j. 14 Co 204/98-38 odmítl. Tvrzení dědičky c) o tom, že ji dědic a) v dědickém řízení zastupoval, aniž by mu k tomu udělila plnou moc, označil krajský soud za \"zcela nerozhodné\", neboť bylo uvedeno \"po době delší než 10 let\" a \"pro blízký příbuzenský vztah všech v úvahu přicházejících dědiců\" a \"i vzhledem k úzkým příbuzenským vztahům k zemřelému jde o tvrzení krajně nevěrohodné se zřetelnými účelovými prvky\". Názor, že by rozhodnutí býv. Státního notářství v P. ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26 dosud nenabylo pro nedostatek doručení dědičce c) právní moci, považoval krajský soud současně za odporující \"základním rysům právního státu\".
Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 28.2.2003 č.j. 9 Co 226/2003-174 zastavil odvolací řízení o odvolání podaném dědičkou c) proti rozhodnutí býv. Státního notářství v P. ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26. Dospěl k závěru, že dědička c) znovu podala odvolání proti uvedenému rozhodnutí státního notářství, a to ze stejných důvodů jako odvolání, které bylo usnesením ze dne 30.9.1998 č.j. 14 Co 204/98-38 odmítnuto, a že jeho projednání proto brání překážka věci rozsouzené. Odvolací řízení proto muselo být z důvodu neodstranitelné překážky řízení zastaveno.
Dědička c) se žalobou pro zmatečnost domáhá, aby posléze uvedené usnesení krajského soudu bylo zrušeno. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že ve skutečnosti \"odvoláním napadené rozhodnutí nenabylo právní moci\", neboť v dědickém řízení za ni jednal na základě plné moci ze dne 7.10.1987 dědic a), přestože mu dědička c) plnou moc nikdy neudělila; plná moc \"založená ve spise\" musí být \"falsum\". Taková plná moc je navíc neplatná \"z důvodu evidentně kolizního postavení zmocněnce a zastoupeného\". Protože rozhodnutí o dědictví nikdy nebylo dědičce c) řádně doručeno, nemohlo nabýt právní moci a \"v důsledku toho se nemůže jednat ani o věc rozsouzenou\".
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12.8.2003 č.j. 25 Cz 10/2003-14 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázané, že dědička c) podala proti rozhodnutí býv. Státního notářství v P. ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26 odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.9.1998 č.j. 14 Co 204/98-38 odmítnuto, a že dne 19.11.2002 došlo soudu \"další odvolání\" dědičky c), v němž \"uváděla stejné odvolací důvody jako v předchozím odvolání, týkalo se stejného předmětu řízení a těchže osob\". Protože o odvolání dědičky c) již bylo pravomocně rozhodnuto, krajský soud v souladu se zákonem řízení o dalším odvolání z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté zastavil.
K odvolání dědičky c) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28.7.2004 č.j. 1 Co 129/2003-34 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že o odvolání dědičky c) proti rozhodnutí býv. Státního notářství v P. ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26 bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.9.1998 č.j. 14 Co 204/98-38 a že proto \"nelze odvolací řízení provést znovu\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dědička c) dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů, že by se jednalo \"o věc rozsouzenou z důvodu opakovaného podání odvolání\", a namítá, že rozhodnutí býv. Státního notářství v P. \"jí z důvodu uvedených v žalobě pro zmatečnost nebylo nikdy doručeno a nemohlo tedy nabýt právní moci\" a že její odvolání proti tomuto rozhodnutí ze dne 24.7.1998 \"nebylo nikdy meritorně projednáno a nemohlo tedy rovněž založit překážku věci rozsouzené\". Dědička c) navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dědička c) napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání dědičky c) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci soudy založily své rozhodnutí o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na závěru, že pravomocné rozhodnutí o odvolání brání (tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté) tomu, aby stejné odvolání (tj. odvolání podané ze stejných důvodů tímtéž odvolatelem proti témuž rozhodnutí) mohlo být znovu projednáno a rozhodnuto.
Podle ustanovení §159 odst.3 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu.
Podle ustanovení §159a odst.5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Ustanovení §159 odst.3 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 a ustanovení §159a odst.5 nyní platného občanského soudního řádu, která v občanském soudním řízení vymezují tzv. překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), platí nejen v případě, rozhodl-li soud rozsudkem, ale užijí se přiměřeně i na usnesení soudu (srov. §167 odst.2 o.s.ř.), a přiměřeně platí i pro řízení před odvolacím soudem (srov. §211 o.s.ř.).
V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednáváno znovu. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že novému (opětovnému) projednání stejného odvolání brání překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Dovolatelka ani nezpochybňuje, že by odvolání proti rozhodnutí býv. Státního notářství v Přerově ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26, které došlo soudu dne 19.11.2002, nebylo stejné jako odvolání, o němž bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.9.1998 č.j. 14 Co 204/98-38. O stejném odvolání tedy již bylo pravomocně rozhodnuto, a proto nemohlo být projednáváno znovu; okolnost, že odvolání bylo odmítnuto, aniž by bylo meritorně projednáno, je z hlediska překážky věci pravomocně rozhodnuté bezvýznamná.
Na uvedeném závěru nic nemění ani námitka dovolatelky o tom, že rozhodnutí býv. Státního notářství v Přerově ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26 ji \"nikdy nebylo doručeno a nemohlo tedy nabýt právní moci\". Dovolatelka totiž přehlíží, že důvodem pro zastavení odvolacího řízení žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.2.2003 č.j. 9 Co 226/2003-174 bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.9.1998 č.j. 14 Co 204/98-38, kterým bylo rozhodnuto o stejném odvolání, a nikoliv překážka věci pravomocně rozsouzené, které vytvořilo (mohlo by vytvořit) pro projednání stejné dědické věci rozhodnutí býv. Státního notářství v P. ze dne 25.2.1988 č.j. D 554/87-26.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání dědičky c) není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 o.s.ř., neboť dědička c) nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu