ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2806.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2806/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. P. K., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce D. h. a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Ing. M. M., 2) H. M., oběma zastoupeným advokátem, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1387/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2004 č.j. 38 Co 73/2002-223, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. prosince 2001 č.j. 7 C 1387/96-188 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V. b., a.s. podala dne 2.12.1996 u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 200.000,- Kč s 19% úrokem \"od podání žaloby\" do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 22.2.1994 uzavřela se žalovanými zástavní smlouvu č. 1294-01, kterou žalovaní k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru poskytnutého společnosti M., s.r.o. dali do zástavy své nemovitosti v k.ú. B. V čl. III a IV zástavní smlouvy se žalovaní zavázali do 15.3.1994 předložit zástavní věřitelce \"doklad o vyznačení vzniku zástavního práva v katastru nemovitostí\" a zástavu \"pojistit s vinkulací pojistného plnění\" ve prospěch zástavní věřitelky, obojí \"pod smluvní pokutou\" ve výši 100.000,- Kč za porušení každé z těchto povinností. Žalovaní obě uvedené povinnosti nesplnili (pro nečinnost žalovaných katastrální úřad návrh na vklad zástavního práva zamítl a žalovaní nenechali ve prospěch žalované vinkulovat pojistné plnění), a proto jsou povinni zaplatit smluvní pokutu v celkové výši 200.000,- Kč.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 13.12.2001 č.j. 7 C 1387/96-188 žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci Doc. Ing. J. V., CSc. jako správci konkursní podstaty úpadce D. h. a.s. 200.000,- Kč s 19% úrokem od 2.2.1996 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 19.650,- Kč k rukám advokáta JUDr. P. S. Dospěl k závěru, že žalovaní nesplnili povinnosti, k nimž se zavázali v zástavní smlouvě uzavřené dne 22.2.1994 s \"právním předchůdcem žalobce\" (V. b., a.s.) do notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. I. Š. \"ve znění dodatku sepsaného také formou notářského zápisu dne 23.2.1994\". Jsou proto povinni sjednané smluvní pokuty zaplatit. Námitku žalovaných, že došlo \"k přebrání zástavního práva firemní směnkou z firmy M., s.r.o.\" soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že uvedenou směnkou byl zajištěn úvěr proto, že podle zástavní smlouvy nedošlo ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí (a tedy k zajištění úvěru zástavním právem) a že jí nejsou dotčena práva a povinnosti ze zástavní smlouvy.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně - po zjištění, že správcem konkursní podstaty úpadce D. h. a.s. se stal místo Doc. Ing. J. V., CSc. advokát JUDr. P. K. - rozsudkem ze dne 12.2.2004 č.j. 38 Co 73/2002-223 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a že žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 64.925,- Kč k rukám advokáta JUDr. Z. P., a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 51.370,- Kč k rukám advokáta JUDr. Z. P. Odvolací soud zjistil, že po prohlášení konkursu na majetek V. b. a.s. správce její konkursní podstaty JUDr. J. J. dne 2.11.1999 uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, kterou převedl na společnost A. I. spol. s r.o. pohledávku za společností M., s.r.o. ze smlouvy o úvěru č. 0494-01 ve výši 1.313.230,89 Kč, jež \"je zajištěna zástavní smlouvou - notářským zápisem N 22/94 ze dne 22.2.1994\", a že dne 25.10.1999 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi postupitelem A. I. spol. s r.o. a postupníkem D. h. a.s., podle které měla být předmětem postoupení také pohledávka za společností M., s.r.o. ve výši 12.844.831,40 Kč \"na základě úvěrové smlouvy 0494-01 z 22.2.1994 včetně dodatku a úvěrové smlouvy 1293-01 včetně dodatku\"; dne 7.2.2000 byl sepsán dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 25.10.1999, jehož účelem bylo odstranit pochybnosti o tom, zda spolu s jistinami pohledávek přešlo na postupníka též příslušenství pohledávek a práva s těmito pohledávkami spojená, zejména \"práva na zajištění pohledávek\". Z uvedených skutkových zjištění odvolací soud dovodil, že smlouva o postoupení pohledávky na D. h. a.s. ze společnosti A. I. spol. s r.o. byla uzavřena dříve, než byla na společnost A. I. spol. s r.o. pohledávka postoupena správcem konkursní podstaty V. b., a.s. JUDr. J. J., a že smlouva ze dne 25.10.1999 je proto v části, v níž byla postoupena pohledávka za společností M., s.r.o. neplatná, neboť \"postupník, tj. A. I. spol. s r.o. nemohl na postupitele, tj. D. h. a.s., převést více práv, nežli sám měl\". Dodatek k této smlouvě ze dne 7.2.2000 pak nelze považovat za \"samostatnou písemnou smlouvu o postoupení pohledávky\", neboť z jeho obsahu vyplývá, že \"smluvní strany neměly v úmyslu uzavřít novou smlouvu o postoupení pohledávek\", když v něm \"zcela jednoznačně projevily vůli doplnit již dříve uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 25.10.1999 o konkretizaci práv s postoupenými pohledávkami spojených\". Protože nedošlo k platnému postoupení pohledávky na D. h. a.s., nemůže být žaloba důvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že není správný názor odvolacího soudu, podle kterého vymáhaná pohledávka nemohla přejít na D. h. a.s. I když lze \"souhlasit s neplatností smlouvy ze dne 25.10.1999, jelikož platí princip nemo plus ad alium transfere potest, quam ipso habet\", nelze pominout dodatek č. 1 ze dne 7.2.2000, který obsahuje veškeré náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky, a to \"specifikaci pohledávky odkazem na již existující přílohu č. 1 a vůli obou smluvních stran tuto pohledávku převést z postupitele na postupníka\". Uvedený dodatek podle názoru žalobce \"plně obstojí jako samostatná smlouva o postoupení pohledávky, byť jejím účelem bylo bezesporu odstranění výkladových problémů, týkajících se přechodu pohledávek ze zástavní smlouvy\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že V. b., a.s., která jako žalobkyně podala u soudu dne 2.12.1996 žalobu, poskytla podle smlouvy o úvěru ze dne 22.2.1994 č. 0494-01 společnosti M., s.r.o. úvěr ve výši 1.330.000,- Kč a že dne 22.2.1994 uzavřela se žalovanými (formou notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. I. Š. pod sp. zn. NZ 19/94 ve znění dodatku ze dne 23.2.1994) zástavní smlouvu, podle které žalovaní dali k zajištění této pohledávky z úvěru do zástavy své nemovitosti (\"stavbu rodinného domu s poz. parc. 85/24 v kat. území B.\"). V zástavní smlouvě se žalovaní mimo jiné zavázali jednak \"do 5-ti dnů od podpisu této smlouvy tuto předložit Katastrálnímu úřadu v H., aby zástavní právo vkladem do katastru vzniklo\", a o \"této skutečnosti předložit zástavnímu věřiteli doklad do 15.3.1994\", jednak \"zastavenou nemovitost pojistit a sjednané pojistné plnění vinkulovat ve prospěch zástavního věřitele\"; pro případ nesplnění těchto závazků se žalovaní zavázali zaplatit zástavnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč za porušení každé z těchto povinností. Zástavní právo k nemovitostem žalovaných nevzniklo, neboť rozhodnutím Katastrálního úřadu v H. ze dne 14.7.1995 č.j. 061 V2-445/94 byl návrh na vklad zástavního práva podle zástavní smlouvy ze dne 22.2.1994 pravomocně zamítnut. Poté, co byl na majetek V. b., a.s. prohlášen konkurs, správce konkursní podstaty JUDr. J. J. smlouvou ze dne 2.11.1999 postoupil pohledávku za společností M., s.r.o. ze smlouvy o úvěru č. 0494-01 ve výši 1.313.230,89 Kč a ze smlouvy o úvěru č. 1293-01 ve výši 11.530.451,51 Kč spolu s příslušenstvím a \"všech práv s postupovanou pohledávkou spojených\" společnosti A. I. spol. s r.o. Společnost A. I. spol. s r.o. uzavřela dne 25.10.1999 se společností D. h. a.s. smlouvu o postoupení pohledávek za úplatu, kterou na postupníka převedla pohledávky v celkové výši 1.245.576.755,- Kč, přičemž mezi postoupenými pohledávkami se v příloze č. 1 smlouvy uvádí mimo jiné pohledávky za společností M., s.r.o. ve výši 12.844.831,40 Kč z \"ú.s. 0494-01 z 22.2.1994 včetně dodatku\" a z \"ú.s. 1293-01 z 26.8.1993 včetně dodatku\". V dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 7.2.2000 se její účastníci dohodli, že \"smlouva o postoupení pohledávek za úplatu ze dne 25.10.1999 se v části týkající se pohledávek za dalšími právnickými osobami mění tak, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky za právnickými osobami, které jsou vyjmenovány včetně výše dlužné částky a právního důvodu vzniku pohledávky uvedením čísla faktury nebo smlouvy v příloze č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 25.10.1999, a to pohledávky ve výši, pokud jde o jistinu, 843.550.000,- Kč, to vše spolu s veškerým příslušenstvím těchto pohledávek, jakož i s veškerými právy s pohledávkami spojenými, zejména pak právy ze zajištění pohledávek\".
Podle ustanovení §524 odst.1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
Podle ustanovení §524 odst.2 občanského zákoníku s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že právy spojenými s postoupenou pohledávkou se rozumí především právní prostředky zajištění pohledávky a že k zajištění pohledávky nebo jiného závazku slouží rovněž smluvní pokuta.
Předmětem smluv o postoupení pohledávek ze dne 2.11.1999 a ze dne 25.10.1999 ve znění dodatku č. 1 ze dne 7.2.2000 byly pohledávky ze smluv o úvěru č. 0494-01 ze dne 22.2.1994 a č. 1293-01 ze dne 26.8.1993, které uzavřela V. b., a.s. se společností M., s.r.o., jakož i jejich příslušenství a práva s nimi spojená. Žalobou podanou u soudu dne 2.12.1996 se V. b., a.s. domáhala zaplacení smluvních pokut, sjednaných pro případ porušení povinností převzatých žalovanými v zástavní smlouvě ze dne 22.2.1994 (uzavřené ve formě notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. I. Š. pod sp. zn. NZ 19/94 ve znění dodatku ze dne 23.2.1994) a spočívajících v závazku jednak \"do 5-ti dnů od podpisu této smlouvy tuto předložit Katastrálnímu úřadu v H., aby zástavní právo vkladem do katastru vzniklo\", a o \"této skutečnosti předložit zástavnímu věřiteli doklad do 15.3.1994\", jednak \"zastavenou nemovitost pojistit a sjednané pojistné plnění vinkulovat ve prospěch zástavního věřitele\". Povinnosti, pro případ jejichž porušení byla sjednána vymáhaná smluvní pokuta, tedy nesměřovaly k zajištění pohledávek ze smluv o úvěru č. 0494-01 ze dne 22.2.1994 a č. 1293-01 ze dne 26.8.1993, které uzavřela V. b., a.s. se společností M., s.r.o. (k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 0494-01 ze dne 22.2.1994 mělo sloužit zástavní právo zřizované zástavní smlouvou ze dne 22.2.1994, které však nevzniklo, neboť návrh na vklad tohoto práva do katastru nemovitostí byl pravomocně zamítnut), ale ke splnění povinností převzatých žalovanými v zástavní smlouvě ze dne 22.2.1994. Protože nešlo o práva spojená s pohledávkami ze smluv o úvěru č. 0494-01 ze dne 22.2.1994 a č. 1293-01 ze dne 26.8.1993, nemohl nárok na zaplacení smluvních pokut přejít z V. b., a.s. na společnost A. I. spol. s r.o. na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.11.1999, popřípadě na D. h. a.s. na základě dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek za úplatu č. 1 ze dne 7.2.2000, i kdyby - jak se domnívá dovolatel - \"plně obstál jako samostatná smlouva o postoupení pohledávek\". Závěr odvolacího soudu, podle kterého není D. h. a.s. věřitelem v tomto řízení požadované smluvní pokuty, je (rovněž s přihlédnutím k tomu, že převod nebo přechod nároku na zaplacení smluvních pokut na základě jiného právního úkonu nebo jiné právní skutečnosti nebyl dosud za řízení ani tvrzen) tedy - i když nikoliv z přiléhavých důvodů - správný.
Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že uvedený závěr náležitě nepromítl do procesní stránky projednávané věci.
Podle právní úpravy účinné do 31.12.2000 byla s postoupením žalobou požadované pohledávky, k němuž došlo za řízení, spojena též změna v okruhu účastníků řízení. Nabyvatel pohledávky (postupník) se podle ustálené judikatury soudů stal účastníkem řízení na místě postupitele (žalobcem) bez toho, že by o tom soud rozhodoval, jestliže toto nástupnictví bylo u soudu uplatněno (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.1996 sp. zn. 2 Cdon 554/96, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.9.1997 č.j. 2 Cdon 1495/96, uveřejněný pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Jestliže uvedený právní účinek nastal v době do 31.12.2000, zůstal zachován též v době po 1.1.2001, a to i když soud prvního stupně po tomto datu dokončil řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 1. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
V posuzovaném případě bylo procesní nástupnictví na straně žalobce dovozované ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.11.1999 a ze smlouvy o postoupení pohledávek za úplatu ze dne 25.10.1999 ve znění dodatku č. 1 ze dne 7.2.2000 za řízení před soudem prvního stupně uplatněno (zejména podáním V. b., a.s. ze dne 16.11.1999, podáním jejího zástupce advokáta JUDr. V. M. ze dne 29.11.1999 a podáními A. I. spol. s r.o. ze dne 2.3.2000 a ze dne 17.3.2000). Vzhledem k tomu, že - jak bylo již výše uvedeno - na základě těchto smluv nedošlo k převodu žalobou požadované pohledávky z V. b., a.s. na jiného a převod (přechod) této pohledávky na základě jiného právního úkonu nebo jiné právní skutečnosti nebyl ani tvrzen, mělo to za následek nejen to, že JUDr. P. K. jako správce konkursní podstaty úpadce D. h. a.s. není ve věci legitimován, ale především závěr o tom, že V. b., a.s. nepřestala být - protože ve skutečnosti k tvrzenému procesnímu nástupnictví nedošlo - žalobcem v této věci. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že D. h. a.s. není věřitelem žalobou požadované smluvní pokuty, neměl z tohoto důvodu žalobu zamítnout, ale rozsudek soudu prvního stupně zrušit a soudu prvního stupně uložit, aby v dalším řízení jednal s tím, kdo je skutečně žalobcem v tomto sporu. Dovolací soud pak k této vadě řízení ve smyslu §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu