ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2838.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2838/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce JUDr. Z. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) A. a.s., zastoupené advokátem, 2) Č. s. s. d., zastoupené advokátem, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 13/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2004 č.j. 14 Co 137/2004-108, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.8.2000 č.j. Sd 58/2000-38, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.2.2001 č.j. 24 Co 327/2000-129 byla přijata na návrh žalované 2) jako složitele do úschovy částka 33.614.084,- Kč pro příjemce advokáta, žalobce a notáře JUDr. V. H. z důvodu, že složitel má odůvodněné pochybnosti o tom, kterému z příjemců a v jakém rozsahu plnění náleží.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21.1.2003 č.j. 37 Sd 58/2000-184, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30.5.2003 č.j. 24 Co 100/2003-199, byl zamítnut návrh všech příjemců na vydání úschovy. Soudy dovodily, že se jedná o úschovu pro neznámého věřitele a že proto k vydání úschovy je nutný také souhlas složitele. Protože složitel nesouhlasil s vydáním úschovy žádnému z příjemců, protože žalobce a notář JUDr. V. H. nesouhlasili s vydáním úschovy žalované 1), které příjemce advokát postoupil svou pohledávku, a protože žalovaná 1) nesouhlasila s vydáním úschovy ostatním příjemcům, musel být návrh všech příjemců na vydání úschovy zamítnut.
Žalobce se žalobou podanou dne 12.3.2003 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal uložení povinnosti žalovaným souhlasit s tím, aby mu byla vydána z uvedené soudní úschovy částka 16.807.042,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že složená částka 33.614.084,- Kč tvoří dvě třetiny z odměny, kterou je žalovaná 2) povinna uhradit za poskytnutou právní pomoc \\\"v záležitosti uznání jejího postavení jediného akcionáře společnosti C., akciové společnosti a současně uznání resp. potvrzení vlastnických práv této společnosti k areálu Lidového domu v P.\\\". Smlouvu o poskytnutí této právní pomoci (označenou jako Mandátní smlouva) uzavřel se žalovanou 2) dne 2.5.1997 advokát \\\"po předchozí dohodě se žalobcem a notářem JUDr. V. H.\\\" a ještě téhož dne uzavřeli JUDr. Z. A., žalobce a JUDr. V. H. Dohodu o přistoupení k této mandátní smlouvě, podle které žalobce a JUDr. V. H. \\\"přistoupili k mandátní smlouvě na straně mandatáře v nedílném rozsahu všech práv a povinností, vyplývajících mandatáři z mandátní smlouvy\\\", s čímž žalovaná 2) souhlasila a se všemi účastníky jednala \\\"při plném respektování jejich solidárního postavení, které bylo dohodou založeno\\\". Po úspěšném dokončení právních služeb JUDr. Z. A. \\\"začal prohlašovat\\\", že bude požadovat převážnou část odměny pro sebe a že nebude respektovat \\\"rozdělení odměny rovným dílem\\\". Žalobce a JUDr. V. H. proto vyúčtovali žalované 2) svůj podíl na odměně samostatně [JUDr. Z. A. však vyúčtoval žalované 2) celkovou odměnu], žalovaná 2) vyplatila jednu třetinu odměny přímo JUDr. Z. A. a zbývající dvě třetiny složila do soudní úschovy; učinila tak přesto, že Dohodou o přistoupení k mandátní smlouvě byla založena \\\"plná solidarita na straně mandatáře\\\" a všichni účastníci se stali jejími solidárními věřiteli z nároku na úhradu \\\"smluvní odměny\\\".
Žalovaná 1) uvedla, že uzavřením Dohody o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997 nevznikl mezi žalobcem a žalovanou 2) \\\"přímý právní vztah\\\" a že nepochybně jediným věřitelem žalované 2) z Mandátní smlouvy byl JUDr. Z. A. Žalovaná 2) proto plnění neměla skládat do soudní úschovy a nejsou tu ani podmínky pro vydání rozhodnutí podle §185e o.s.ř.
Žalovaná 2) namítala, že plnění složila do úschovy pro neznámého věřitele, neboť neví, kterému z příjemců \\\"svědčí hmotné právo ke složitelově plnění\\\", a že proto předmět úschovy lze vydat bez souhlasu složitele.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12.2.2004 č.j. 24 C 13/2003-56 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit každé ze žalovaných na náhradě nákladů řízení 4.650,- Kč k rukám \\\"jejich právních zástupců\\\". Soud prvního stupně dovodil, že Mandátní smlouva mezi JUDr. Z. A. a žalovanou 2) byla uzavřena podle ustanovení §566 a násl. obchodního zákoníku. Smlouva obsahovala \\\"podstatné náležitosti\\\", pro její změny byla sjednána písemná forma, odměna byla dohodnuta \\\"výslovně mezi mandantem a mandatářem\\\" a JUDr. Z. A. mohl \\\"danou záležitost zařídit zcela nebo zčásti za pomoci další osoby, a to i bez výslovného ujednání\\\", neboť žalovaná 2) si nevyhradila, aby ji zařídil osobně. Dohodu o přistoupení k mandátní smlouvě \\\"je třeba posoudit podle občanského zákoníku\\\", nejde však o přistoupení k závazku podle ustanovení
§533 a násl. občanského zákoníku, neboť \\\"přistoupit lze jen k peněžitým závazkům\\\" a přistoupení \\\"na straně mandatáře v nedílném rozsahu všech práv a povinností, vyplývajících mandatáři z mandátní smlouvy\\\" je podle ustanovení §39 občanského zákoníku neplatné. Soud prvního stupně dále dovodil, že ke změně Mandátní smlouvy tak, aby se žalobce a JUDr. V. H. \\\"stali mandatáři\\\" vedle JUDr. Z. A., by muselo dojít \\\"formou písemného dodatku a účastníkem takto změněného závazku by musela být i žalovaná 2)\\\". Žalobce je za tohoto stavu věci \\\"v právním vztahu\\\" pouze vůči JUDr. Z. A., který se v čl. III Dohody zavázal \\\"poukázat mu třetinu plateb, které obdrží z titulu citované mandátní smlouvy nejpozději ve lhůtě 10 dnů po jejich připsání na účet pod sankcí smluvní pokuty\\\"; uvedené ujednání současně \\\"podporuje závěr o tom, že účastníkům dohody o přistoupení muselo být jasné, že jde o právní vztah bez účasti žalované 2)\\\".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.6.2004 č.j. 14 Co 137/2004-108 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) 6.350,- Kč k rukám advokáta a žalované 2) 3.175,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud v první řadě dovodil, že smlouva, která byla dne 2.5.1997 uzavřena mezi žalovanou 2) a JUDr. Z. A. a která byla označena jako Mandátní smlouva, je příkazní smlouvou podle ustanovení §724 a násl. občanského zákoníku, pro jejíž uzavření a změnu si účastníci ujednali písemnou formu. Dohodu o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997 uzavřenou mezi JUDr. Z. A., žalobcem a JUDr. V. H., nelze považovat za přistoupení k závazku podle ustanovení §533 občanského zákoníku, neboť přistoupit lze jen k peněžitému závazku, a nejde ani o převzetí dluhu podle ustanovení §534 občanského zákoníku, popřípadě podle ustanovení §531 občanského zákoníku; žalobce se tedy \\\"dlužníkem na základě příkazní smlouvy z 2.5.1997 nestal a stejně tak se nemohl stát ani věřitelem ve vztahu k závazku žalované 2) zaplatit za poskytnuté právní služby stanovenou odměnu\\\". V závazkových právních vztazích lze podle názoru odvolacího soudu vzájemná práva a povinnosti účastníků změnit pouze dohodou stran a žalobce by se mohl stát \\\"smluvní stranou příkazní smlouvy pouze na základě dohody uzavřené mezi jím, JUDr. A. a žalovanou 2)\\\", přičemž \\\"taková dohoda by musela být podle §40 odst.2 občanského zákoníku uzavřena v obligatorní písemné formě\\\", dohoda o přistoupení ze dne 2.5.1997 však byla uzavřena toliko mezi žalobcem a JUDr. Z. A. Odvolací soud odmítl názor žalobce, že by dohoda z 2.5.1997 byla uzavřena jako smlouva o sdružení podle ustanovení §829 a násl. občanského zákoníku, neboť zakládala spolupráci žalobce a JUDr. Z. A. v jednom případě a nešlo tedy o společný výkon advokacie ve smyslu ustanovení §14 odst.1 zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud uzavřel, že žalobce se nestal na základě dohody o přistoupení ze dne 2.5.1997 \\\"věřitelem ve vztahu k jedné třetině smluvní odměny podle příkazní smlouvy z téhož dne\\\", že tato dohoda \\\"zakládá pouze právní vztahy mezi JUDr. A. na straně jedné a žalobcem a JUDr. H. na straně druhé v režimu §26 odst.1 zákona č. 85/1996 Sb., na jehož základě se může advokát v rámci svého pověření dát zastoupit jiným advokátem\\\", čemuž \\\"nasvědčuje\\\" čl. III dohody o přistoupení ze dne 2.5.1997 o výši odměny žalobce a JUDr. V. H. a jejího způsobu účtování\\\"; JUDr. Z. A. \\\"byl k uzavření takovéto smlouvy oprávněn s ohledem na ujednání obsažené v příkazní smlouvě, které mu umožňovalo nechat se zastoupit při plnění závazků ze smlouvy kterýmkoliv jinými advokátem nebo notářem\\\", z čl. II \\\"příkazní smlouvy\\\" však vyplývá, že \\\"odpovědnost za plnění závazku ze smlouvy nese JUDr. A. sám, a to i za jiné advokáty nebo notáře, které v rámci plnění závazku ze smlouvy pověří konkrétními úkoly\\\". Protože žalobce není věřitelem žalované 2), není žaloba důvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to jak vlastním podáním, tak prostřednictvím svého zmocněnce advokáta. V dovolání namítá, že se odvolací soud řádně nevypořádal s důvody jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a \\\"shrnuje\\\" podstatu věci tak, že \\\"JUDr. A. uzavřel mandátní smlouvu se žalovanou 2) a ihned uzavřel se žalobcem a JUDr. H. dohodu o přistoupení k mandátní smlouvě\\\", v níž její účastníci \\\"sjednali plnou solidaritu a ke smlouvě přistoupili v nedílném rozsahu všech práv a povinností\\\", čímž \\\"přesně vymezili rozsah práv a povinností mezi sebou\\\", a že \\\"spor se nyní týká odměny za práci, kterou účastníci společně provedli\\\", přičemž JUDr. Z. A. \\\"nárok žalobce a JUDr. H. na jim náležející část odměny postoupil žalované 1)\\\". Soudy obou stupňů podle názoru žalobce hodnotí vzájemné vztahy mezi JUDr. Z. A., žalobcem a JUDr. V. H. \\\"v rozporu s oběma smluvními ujednáními\\\" a \\\"ve flagrantním rozporu s projevy vůle\\\". Zásadní právní otázku, kterou je třeba v souvislosti se vztahy mezi JUDr. Z. A., žalobcem a JUDr. V. H. hodnotit, spatřuje dovolatel v tom, zda Dohodou o přistoupení ze dne 2.5.1997 nebylo sjednáno sdružení ve smyslu §829 a násl. občanského zákoníku. Nesouhlasí totiž s názorem odvolacího soudu, podle kterého se nemůže jednat o smlouvu o sdružení, jestliže nejde o jeden ze způsobů výkonu advokacie, a dovozuje, že ustanovení §14 odst.5 zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nebrání tomu, aby byla uzavřena smlouva o sdružení o \\\"dočasném společném poskytování právních služeb v jednom konkrétním případě\\\", a že právě na takovémto poskytnutí právních služeb se JUDr. Z. A., žalobce a JUDr. V. H. dne 2.5.1997 dohodli. Za nesprávný považuje dovolatel též závěr odvolacího soudu o tom, že vztah mezi žalobcem a JUDr. Z. A. je třeba posoudit podle ustanovení §26 zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť z čl. II jejich dohody ze dne 2.5.1997 vyplývá, že \\\"budou v nedílném rozsahu plnit povinnosti, které byl jinak povinen plnit JUDr. A., a že si budou navzájem poskytovat veškerou nezbytnou součinnost k dosažení účelu výše citované smlouvy nazvané jako smlouva mandátní\\\". Dovolatel dospívá k závěru, že JUDr. Z. A. uzavřel se žalovanou 2) \\\"smlouvu o právní pomoci, avšak sám nebyl schopen její účel naplnit, a proto se dočasně sdružil ve smyslu ustanovení §829 občanského zákoníku se žalobcem a s notářem JUDr. V. H., když společnou činností dosáhli naplnění předmětné smlouvy označené jako smlouva mandátní\\\", a že \\\"z této činnosti nabyli všichni členové sdružení majetek, když každému náležela jedna třetina tohoto majetku, a vzhledem k tomu, že se jednalo o peníze, tedy o věci dělitelné, náležela každému z nich jedna třetina odměny tak, jak uvádí ustanovení §835 občanského zákoníku\\\", přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení
§237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedla, že žalobcova tvrzení v dovolání jsou neopodstatněná, neboť pro spor je rozhodující, že mezi žalovanou 2) a žalobcem nevznikl žádný právní vztah z Mandátní smlouvy, a je proto druhořadá otázka, zda dohoda o přistoupení ze dne 2.5.1997 měla podle svého obsahu povahu smlouvy o sdružení. Z čl. II Mandátní smlouvy ze dne 2.5.1997 je nepochybné, že advokát nese odpovědnost za splnění závazku i za osoby, které v rámci své advokátní kanceláře nebo v rámci spolupráce s právníky specializovanými na příslušné odvětví práva pověří úlohami souvisejícími s předmětem Mandátní smlouvy, a že podle čl. IX této smlouvy žalovaná 2) \\\"souhlasila jen s tím, aby ve věci dohodnuté mandátní smlouvou JUDr. Z. A. jiný advokát nebo notář jen zastoupil\\\". Dohodu o přistoupení ze dne 2.5.1997 považuje žalovaná 1) za neplatnou. I když ustanovení §14 odst.5 zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nevylučuje užití §829 a násl. občanského zákoníku, je nepochybné, že ke smlouvě o sdružení v projednávané věci nedošlo. Žalovaná 2) měla svůj dluh splnit pouze JUDr. Z. A., neboť žalobce se jejím věřitelem nikdy nestal.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že advokát JUDr. Z. A. uzavřel dne 2.5.1997 se žalovanou 2) smlouvu označenou jako \\\"mandátní smlouva\\\", v níž se zavázal poskytovat žalované 2) \\\"právní pomoc při realizaci jejího vlastnického práva k akciím obchodní společnosti Cíl a.s. a vlastnického práva k nemovitému majetku\\\" (ve smlouvě blíže označenému) a při \\\"zajištění využití tohoto nemovitého majetku na základě smluv v době podpisu smlouvy této již uzavřených mezi žalovanou 2) a třetími osobami, jakož i smlouvami je nahrazujícími, a to i pokud budou uzavřeny s jinými subjekty\\\", a že žalovaná 2) se zavázala \\\"za poskytnutí právní pomoci\\\" zaplatit advokátu JUDr. Z. A. odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši uvedené v čl. IV. až VIII. smlouvy. Žalovaná 2) zaplatila za poskytnuté právní služby 48.020.121,- Kč, z toho 16.807.042,- Kč vyplatila advokátu JUDr. Z. A. a zbývajících 33.614.084,- Kč složila do úschovy soudu, neboť s ohledem na to, že na odměnu si činili nárok též žalobce a JUDr. V. H. (každý jednou třetinou z celkové odměny), měla \\\"důvodnou pochybnost o osobě věřitele\\\".
Žalobce svůj nárok na třetinu odměny ve výši 16.807.042,- Kč za uvedené právní služby dovozuje ze smlouvy označené jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\", kterou dne 2.5.1997 uzavřel s advokátem JUDr. Z. A. a notářem JUDr. V. H. Pro závěr o tom, zda žalobce požádal o vydání úschovy ve výši 16.807.042,- Kč a posléze podal žalobu důvodně, je - jak správně dovodily soudy - rozhodující, zda žalobce má vůči žalované 2) nárok na zaplacení za poskytnuté právní služby, tedy zda - řečeno jinak - je žalobce věřitelem žalované 2), a nikoliv také okolnost, zda a popřípadě jaký má (může mít) žalobce nárok za poskytnuté právní služby vůči JUDr. Z. A.
Z uvedeného vyplývá, že není pro rozhodnutí projednávané věci samo o sobě významné, zda smlouva ze dne 2.5.1997 označená jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\" představuje \\\"přistoupení k mandátní smlouvě na straně mandatáře v nedílném rozsahu všech práv a povinností vyplývajících mandatáři z mandátní smlouvy\\\" nebo smlouvu o sdružení podle ustanovení §829 a násl. občanského zákoníku anebo zcela jiný smluvní typ, ale jen a pouze závěr o tom, zda smlouva ze dne 2.5.1997 poskytuje žalobci nárok (přímo) vůči žalované 2) na zaplacení poskytnutých právních služeb. Smlouva ze dne 2.5.1997 označená jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\" obsahuje - jak je zřejmé z jejího znění - řadu ujednání, která vzbuzují pochybnosti o jejich určitosti, neboť v nich projevená vůle není zcela jednoznačná a je tedy pochybný jejich věcný obsah.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti; postupuje se přitom podle ustanovení §35 odst.2 občanského zákoníku, podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný
(§37 odst.1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Vzhledem k tomu, že z obsahu smlouvy ze dne 2.5.1997 označené jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\" je významné pro rozhodnutí projednávané věci - jak uvedeno výše - jen to, zda poskytuje žalobci nárok (přímo) vůči žalované 2) na zaplacení poskytnutých právních služeb, nebylo v projednávané věci potřebné se zabývat výkladem projevu vůle obsažené v této smlouvě z jiného pohledu než takového, jak je v ní řešena otázka odměny za právní služby, kterou se žalovaná 2) zavázala zaplatit ve smlouvě ze dne 2.5.1997 označené jako \\\"mandátní smlouva\\\".
Ve vztahu k této otázce je především významné ujednání uvedené v čl. III. smlouvy ze dne 2.5.1997 označené jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\", ve kterém se JUDr. Z. A. zavázal, \\\"pokud nebude mezi stranami výslovně předběžně písemnou formou sjednáno jinak\\\", poukázat \\\"nejpozději ve lhůtě 10ti dnů poté, co na jeho účet budou připsány jakékoliv částky z titulu mandátní smlouvy uvedené v čl. I (tj. smlouvy ze dne 2.5.1997 označené jako \\\"mandátní smlouva\\\") bez dalšího jednu třetinu došlých plateb každému přistupujícímu (tj. žalobci a notáři JUDr. V. H.) na jeho účet, a to pod smluvní sankcí 0,3% z dlužné částky za každý den prodlení\\\". I když ani toto ujednání není zcela jednoznačné, vyplývá z něj bez pochybností alespoň to, že žalobci měl být jeho podíl na celkové odměně za právní služby poskytnuté žalované 2) vyplacen advokátem JUDr. Z. A. (\\\"nejpozději ve lhůtě 10ti dnů\\\" poté, co \\\"jakékoliv částky z titulu mandátní smlouvy\\\" budou připsány na účet JUDr. Z. A.) a nikoliv žalovanou 2) a že se tedy žalobce nestal věřitelem žalované 2); uvedené mělo samozřejmě (jako součást smlouvy ze dne 2.5.1997 označené jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\") platit, i kdyby smlouva ze dne 2.5.1997 označená jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\" opravdu představovala \\\"přistoupení k mandátní smlouvě na straně mandatáře v nedílném rozsahu všech práv a povinností vyplývajících mandatáři z mandátní smlouvy\\\" nebo smlouvu o sdružení podle ustanovení §829 a násl. občanského zákoníku. Protože žalobce měl obdržet svůj podíl na celkové odměně za poskytnuté právní služby od advokáta JUDr. Z. A., jemuž ji měla vyplatit žalovaná 2), a protože stranami (tj. účastníky smlouvy ze dne 2.5.1997 označené jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\") nebylo - jak vyplývá z výsledků řízení před soudy - \\\"výslovně předběžně písemnou formou ujednáno jinak\\\", odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že se žalobce nestal věřitelem žalované 2) a že žaloba není důvodná, neboť vůči žalované 2) neměl nárok na vyplacení podílu z celkové odměny. Vyřešení dovolatelem předestřené otázky posouzení smlouvy ze dne 2.5.1997 označené jako \\\"dohoda o přistoupení k mandátní smlouvě ze dne 2.5.1997\\\" jako smlouvy o sdružení podle ustanovení §829 a násl. občanského zákoníku, za této situace nemá pro právní posouzení ve věci význam, a proto ani rozsudek odvolacího soudu nelze z důvodu této otázky považovat za rozhodnutí, které by mělo ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR je podle §243b odst.5 věty první a
§218 písm.c) odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované 1) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.550,- Kč (srov. §7 písm.e), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., a č. 617/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), celkem ve výši 1.625,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalované 1) tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou 1) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu