ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.326.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 326/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce K. V., zastoupeného advokátem, proti žalované L. T. v Č., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 143/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. listopadu 2004, č.j. 9 Co 59/2004-171, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 11. 2004, č.j. 9 Co 59/2004-171, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 3. 2002, č.j. 11 C 143/98-121, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. [soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 14. 3. 2002, č.j. 11 C 143/98-121, stejně jako ve svém dřívějším rozsudku ze dne 16. 11. 1999, č. j. 11 C 143/98-37, který byl odvolacím soudem (jeho usnesením ze dne 8. 11. 2001, č.j. 12 Co 242/2000-61) zrušen] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku povinnosti zaměstnavatele zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti zaměstnanci v pracovních vztazích podle zákoníku práce konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2137/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem 75, ročník 2005) a dovolací soud nemá žádný důvod uvedený právní názor, který považuje za správný, měnit; v dovolání byl jinak uplatněn, jak vyplývá z jeho obsahu, dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (dovolatelka zpochybňuje skutkový závěr o tom, které činnosti a v jakém rozsahu ve funkci balneotechnika žalobce vykonával).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.250,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), tedy celkem 1.325,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2005
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu