ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.489.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 489/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. K. proti žalovaným 1) J. P., 2) Ing. R. P., zastoupenému advokátem, 3) J. P., o 3.300.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2003 č.j. 20 Co 36/2003-60, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 9/2003, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2004 č.j. 11 Cmo 249/2003-51, takto:
Usnesení vrchního soudu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2003 č.j. 66 C 9/2003-30 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.3.2003 č.j. 20 Co 36/2003-60 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.8.1993 č.j. 26 C 285/93-10, kterým bylo žalovaným uloženo, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně 2.060.000,- Kč s 3% úrokem od 30.10.1992 do 31.5.1993 z částky 3.300.000,- Kč, od 31.5.1993 do 2.7.1993 z částky 2.411.060,- Kč a od 2.7.1993 do zaplacení z částky 2.060.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 111.580,- Kč k rukám \"právní zástupkyně žalobce\", a rozhodl, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.575,- Kč k rukám advokátky. Poté, co zjistil, že rozsudek obvodního soudu byl žalovanému 2) doručován na adresu P., Š. č. 24/4 nejprve dne 10.8.1993, kdy nebyl zastižen a bylo mu učiněno oznámení o dalším doručení dne 12.8.1993, a že písemnost byla uložena dne 12.8.1993 na poště a adresát byl vyzván k jejímu vyzvednutí, neboť ani při druhém pokusu o doručení dne 12.8.1993 nebyl zastižen, dospěl městský soud k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného 2), podle kterého se v době doručování na uvedené adrese nezdržoval, protože již od května 1990 bydlel a byl přihlášen k trvalému pobytu v R., H. č. 1328. Městský soud přihlédl k tomu, že žalovaný 2) nevysvětlil, proč splátky kupní ceny jezdil platit do P., \"ač tak mohl (při svém tvrzení, že bydlel v R.) učinit v pobočce K. a.s. v R.\", že jako společník ve \"více firmách se sídlem v P.\" měl jako své bydliště uvedenou adresu P., Š č. 24/4 a že ani výpovědi svědků F Z a dr. H B neprokazují, že \"se žalovaní v srpnu 1993 fyzicky nezdržovali v bytě v P.\", a dovodil, že žalovaný 2) nepochybně v době doručování rozsudku obvodního soudu \"byt v P. jako své bydliště, příp. další bydliště, užíval\". Protože rozsudek obvodního soudu byl žalovanému 2) řádně doručen ve smyslu tehdy platného ustanovení §47 odst.2 občanského soudního řádu dnem 16.8.1993, je odvolání podané proti němu až dne 22.10.2001 opožděné.
Žalovaný 2) se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. domáhal, aby uvedené usnesení městského soudu bylo zrušeno. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že rozhodnou dobou pro posouzení otázky, zda se zdržoval na adrese v P., Š. 24/4, jsou dny 10. a 11.8.1993. Žalovaný již v původním řízení tvrdil, že v té době bydlel v R., H. č. 1328, kde byl od 7.5.1990 přihlášen k trvalému pobytu. Splátky kupní ceny jezdil platit do P. v období měsíců dubna až června 1993, důvodem jeho cest do P. bylo nejen zaplacení splátky, ale \"také dokládání zaplacení každé splátky žalobci\", a návrhy zápisů do obchodního rejstříku prováděl jeho syn [žalovaný 3)]; z těchto skutečností proto nelze usuzovat na to, kde se žalovaný 2) v rozhodné době zdržoval. Žalovaný 2) nesouhlasí s názorem městského soudu, že by výpovědi svědků F. Z. a dr. H. B. neprokazovaly jeho tvrzení, a dovozuje, že rozsudek obvodního soudu mu nebyl řádně doručen a že jím podané odvolání proto nemůže být opožděné.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.5.2003 č.j. 66 C 9/2003-30 žalobu pro zmatečnost \"včetně návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku\" zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba pro zmatečnost podaná z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. je podle názoru soudu prvního stupně \"právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v rozporu se zákonem odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení\", v \"jejím rámci\" však nelze \"přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí o odmítnutí odvolání\" a ani \"skutková zjištění, která vedla k právnímu závěru o odmítnutí odvolání\"\'; pomocí žaloby pro zmatečnost nelze provádět \"meritorní přezkum rozhodnutí odvolacího soudu a tedy fakticky nové odvolací řízení\", neboť jejím \"cílem zjevně je zkoumání procesního postupu odvolacího soudu\". Soud prvního stupně - veden tímto právním názorem - dovodil, že v původním řízení bylo \"nařízeno jednání k provedení důkazů, které měly vést k zaujetí stanoviska ohledně včasnosti podaného odvolání\", důkazy byly při jednání řádně provedeny, účastníci řízení měli možnost \"se k této otázce vyjádřit\" a rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost \"logickou stavbou a strukturou\" odpovídá požadavkům ustanovení §157 odst.2 o.s.ř. V řízení o žalobě pro zmatečnost nebyly k otázce opožděnosti odvolání provedeny další důkazy, neboť \"nešlo o další odvolací řízení ani o pokračování v důkazním řízení, které bylo vedeno u odvolacího soudu\", a soud \"v řízení o žalobě pro zmatečnost nemá pravomoc přezkoumávat věcnou správnost napadeného usnesení\". Soud prvního stupně dále odmítl námitky žalovaného 2), že odvolací řízení mělo být v původním řízení přerušeno s ohledem na účinky prohlášení konkursu na majetek žalovaného 3), a že mu v původním řízení nebylo umožněno \"vyjádřit se k provedeným důkazům, shrnout své návrhy a vyjádřit se ke skutkové a právní stránce věci\", a uzavřel, že žaloba pro zmatečnost není opodstatněná.
K odvolání žalovaného 2) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.3.2004 č.j. 11 Cmo 249/2003-51 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že usnesení soudu prvního stupně je třeba přezkoumat v systému tzv. úplné apelace, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé, a že v původním řízení byl ze žalovaných účastníkem odvolacího řízení pouze žalovaný 2), se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. je \"skutkově nebo právně chybný, tj. v rozporu se zákonem učiněný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto (popř. že odvolací řízení muselo být zastaveno)\", a dodal k němu, že \"zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. má zákon na mysli případy, kdy odvolací soud učinil na základě provedených důkazů skutkově a právně chybný závěr o včasnosti odvolání, event. pro závěr o včasnosti odvolání si neopatřil dostatek podkladů\". Městský soud však v původním řízení provedl k otázce včasnosti odvolání podrobné dokazování, všechny provedené důkazy řádně zhodnotil ve smyslu ustanovení §132 o.s.ř., jeho skutkové závěry nejsou v rozporu s provedenými důkazy a \"také právní závěr o opožděnosti odvolání žalovaného 2) se skutkovými závěry koresponduje\"; žalobou pro zmatečnost napadené usnesení \"má náležitosti požadované ustanovením §157 odst.2 o.s.ř. (§167 odst.2 o.s.ř.)\", nebyly \"shledány takové vady řízení a rozhodnutí, které by mohly mít vliv na správnost závěrů o opožděnosti odvolání\", a žaloba pro zmatečnost \"nemůže sloužit k polemice účastníka řízení s důkazy odvolacím soudem řádně zhodnoceným\". K námitkám žalovaného 2) zpochybňujícím řádné doručení rozsudku obvodního soudu v původním řízení odvolací soud uvedl, že adresu v P., Š. 4 sám uvedl v odvolání podaném proti rozsudku obvodního soudu, a že je nevěrohodné vysvětlení, podle kterého o zápisy v obchodním rejstříku \"se staral jeho syn\" a žalovaný 2) \"na obsah zápisu neměl vliv\", neboť žalovaný 3) jako jednatel dotčených společností \"měl zapsánu v obchodním rejstříku totožnou adresu, a proto musel mít povědomost o tom, zda se jeho otec na uvedené adrese zdržuje\". Protože také ostatní závěry soudu prvního stupně jsou správné a protože \"v rámci důvodu podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. nelze uplatnit odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.\", není odvolání žalovaného 2) důvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Namítá, že není správný názor soudů, které se \"s poukazem na svůj výklad ustanovení §229 odst.4 o.s.ř.\" odmítly zabývat věcnou správností usnesení městského soudu o odmítnutí odvolání. Důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. \"je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto\", a soud se proto v řízení o žalobě pro zmatečnost musí zabývat \"věcí samou, tedy otázkou včasnosti či opožděnosti odvolání\". Žalovaný 2) dále odvolacímu soudu vytýká, že - ve \"vnitřním rozporu\" se svým právním názorem - posuzoval, zda závěry městského soudu v usnesení o odmítnutí odvolání jsou \"v rozporu s provedenými důkazy\" a zda \"právní závěr o opožděnosti odvolání se skutkovými závěry koresponduje\", ačkoliv soud prvního stupně se věcí z tohoto pohledu nezabýval, čímž byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, a že s jeho závěry nelze souhlasit, když \"z údajů vedených v obchodním rejstříku lze jen těžko usuzovat na to, zda se žalovaný 2) v rozhodné době zdržoval v místě doručování\". Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaný 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného 2) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, v čem spočívá důvod žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto pro opožděnost. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje - jak správně soudy dovodily - mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. je právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení. I když to zákon - na rozdíl od zmatečností podle ustanovení §229 odst.1, 2 a 3 o.s.ř. - výslovně neuvádí, ze znění ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že důvodem žaloby (zmatečností) v těchto případech je skutkově nebo právně chybný a tedy v rozporu se zákonem učiněný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, tu představuje porušení základních principů ovládajících řízení před soudem a tedy důvod ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu bez ohledu na to, zda je či není věcně správné.
Žaloba pro zmatečnost je opravným prostředkem, který směřuje k tomu, aby zjištěná zmatečnost byla odstraněna a aby tímto způsobem byla zjednána náprava v procesněprávních vztazích účastníků řízení. Je-li důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. skutkově nebo právně chybný závěr odvolacího soudu o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, pak tu zákon nemá na mysli pouhé posouzení, zda odvolací soud měl pro své rozhodnutí po skutkové stránce dostatek podkladů, zda je správně vyhodnotil, zda jeho usnesení bylo přezkoumatelným způsobem zdůvodněno nebo zda je postiženo jinou vadou, která by mohla mít vliv na správnost závěrů o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; zákon tu naopak předpokládá, že na základě žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. bude přezkoumána (posouzena) věcná správnost závěrů odvolacího soudu a že tím bude zajištěno, že obstojí jen taková rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, která jsou po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem.
Bylo-li odvolání usnesením odvolacího soudu odmítnuto pro opožděnost, z výše uvedeného vyplývá, že žaloba pro zmatečnost podaná proti tomuto usnesení je důvodná, bude-li zjištěno, že odvolání ve skutečnosti opožděné nebylo a že tedy odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání v rozporu se zákonem, tj. na základě neúplných, nesprávných nebo jinak vadných skutkových zjištěních nebo nesprávného právního posouzení věci. Zákon tu nemá - jak se soudy mylně domnívaly - na mysli jen \"případy, kdy odvolací soud učinil na základě provedených důkazů skutkově a právně chybný závěr o včasnosti odvolání, event. pro závěr o včasnosti odvolání si neopatřil dostatek podkladů\", aniž by bylo možné přezkoumat \"věcnou správnost rozhodnutí o odmítnutí odvolání\" nebo \"skutková zjištění, která vedla k právnímu závěru o odmítnutí odvolání\", ale z pohledu důvodu žaloby pro zmatečnost věcnou správnost usnesení odvolacího soudu.
V řízení o žalobě pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. soud - jak dále vyplývá z výše uvedeného - není vázán nejen právním názorem odvolacího soudu zaujatým v původním řízení (v žalobou napadeném usnesení), ale ani jeho skutkovými zjištěními. V zájmu toho, aby k odmítnutí odvolání pro opožděnost došlo jen v souladu se zákonem, může soud v řízení o žalobě pro zmatečnost zopakovat dokazování provedené v původním řízení (zejména má-li za to, že je třeba důkaz výslechem účastníků nebo svědků hodnotit jinak než v původním řízení) nebo provést další důkazy, které v původním řízení ani nebyly navrženy. Při právním posouzení věci soud přihlíží nejen k tomu, co bylo zjištěno nebo vyšlo najevo v původním řízení, ale i za řízení o žalobě pro zmatečnost.
V projednávané věci byl pro rozhodnutí o opožděnosti odvolání žalovaného 2) podaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.8.1993 č.j. 26 C 285/93-10 rozhodující závěr o tom, zda mu při doručování na adresu v P., Š. č. 24/4 byl rozsudek obvodního soudu řádně doručen podle tehdy platného ustanovení §47 odst.2 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2000) uložením na poště. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2) tvrdil, že se v místě doručování nezdržoval, neboť v době doručování bydlel na adrese v R., H. č. 1328, bylo na žalovaném 2), aby uvedené tvrzení (ve svých důsledcích vyvracející náhradní doručení rozsudku obvodního soudu ve smyslu tehdy platného ustanovení §47 odst.2 občanského soudního řádu) prokázal. Otázku, zda v původním řízení uvedené tvrzení skutečně prokázal a zda tedy odvolací soud v napadeném usnesení ze dne 6.3.2003 č.j. 20 Co 36/2003-60 v souladu se zákonem dovodil, že odvolání bylo podáno opožděně, neměly soudy při rozhodování o žalobě pro zmatečnost posuzovat jen formálně, neboť smyslem tohoto mimořádného opravného prostředku je meritorní přezkum usnesení odvolacího soudu. Právní názor soudů obou stupňů, podle kterého lze posoudit správnost usnesení odvolacího soudu jen na základě způsobu, jak odvolací soud ke svým závěrům dospěl, proto nemůže obstát.
Odvolací soud se - nad rámec jím zaujatého právního názoru - vyjádřil též k meritorním námitkám žalovaného 2), když uvedl, že adresu v P., Š. 4 sám uvedl v odvolání podaném proti rozsudku obvodního soudu, a že je nevěrohodné vysvětlení, podle kterého o zápisy v obchodním rejstříku \"se staral jeho syn\" a žalovaný 2) \"na obsah zápisu neměl vliv\". Nehledě k tomu, že uvedené závěry učinil bez toho, že by se meritem žaloby pro zmatečnost zabýval soud prvního stupně, je třeba považovat uvedené vyjádření odvolacího soudu jen za spekulativní, neboť není podloženo výsledky dokazování a neposuzuje všechny rozhodné skutečnosti v jejich úplnosti a vzájemných souvislostech.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.). V případném novém odvolacím řízení soud věc projedná v systému tzv. neúplné apelace, neboť z pohledu předmětu žaloby pro zmatečnost představuje usnesení, kterým bylo rozhodnuto o této žalobě, rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu