ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.700.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 700/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně L. L., zastoupené advokátkou, proti žalované V. D.L. H. s. r. o., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 110 C 220/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. května 2004, č. j. 16 Co 93/2004-91, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že „dohoda o rozvázání pracovního poměru s datem 9. 7. 2001, uzavřená žalobkyní a žalovanou, je neplatná“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 9. 7. 2001 sice zaslala žalované návrh na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a tento návrh žalovaná vrátila žalobkyni dne 30. 7. 2001, ale bez projednání s žalobkyní doplnila data (30. 6. 2001 a 30. 12 . 2001) předcházející datu, kdy žalobkyně návrh učinila. Na dni skončení pracovního poměru (30. 6. 2001) se tedy účastnici nedohodli a nedohodli se ani na termínu výplaty odstupného (30. 12 . 2001).
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 17. 9. 2002, č. j. 110 C 220/2001-39, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 5.655,- Kč k rukám „právní zástupkyně“ žalobkyně JUDr. A. B. a „ČR - Okresnímu soudu v Karviné“ na soudním poplatku 1.000,- Kč. Dospěl k závěru, že žalobkyni se podařilo prokázat, že účastníci se nedohodli na obsahu dohody ze dne 9. 7. 2001; datum ukončení pracovního poměru dnem 30. 6. 2001 napsal jednatel společnosti P. M., aniž s tím žalobkyně vyslovila souhlas. Nedošlo tak ke shodě účastníků pracovního poměru na obsahu dohody.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 1. 2003, č. j. 16 Co 372/2002-50, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Souhlasil se soudem prvního stupně, že nedošlo ke shodě účastníků pracovního poměru na obsahu dohody o skončení pracovního poměru, vytknul mu ale, že z tohoto zjištění nevyvodil správné právní závěry. Nedošlo-li totiž k uzavření dohody o skončení pracovního poměru, není možno na základě žaloby podle §64 zák. práce rozhodnout, že tato dohoda je neplatná. Vzhledem k vadnému právnímu názoru soud prvního stupně nesplnil svou poučovací povinnost podle §118a odst. 2 o. s. ř.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (poté, co žalobkyně podáním ze dne 30. 5. 2003 změnila žalobu tak, aby bylo určeno, že „pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou, založený pracovní smlouvou ze dne 5. 12. 2000, dosud trvá“, co žalobkyně do protokolu u jednání dne 7. 10. 2003 změnila žalobní petit tak, že „žádá aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru uzavřeného účastníky dne 5. 12. 2000 dohodou ze dne 9. 7. 2001, je neplatné“, a poté, co usnesením ze 7. 10. 2003 připustil tuto změnu žaloby) rozsudkem ze dne 7. 10. 2003, č. j. 110 C 220/2001-67, určil, že „rozvázání pracovního poměru uzavřeného mezi účastníky dne 5. 12. 2000, dohodou ze dne 9. 7. 2001“, je neplatné, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 15.847,- Kč k rukám „právní zástupkyně“ žalobkyně JUDr. A. B. a České republice, Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku 1.000,- Kč. Skutkový závěr, že dohoda ze dne 9. 7. 2001 byla co do data ukončení pracovního poměru k 30. 6. 2001 a vyplacení odstupného k 30. 12. 2001 vyplněna bez souhlasu žalobkyně P. M. – jednatelem žalované společnosti, považoval za dostatečný i pro rozhodnutí o žalobním petitu, jímž se žalobkyně domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru dopisem ze dne 9. 7. 2001 je neplatné.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 5. 2004, č. j. 16 Co 93/2004-91, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení, že rozvázání pracovního poměru uzavřeného mezi účastníky dne 5. 12. 2000 dohodou ze dne 9. 7. 2001 je neplatné, zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.000,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.128,50,- Kč k rukám advokáta Mgr. R. G. Souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že nedošlo ke shodě účastníků pracovního poměru na obsahu dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 7. 2001. Soud prvního stupně však věc nesprávně posoudil po stránce právní, neboť v případě, kdy nedošlo k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 7. 2001, není možno logicky rozhodnout, že dohoda je neplatná (rozvázání pracovního poměru je neplatné). Pouze v případě, kdy dohoda uzavřena byla, je možno zabývat se případnou neplatností uzavřené dohody na základě žaloby podle §64 zák. práce. Ke změně žaloby připuštěné soudem prvního stupně dne 7. 10. 2003 uvedl, že se o žádnou změnu žaloby nejedná, neboť po obsahové stránce se žalobkyně stále domáhala podle §64 zák. práce neplatnosti rozvázání pracovního poměru mezi účastníky dohodou ze dne 9. 7. 2001 (mezi formulací žalobního petitu „určuje se, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 7. 2001 je neplatná“, a formulací „určuje se, že rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 7. 2001 je neplatné“, není po obsahové stránce žádný rozdíl).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, a to z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Má za to, že skutečnost, že soud prvního stupně nerozhodl o změně žalobního návrhu ze dne „3. 6. 2003“ (správně ze dne 30. 5. 2003), kterým se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, že „pracovní poměr mezi žalovanou a žalobkyní, založený pracovní smlouvou ze dne 5. 12. 2000, dosud trvá“, je vadou podřaditelnou režimu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V případě, že by soud změnu žaloby připustil, neposkytoval by žalobkyni poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř., které bylo podle dovolatelky „neadekvátní a procesním pochybením soudu“. Navrhla, aby dovolací soud „výše uvedená rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího“ zrušil a aby je vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud odvolání zamítl, neboť žalobkyně nevytýkala soudu prvního stupně žádné procesní pochybení ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v rámci odvolacího řízení, především však v konečném důsledku změnila žalobu tak, že se domáhala určení, že „rozvázání pracovního poměru uzavřeného mezi účastníky dne 5. 12. 2000 dohodou ze dne 9. 7. 2001 je neplatné“; tato změna byla poslední změnou, soud prvního stupně ji připustil, a proto jakékoliv procesní úkony v podobě předchozích změn žaloby jsou právně irelevantní bez ohledu na to, zda o nich soud rozhodl či nikoli.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Protože dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.), zabýval se především námitkou dovolatelky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že soud prvního stupně nerozhodl o žalobkyní uplatněné změně žalobního návrhu ze dne 30. 5. 2003.
Řízení se zahajuje na návrh (§79 odst. 1 první věta o.s.ř.). Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou (§79 odst. 1 poslední věta o.s.ř.).
Žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (§95 odst. 1 věta první o. s. ř.). Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. (§95 odst. 2 o. s. ř.).
Změnit žalobu může žalobce za podmínek uvedených v ustanovení §95 o. s. ř. také za odvolacího řízení (srov. §211 o. s. ř.), ledaže by změnou žaloby uplatňoval nový nárok, tj. nárok, který nemá žádnou skutkovou souvislost s dříve (původně) uplatněným nárokem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 753/97, uveřejněný pod č. 56 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). O změně žaloby musí soud vždy rozhodnout; dokud tak neučiní, nemůže o změněné žalobě jednat a rozhodovat.
O změnu žaloby jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale mimo jiné také v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě.
O změně žaloby rozhoduje soud usnesením, proti kterému není odvolání přípustné, a to ani tehdy, vydal-li je soud prvního stupně [§202 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]. Bylo-li usnesení vyhlášeno při jednání, doručuje se jeho písemné vyhotovení jen těm účastníkům, kteří u vyhlášení nebyli přítomni. Žalobce může v průběhu řízení svůj žalobní návrh měnit i opakovaně.
V projednávané věci se žalobkyně žalobou ze dne 27. 8. 2001 domáhala určení, že „dohoda o rozvázání pracovního poměru s datem 9. 7. 2001, uzavřená žalobkyní a žalovanou, je neplatná“. O takovémto žalobním návrhu také rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 9. 2002, č. j. 110 C 220/2001-39, i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací ve svém usnesení ze dne 28. 1. 2003, č. j. 16 Co 372/2002-50. Podáním ze dne 30. 5. 2003 (doručeným soudu prvního stupně dne 3. 6. 2003) změnila žalobkyně žalobní návrh tak, že se domáhala, aby bylo určeno, že „pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou, založený pracovní smlouvou ze dne 5. 12. 2000, dosud trvá“. První jednání, které bylo po doručení této změny žalobního návrhu soudu prvního stupně nařízeno, se konalo dne 7. 10. 2003. U tohoto jednání, poté, co soud prvního stupně „konstatoval“ navrženou změnu žaloby ze dne 30. 5. 2003, a poté, co byla zástupkyně žalobkyně poučena podle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř. „v tom směru, aby opravila žalobní petit a uvedla do souladu s ust. §64 zákoníku práce, pokud má být v předmětném sporu určena neplatnost pracovního poměru“, zástupkyně žalobkyně uvedla, že mění žalobní petit tak, že „žádá, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru uzavřeného účastníky dne 5. 12. 2000 dohodou ze dne 9. 7. 2001 je neplatné“. Soud prvního stupně bezprostředně nato usnesením „připustil změnu žaloby tak, jak je navržena shora“. Rozsudkem z téhož dne, č. j. 110 C 220/2001-67, rozhodl o žalobě na určení, že „rozvázání pracovního poměru uzavřeného mezi účastníky dne 5. 12. 2000, dohodou ze dne 9. 7. 2001, je neplatné“ (tedy o změněné žalobě, jak byla připuštěna jeho usnesením ze dne 7. 10. 2003).
Z hlediska posouzení procesních úkonů a postupu soudu tedy žalobkyně podáním ze dne 30. 5. 2003 změnila žalobu (žalobní návrh) a poté u následujícího jednání soudu provedla další změnu žaloby (žalobního návrhu). Odhlédaje od toho, že případně vadný postup soudu při rozhodování o změně žaloby ze dne 30. 5. 2003 by nemohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť žalobkyně dne 7. 10. 2003 znovu žalobu změnila, tato změna žaloby byla připuštěna a o takto změněné žalobě soudy rozhodly, z žádného ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá, že by soud musel o každé změně žaloby rozhodnout ihned (bez ohledu na vývoj jednání ve věci). Důsledkem změny žaloby (z hlediska procesního) je pouze skutečnost, že dokud o změně žaloby soud nerozhodne (kladně či záporně), nemůže ve věci dále jednat a rozhodovat, neboť bez takovéhoto rozhodnutí soudu není zřejmé, co je předmětem řízení (zda žalobní nárok původní nebo změněný). Změní-li žalobce žalobu vícekrát, rozhoduje soud jen o připuštění poslední změny žaloby (nerozhodl-li v mezidobí o připuštění jiných změn žaloby) tehdy, chce-li ve věci dále jednat. Uvedené vztaženo na projednávanou věc znamená, že byl zcela korektní postup soudu prvního stupně, který za situace, že žalobkyně původně změněnou žalobu na počátku následujícího jednání soudu opět změnila, rozhodoval jen o poslední změně učiněné do protokolu u jednání dne 7. 10. 2003 a nikoli též o změně žaloby provedené podáním ze dne 30. 5. 2003; takový postup by byl nejen formalistický, ale i v rozporu s účelem soudního řízení.
Z uvedeného vyplývá, že řízení není postiženo dovolatelkou tvrzenou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by řízení bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo další vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.500,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 2.575,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Mojmír P u t n a , v.r.
předseda senátu