ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.939.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 939/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Městského soudu v Brně se sídlem Brno, Rooseveltova č 16, proti povinnému V. G., pro 23.075,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy (pracovní odměny) povinného, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 26 E 2659/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2004, č.j. 20 Co 790/2003-34, takto:
I. Řízení o dovolání povinného se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Městský soud v Brně usnesením ze dne 18.8.2000, č.j. 26 E 2659/2000-2, nařídil podle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13.1.2000, „č.j.“ (správně sp.zn.) 6 T 92/99, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 23.075,- Kč výkon rozhodnutí „srážkou dále uvedené části pracovní odměny“, která přísluší povinnému proti „Vězeňské službě ČR, Generální ředitelství Praha 4, věznice Kuřim, za konané práce“, s tím, že „srážkám podléhá částka úložného převyšující částku určenou zvláštním předpisem“.
Na návrh oprávněné Městský soud v Brně usnesením ze dne 25.7.2001, č.j. 26 E 2659/2000-9, výkon rozhodnutí ohledně části vymáhané pohledávky ve výši 1.000,- Kč částečně zastavil.
Městský soud v Brně – vzhledem k tomu, že odvolání povinného proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí posoudil jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. – usnesením ze dne 4.8.2003, č.j. 26 E 2659/2000-28, návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením ze dne 18.8.2000, č.j. 26 E 2659/2000-2, zamítl a rozhodl, že oprávněné se nepřiznává náhrada nákladů této části řízení. Vycházeje z toho, že k výkonu navržené rozhodnutí, jímž byla povinnému podle ustanovení §152 odst. 1 písm. b) t.ř. uložena povinnost „uhradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené obhájci JUDr. L. L. ve výši 23.075,- Kč“, bylo povinnému doručeno a nabylo právní moci dne 25.1.2000, a z toho, že povinný v návrhu neuvedl žádné konkrétní důvody, z nichž by bylo možno usuzovat na vadu exekučního titulu nebo pochybení při nařízení výkonu rozhodnutí, a že nebyly zjištěny ani žádné jiné okolnosti, pro které by byl výkon rozhodnutí nepřípustný, dospěl k závěru, že důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. není dán.
K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19.1.2004, č.j. 20 Co 790/2003-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněné se nepřiznává náhrada nákladů této části řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně se vypořádal se všemi námitkami povinného a že „rozvedl, kdy lze zastavit výkon rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. a proč se žádný případ možnosti zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 o.s.ř. nevztahuje na případ povinného“. Zdůraznil - mimo jiné - že povinnost zaplatit vymáhanou pohledávku byla povinnému stanovena pravomocným a vykonatelným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13.1.2000, č.j. 6 T 92/99-224, a že námitky povinného směřující proti věcné správnosti exekučního titulu jsou „právně zcela irelevantní“, neboť soud se v rámci řízení o výkon rozhodnutí nemůže zabývat věcnou správností vykonávaného rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný - jak je zřejmé z obsahu jeho podání ze dne 9.5.2004 - dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání povinného nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].
Podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,
a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, v §21a, §21b anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v ustanovení §21, §21a, §21b anebo §26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná), který se rozhodl dovolání podat, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem, popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 odst.1 písm.b) a §3 odst.2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů], jestliže sám nebo osoba uvedená v ustanovení §21 o.s.ř., §21a o.s.ř., §21b o.s.ř. anebo v ustanovení §26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
Z ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 odst.1 písm.b) a §3 odst.2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v ustanovení §21, §21a, §21b o.s.ř. anebo v ustanovení §26a odst.3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.
Ustanovení §241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení §241b odst.2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci povinný, který je fyzickou osobou, nebyl při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by měl právnické vzdělání.
K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR - vzhledem k tomu, že předchozí výzvy učiněné soudem prvního stupně neobsahovaly zákonem stanovené náležitosti - usnesením ze dne 26.4.2005, č.j. 21 Cdo 939/2005-59, povinného vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.l.2004, č.j. 20 Co 790/2003-34; současně ho poučil, že nebude-li u Nejvyššího soudu ČR (sp.zn. 21 Cdo 939/2005) předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání do 20 dnů od doručení tohoto usnesení, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2005, č.j. 21 Cdo 939/2005-59, bylo povinnému doručeno dne 5.5.2005; povinný na uvedenou výzvu dovolacího soudu žádným způsobem nereagoval.
I když v průběhu dovolacího řízení povinný podáním ze dne 23.6.2004 sdělil, že „veškeré podklady doporučeně zaslal právnímu zástupci JUDr. S. G., kterého má při dovolacím řízení jako právního zástupce“, plnou moc k průkazu tohoto zastoupení (a k posouzení, zda jde o advokáta) nepředložil a jím označený zástupce sám v řízení jménem povinného žádné úkony, z nichž by bylo možno na zastoupení usuzovat, neučinil; povinný tedy výzvě soudu ve stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil.
Vzhledem k tomu, že povinný přes výzvu dovolacího soudu neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o.s.ř., ačkoliv byl o důsledcích své nečinnosti poučen, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání povinného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §241b a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1, a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2005
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu