ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1119.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 1119/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Z. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. B., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 232/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. ledna 2005, č. j. 19 Co 2958/2004-374, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. září 2004, č. j. 11 C 232/96-346, výrokem pod bodem I. rozhodl, že zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“) se vypořádává tak, že „do vlastnictví žalobkyně se přikazuje automatická pračka Tatramat v ceně 1.000,- Kč, mikrovlnná trouba Philips v ceně 700,- Kč, mrazák Gorenje v ceně 1.200,- Kč, video s televizí zn. Sharp v ceně 5.000,- Kč, televizor Rubín bez ceny, stůl + 3 židle kuchyňské kovové, červená koženka, v ceně 100,- Kč, obývací stěna, konferenční stolek, polička pod televizor, vše dřevěné, vše černé barvy, psací stůl kovový s bílou deskou, sedací souprava mikroplyš žlutozelenomodrá, 2 válendy dřevěné dětské, v úhrnné ceně 50.000,-Kč, tržní cena převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. 29 v domě čp. 1285 v Č. B. v částce 600.000,- Kč“ a že „do vlastnictví žalovaného se přikazuje zůstatek na běžném účtu č. 2731456-238 u Č. s., a. s. v částce 700,80 Kč, obývací stěna v ceně 25.000,- Kč, osobní automobil Fiat UNO v ceně 70.000,- Kč, výnos podnikatelské činnosti ke dni 15. 7. 1996 v částce 174.500,- Kč“, s tím, že „žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 193.899,60 Kč, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku“, a výroky pod body II., III., IV. V. a VI. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně věc posoudil podle §143 a násl. občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“). Vyšel ze zásady, že podíly obou účastníků řízení jsou stejné. Do BSM zahrnul movité věci uvedené ve výroku rozsudku a v cenách stanovených dohodou účastníků, vypořádal i tržní cenu členských práv a povinnosti k družstevnímu bytu, jehož uživatelkou se stala žalobkyně, zůstatek peněz na běžném účtu a výslednou sumu z podnikatelské činnosti žalovaného. Zjistil, že celková hodnota majetku v BSM činila 1 165 540,80 Kč, podíl každého z účastníků činil 582 740,40 Kč. Žalobkyně získala movité věci za 58 000,- Kč a hodnotu odpovídající tržní ceně členských práv k družstevnímu bytu ve výši 600 000,- Kč. Žalovaný nabyl movité věci za 95 700,80 Kč a aktiva svého podnikání ve výši 174 500,- Kč. Žalobkyně tak získala věci a práva v celkové hodnotě 776 670,- Kč, žalovanému připadly věci, práva a peníze v celkové sumě 388 870,80 Kč. Částka 193 899,60 Kč tak představovala obnos, k jehož zaplacení žalovanému byla žalobkyně zavázána na vyrovnání podílů účastníků.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalobkyně, rozsudkem ze dne 20. ledna 2005, č. j. 19 Co 2958/2004-374, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dokazování doplnil toliko o listinný důkaz - znalecký posudek Ing. Z. ohledně výnosů z podnikatelské činnosti žalovaného. Dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné. Ani odvolací soud neměl důvod odchýlit se od rovnosti podílů účastníků řízení a od jeho závěrů ohledně částky, která byla stanovena na vyrovnání podílů. Pokud jde o družstevní byt, který účastníci získali za trvání manželství, konstatoval, že po zániku manželství bylo soudem rozhodnuto o zrušení práva jeho společného nájmu s tím, že výlučnou nájemkyní a členkou družstva se stala žalobkyně a žalovanému bylo uloženo byt vyklidit bez bytové náhrady. Žalobkyně tak získala hodnotu, která podle znalce činila 600 000,- Kč, které bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě získat; skutečnost, že v domě bydlí žalobkyně i s dětmi, nebyl důvodem pro snížení jeho ceny. K námitce žalobkyně, že soud do BSM nezahrnul ve správné výši částky investované ze společného majetku do domu žalovaného v J. ulici odvolací soud uvedl, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že na rekonstrukci domu byly použity prostředky z BSM; nevyvrátila tvrzení žalovaného, že rekonstrukci domu financovali jeho rodiče. Odvolací soud se po podrobném rozboru ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně ohledně výnosu z podnikatelské činnosti žalovaného a uzavřel, že zvláštní povaha sdružení neumožňuje jeho ocenění; přes některé rozdíly mezi znaleckým posudkem provedeným v řízení ohledně ocenění podnikání žalovaného a listinou – posudkem Ing. Z. neshledal potřebu provést důkaz revizním znaleckým posudkem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání; soudům obou stupňů vytýká vady řízení, neúplnost prováděných důkazů, jejich nesprávné hodnocení a nesprávné právní posouzení věci.Tvrdí, že soudy zahrnuly do vypořádání zaniklého BSM výnosy z podnikatelské činnosti žalovaného v nesprávné výši, do zaniklého BSM nezahrnuly zhodnocení domu žalovaného v J. ulici, neuvažovaly o modifikaci podílů účastníků a do BSM zahrnuly hodnotu členských práv a povinností k družstevnímu bytu v nesprávné výši. Uvádí, že soudy vyšly z předpokladu, že podnik žalovaného byl zpočátku založen na výrobních prostředcích v jeho výlučném vlastnictví. Šlo ale o sdružení, založené až za trvání manželství. Odvolací soud akceptoval názor znalce Ing. V., který uzavřel, že sdružení pro jeho povahu nelze tržně ocenit. Dovolatelka s tím nesouhlasí a v této souvislosti nabízí paralelu s právním názorem Nejvyššího soudu týkající se stanovení hodnoty družstevního bytu. Za procesní pochybení považuje skutečnost, že soud neprovedl revizní znalecký posudek. K problematice rekonstrukce domu žalovaného dovolatelka namítá, že na ni bylo ze společného jmění vynaloženo 700 000,- Kč. Odkazuje na původní tvrzení žalovaného, a to i v tom směru, že rekonstrukce byla provedena i z výnosu společného podniku. Pokud jde o družstevní byt, spatřuje dovolatelka závažný právní význam v tom, že soudy obou stupňů aplikovaly paušálně právní názor Nejvyššího soudu ke stanovení hodnoty členských práv a povinností k družstevnímu bytu, aniž přihlédly k hodnotě právních závad, které na tomto bytě vázly. Soudy nezohlednily existenci užívacích práv dětí k družstevnímu bytu. K otázce modifikace podílů BSM při rozhodování soudu dovolatelka uvádí, že majetek účastníků pořízený za trvání manželství, a to i s přihlédnutím k pořizovací hodnotě družstevního bytu, byl nepatrný vedle majetku, který za trvání manželství držel žalovaný a k jehož zhodnocení došlo. Je nesporné, že jeho hodnota byla v době rozvodu vyšší, než v době jeho vzniku, a to nejen v důsledku změny oceňovacích předpisů. Za trvání manželství došlo ke zhodnocení domu žalovaného v J. ulici. Také finanční prostředky, jež žalovaný získal prodejem domu, se za trvání manželství zhodnotily. Je prokázané, že žalovaný těsně po zániku manželství pořídil další majetkové hodnoty. Mělo být proto přistoupeno k modifikaci podílů s přihlédnutím k tomu, oč se znásobil majetek žalovaného. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v §241a odst. 2 a 3 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ).
Přípustnost dovolání v dané věci není založena podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, ani podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ, poněvadž i když jde o v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně po předchozím zrušení věci odvolacím soudem, nejde v otázkách vytýkaných dovoláním o rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl znovu jinak, než v dřívějším rozsudku, protože by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, když odvolací soud zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně kvůli tomu, že tento soud vyšel pro vypořádání BSM z hodnoty vypořádacího podílu člena k bytovému družstvu, nikoliv z obecné ceny členských práv a povinností; tento závěr dovolání nenapadá. Připadá do úvahy tedy jen přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ; ta je dána ve vztahu k otázce, jakým způsobem je při vypořádání BSM třeba zohlednit majetkovou účast účastníka ve sdružení podle §829 ObčZ a zda při ocenění družstevního bytu, jehož jediným uživatelem se jako člen družstva stal jeden z bývalých manželů jako společných uživatelů, kterým svědčilo právo užívání společného bytu manžely, lze pro účely vypořádání BSM přihlížet k tomu, že s tímto manželem bydlí v bytě děti účastníků. Konečně dovolací soud dosud neřešil právní otázku, zda při úvaze o rovnosti podílů bývalých bezpodílových spoluvlastníků při vypořádání BSM je právně významná skutečnost, že v době trvání manželství podstatně vzrostla hodnota majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z nich.
Zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v §150. Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud (§149 odst. 1 a 3 ObčZ). Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§150 ObčZ).
Předmětem vypořádání BSM může být jen takový majetek, který byl součástí bezpodílového spoluvlastnictví a ke kterému vzniklo alespoň jednomu z manželů majetkové právo za podmínek, zakládajících toto spoluvlastnictví. Podniká-li jeden z manželů ve sdružení s třetí osobou, může být předmětem vypořádání jen to, co by tomuto manželovi náleželo v případě, že by jeho účast ve sdružení byla ukončena k okamžiku zániku BSM. Nelze vyjít z hodnoty podniku jako souboru hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání sdružení, neboť takové ocenění nevyčísluje výši majetkových nároků podnikajícího manžela vůči sdružení (např. za situace, kdy sdružení podniká pouze s majetkem jednoho z účastníků). Situace je tu jiná než v případě podnikání prostřednictvím obchodní společnosti. Proto v případě, že jeden z manželů podnikal prostřednictvím sdružení (§829 ObčZ), může být předmětem vypořádání BSM jen částka, na jejíž vyplacení by měl nárok, zanikla-li by jeho účast ve sdružení ke dni zániku BSM (§839 ObčZ), samozřejmě po odečtení případného vkladu vlastních oddělených prostředků účastníka. Proto soudy v nalézacím řízení postupovaly při ocenění účasti žalovaného ve sdružení správně a dovolatelce v této části nelze přisvědčit. S ohledem na uvedené nebylo chybou, že odvolací soud nepřikročil k důkazem revizním znaleckým posudkem, jehož provedení ostatně zákon ponechává na úvaze soudu, kterou by bylo možno zpochybnit jen v případě, že by byla zjevně nepřiměřená; tak tomu v dané věci není.
Ani námitka, že při stanovení hodnoty práv a povinností k družstevnímu bytu je nutno přihlédnout k tomu, že byt užívají spolu s žalobkyní nezletilé děti, není důvodná. Konstantní soudní praxe tuto skutečnost důvodně nezohledňuje. Rozhodující je částka, kterou by žalobkyně získala převodem členských práv a povinností týkajících se bytu a je nemyslitelné, že by převedla práva k bytu a její nezletilé děti by v něm zůstaly bydlet. Navíc v případě přitakání tomuto argumentu by bylo nutno snižovat při vypořádání BSM hodnotu každé věci, kterou budou v budoucnu užívat děti účastníků (televizor, rekreační chata apod. – arg. ad absurdum). Proto skutečnost, že v družstevním bytě, jehož uživatelem se jako člen družstva stal jeden z bývalých manželů – bezpodílových spoluvlastníků – bydlí spolu s ním nezletilé děti, nemá vliv na ocenění hodnoty členských práv a povinností týkajících se tohoto bytu.
Nebylo možno přisvědčit ani názoru, že v důsledku údajného nárůstu hodnoty majetku ve výlučném vlastnictví žalovaného měl být zvýšen podíl žalobkyně na majetku v BSM. Ze zákona jasně vyplývá, že samotná skutečnost, že jeden z bezpodílových spoluvlastníků měl i v době trvání BSM majetek ve svém výlučném vlastnictví a že došlo ke zhodnocení tohoto majetku, nemá na určení výše podílů bývalých bezpodílových spoluvlastníků vliv; významné jsou jen investice ze společného majetku na oddělený majetek spoluvlastníka, které se podle konstantní judikatury nahrazují do BSM ve výši, ve které byly vynaloženy. Proto ani v této části není dovolání důvodné.
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolatelka zpochybňuje způsob hodnocení důkazů, kterým soudy v nalézacím řízení dospěly k závěru o částkách údajně investovaných do domu ve výlučném vlastnictví žalovaného; vytýká tak soudům, že jejich skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování. Takovou námitku však nelze v dovolacím řízení, jehož přípustnost je dána podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ uplatnit. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dovolatelka spatřuje zásadní význam rozhodnutí „v přístupu obou soudů k … projevům účastníků…“. Soud postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a tato námitka se vztahuje jen ke konkrétnímu postupu v dané věci, je skutkové povahy a nemá zásadní právní význam; mohlo by jít jen o dovolací důvod, upravený v §241a odst. 3 OSŘ. Proto k tomuto tvrzení nelze přihlédnout.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvody upravené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ tedy v posuzované věci nejsou dány. Jiné než v dovolání uvedené vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalovanému náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu