ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1485.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 1485/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) T. H. a 2) J. H., zastoupeným advokátem, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 685/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. prosince 2004, č. j. 49 Co 370/2003-172, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. prosince 2004, č. j. 49 Co 370/2003-172, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. září 2003, č. j. 3 C 685/95-163, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou došlou Okresnímu soudu ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) 9. 8. 1995 domáhal, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se jakýchkoliv zásahů do vlastnických práv žalobců k domu čp. 45, v ulici K., ve V., zapsaného na LV č. 2593, pro obec V., katastrální území D., zejména zdržet se jakýchkoliv zásahů do štítové zdi tohoto domu, sousedící s pozemkem žalovaných- parcelou č. 76/2, st. pl. v obci V. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem domu čp. 45, jehož součástí je štítová zeď. Štítová zeď je bývalou příčkou, která oddělovala konírnu od spižírny ještě v době, kdy byl dům čp. 45 zemědělskou usedlostí, jejíž součástí byly obytné a hospodářské stavby, které byly v roce 1967 odděleny a byly převedeny do vlastnictví žalovaných. Faktickým rozdělením chlévů, kterými obě části dřívější společné usedlosti na sebe navazovaly a demolicí chlévů, které po rozdělení připadly žalovaným, se stala nezbouraná dělící zeď příčnou obvodovou zdí, uzavírající nyní víceúčelový provozní objekt - posilovnu, jehož vlastníkem je žalobce. Vlastní štítová zeď není po demolici provedena a je vytvořena obitím prkny. Žalobce v žalobě dále uvedl, že žalovaní zpochybňují jeho vlastnictví ke štítové zdi tvrzením, že jim patří pozemek pod demolovanými chlévy a tedy i pod štítovou zdí, kterou žalovaní nestihli z finančních důvodů rovněž zbourat a že štítová zeď ohraničuje volný prostor, který vznikl demolicí. Přitom poškozují zastřešení nad štítovou zdí tím, že odstraňují plechy, které slouží jako provizorní oprava střechy, a střešní krytinu.
Při jednání 5. 8. 1998 žalobce rozšířil žalobní petit tak, že žalovaní jsou povinni zdržet se jakýchkoliv zásahů i do zastřešení domu čp. 45 a soud prvního stupně usnesením rozšíření žaloby připustil (i když tak učinil nepřesným výrokem, že připouští specifikaci žaloby).
O takto zformulovaném žalobním petitu pak soud prvního stupně rozhodl rozsudkem z 5. 8. 1998, č. j. 3 C 685/95-66a, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce neprokázal jakýkoliv jiný zásah než jen zásah do štítové zdi a do střešní krytiny nad touto zdí a že štítová zeď je podle jeho právního posouzení ve vlastnictví žalovaných. Žalobu tak neshledal po právu.
Krajský soud v Brně jako odvolací soud usnesením z 10. 5. 1999, č. j. 44 Co 175/99-84, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu s pokynem provést další důkazy ke zjištění skutkového stavu.
V této fázi řízení žalobce při jednání před soudem prvního stupně 14. 6. 2000 zpřesnil žalobní petit, ale jen ohledně umístění štítové zdi tak, že zeď nesousedí s pozemkem žalovaných, a to s parcelou č. 76/2, nýbrž že se přímo nachází na tomto pozemku.
Soud prvního stupně znovu rozsudkem z 23. 6. 2000, č. j. 3 C 685/95-112, žalobu ze stejných důvodů zamítl.
V řízení před odvolacím soudem žalobce písemným podáním z 25. 4. 2002 zpřesnil žalobní petit tak, že štítovou zeď označil jako „obvodovou zeď a svislou dřevěnou konstrukci nacházející se v místě štítu“.
Odvolací soud opět usnesením z 30. 12. 2002, č. j. 49 Co 168/2001-152, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Kromě výhrad k meritu věci odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že řízení zatížil vadou, když ve věci ve věci jednal, aniž předtím odstranil vady žalobního petitu. Poukazoval na to, že negatorní žaloba podle §126 odst. 1 ObčZ je prostředkem ochrany vlastnického práva směřující proti konkrétním rušivým zásahům (mimo zadržování věci). V petitu žaloby je proto třeba neoprávněný zásah konkretizovat, a to tak, aby bylo zřejmé, jakého neoprávněného rušení se má žalovaný zdržet, případně jaké následky už vykonaných rušivých zásahů má odstranit. Petit žaloby, který přesné vymezení rušivých zásahů neobsahuje, je neurčitý a z tohoto důvodu nevykonatelný. Za takový odvolací soud pokládal i stávající petit, podle něhož se mají žalovaní zdržet „jakýchkoliv zásahů do štítové zdi a do zastřešení domu“. Dále odvolací soud spatřoval vadu žaloby i v tom, že pokud jde o spornou zeď, postrádá žaloba skutková tvrzení o rušivých zásazích, jimiž mají žalovaní do vlastnického práva žalobce zasahovat (žalobce vymezil pouze zásahy do zastřešení domu). Bez tohoto skutkového vylíčení nelze posoudit, zda se žalobce domáhá ochrany proti rušivým zásahům dotýkajících se jen sporné zdi nebo domu jako celku. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně shora uvedené vady žaloby odstranit postupem podle §43 OSŘ.
Soud prvního stupně poté vyzval žalobce, aby doplnil neurčitý žalobní petit tak, aby specifikoval konkrétní rušivé zásahy, jichž se žalovaní mají zdržet, případně konkretizoval následky už vykonaných rušivých zásahů, jež požaduje odstranit, dále aby doplnil skutková vylíčení žaloby o konkrétní rušivé zásahy žalovaných do sporné zdi a aby k doplněným skutkovým tvrzením navrhl důkazy. Současně poučil žalobce o procesních následcích (odmítnutí žaloby), které budou vyvozeny, nebudou-li vady žaloby odstraněny.
Žalobce na výzvu doplnil podáním z 9. 4. 2003 žalobní petit tak, že se domáhal, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se zásahů do vlastnických práv žalobce k domu čp. 45, v ulici K. ve V., postaveném na pozemku parc. č. 76/1 v obci V., k. ú. D., zapsaném na listu vlastnictví č. 2593 v katastru nemovitostí pro obec V., katastrální území D., část obce V. a to tak, že žalovaní jsou povinni zdržet se poškozování nenosné obvodové zdi tohoto domu a svislé dřevěné konstrukce z prken tvořící výplň otvoru v místě štítu a dále, že jsou povinni zdržet se zásahů a poškozování střešní konstrukce uložené na podélných obvodových zdech tohoto domu, vše v části situované do pozemku parcely č. 76/2, který je ve vlastnictví žalovaných. Pokud jde o doplnění skutkových vylíčení v žalobě odkázal na tvrzení obsažená v žalobě doplněná o tvrzení přednesená žalobcem při jednání 3. 9. 1997.
Soud prvního stupně nato usnesením z 4. 9. 2003, č. j. 3 C 685/95-163, odmítl žalobu ve znění žalobního petitu, aby byli „žalovaní 1) T. H. a 2) J. H. zavázáni zdržet se jakýchkoliv zásahů do vlastnických práv žalobce J. H. k domu čp. 45, na ulici K. ve V., postaveném na pozemku parc. č. 76/1 v obci V., k. ú. D. zapsáno na LV č. 2593 v katastru nemovitostí pro okres a obec V., katastrální území D., a to tak, že jsou povinni zdržet se jakýchkoliv zásahů do štítové zdi a do zastřešení domu č. p. 45, situované do pozemku parc. č. 76/2, přičemž štítová zeď se nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaných parc. č. 76/2, stavební plocha v obci V. a k. ú. D.“. Dovodil, že upřesnění žalobního petitu provedené na výzvu soudu podáním z 9. 4. 2003 žalobce jen zkonkretizoval místa rušivých zásahů nikoliv však rušivé zásahy samotné. Za nedostačující shledal použití obratu „poškozování“, neboť i ten je neurčitý stejně jako použitý termín „jakékoliv zásahy“. Současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením z 23. prosince 2004, č. j. 49 Co 370/2003-172, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud neakceptoval žalobcovu námitku, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když žalobu odmítl, aniž by nejprve připustil upřesnění žaloby podle §95 OSŘ. Vysvětlil, že podle §95 OSŘ se postupuje tehdy, jestliže žalující strana za řízení změní žalobu v tom, čeho se domáhá (v žalobním petitu), nebo ve skutkovém základu žaloby. Od změny žaloby je však třeba odlišit podání, kterým žalující strana odstraňuje vady žaloby. Ke změně žaloby totiž může dojít jen tehdy, jestliže žalobní petit, popřípadě vylíčení rozhodujících skutečností, ohledně nichž se navrhuje změna, nevykazují takové vady, které brání pokračování v řízení. Naopak odstraňování vad žaloby, které brání jejímu projednání má režim podle §43 OSŘ. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalobce nahradil podáním z 9. 4. 2003 v žalobním petitu pojem „zdržet se jakýchkoliv zásahů“ pojmem „zdržet se poškozování“, odstranil tím neurčitost ve vymezení rušivých zásahů. Termín poškozování je odvozený od slova „poškoditi“, které znamená způsobit někomu škodu, ztrátu nebo újmu, popřípadě něco porušit, pokazit, porouchat nebo polámat. Význam slova „poškozování“ tedy spočívá ve způsobování škody, ztráty nebo újmy tudíž ve škození, lámání, kazení (něčeho) a vystihuje konkrétní okruh rušivých zásahů. Nicméně v případě střešní konstrukce se žalobce v upřesněném petitu žaloby domáhá nejen toho, aby se žalovaní zdrželi jejího poškozování, ale též zásahů (…. „dále jsou povinni zdržet se zásahů a poškozování střešní konstrukce“…). V případě střešní konstrukce se tak žalobce nadále domáhá neurčitého okruhu jednání. Žalobce neodstranil vady žaloby beze zbytku. Odvolací soud proto uzavřel, že odmítl-li soud prvního stupně žalobu, postupoval v souladu s §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), neboť žaloba nadále trpěla vadou bránící pokračování v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dosavadní vývoj řízení ve věci shrnul tak, že žalobu podanou 9. 8. 1995, kterou se domáhal ochrany svého vlastnického práva, soudy obou stupňů několikrát věcně projednaly, přičemž mu žádné vady žaloby nevytkly. Až teprve po více než sedmiletém řízení zaujal odvolací soud právní názor, že žaloba trpí vadou neurčitosti a nevykonatelnosti případného rozsudku. Přestože vady žaloby na výzvu soudu podáním z 9. 4. 2003 odstranil, došlo nakonec k jejímu odmítnutí. Je přesvědčen, že zmíněným postupem soudů obou stupňů došlo k porušení procesních předpisů upravujících občanské soudní řízení a k odnětí práva žalobce na spravedlivý proces. Základní porušení zákona spatřuje v tom, že soud prvního stupně odmítl žalobu ve znění petitu, jehož se nedomáhal. Jeho původní znění obsahovala žaloba z 9. 8. 1995. Tento petit žalobce upravil 5. 8. 1998, poté 25. 4. 2002 a naposled k výzvě soudu prvního stupně 9. 4. 2003. Tyto úpravy mohly být z procesního hlediska buď odstraněním vad žaloby podle §43 odst. 1 OSŘ nebo změnou návrhu na zahájení řízení podle §95 odst. 1 OSŘ. Ať šlo o to, či ono, měl soud prvního stupně rozhodovat jen o návrhu ve znění obsaženém v písemném podání z 9. 4. 2003 a k ostatním předchozím návrhům nepřihlížet za předpokladu, že toto podání bylo bez vad a v řízení bylo možno pokračovat - §43 odst. 2 OSŘ à contrario. Pokud podáním z posléze uvedeného data žalobu opravoval či doplňoval podle §43 odst. 1 OSŘ, pak toto podání v případě jeho způsobilosti anulovalo všechny jeho předchozí úpravy návrhu, aniž by o přípustnosti takové změny bylo nutné soudem procesně rozhodovat. Dovolatel dále uvádí, že bylo-li jeho podání z 9. 4. 2003 změnou návrhu podle §95 odst. 1 OSŘ, byl soud prvního stupně povinen o změně rozhodnout podle §95 odst. 2 OSŘ, a pouze v případě, že by takovou změnu nepřipustil, mohl žalobu odmítnout, resp. zamítnout. O nepřipuštění změny by ale musel rozhodnout a ve vlastním řízení by se pokračovalo po právní moci usnesení o nepřipuštění změny návrhu na zahájení řízení. Přestože splnil pokyn soudu prvního stupně obsažený v usnesení z 27. 2. 2003, č. j. 3 C 685/95-157, a písemným podáním z 9. 4. 2003 řádně opravil návrh a v řízení se mohlo pokračovat, soud prvního stupně k tomuto podání nepřihlédl a naopak rozhodl o odmítnutí žaloby, a to v rozporu s §43 odst. 2 OSŘ, neboť nerozhodl o původním návrhu z 9. 8. 1995, ale o změně z 25. 4. 2002. Odvolací soud pak porušil zákon, když toto pochybení nenapravil. S odkazem na poučení, jehož se mu dostalo od soudu prvního stupně, že má „opravit žalobní petit tak, aby z něj konkrétně vyplývaly rušivé zásahy, kterých se mají žalovaní zdržet, případně jaké následky už vykonaných rušivých zásahů mají žalovaní odstranit“ a s tím související sémantický rozbor „rušivých zásahů“, dovolatel konstatuje, že postup soudů obou stupňů je formalistický, když pod nedůvodnou záminkou neurčitosti formulace podání z 9. 4. 2002 byla odmítnuta žaloba a nebyla mu naopak poskytnuta soudní ochrana. Připomíná §5 OSŘ a povinnost soudu jej za dané situace poučit, jaká slova měl ke konkretizaci žaloby použít. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání (§239 odst. 3 OSŘ) bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. l a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 OSŘ mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (§79 odst.1 věta druhá OSŘ).
Podle §43 odst. l OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba podání opravit nebo doplnění provést.
Podle §43 odst. 2 OSŘ není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle §126 odst. 1 Obč.Z vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.
V dané věci žalobce uplatnil zápůrčí žalobou nárok na ochranu vlastnického práva proti žalovaným, o nichž tvrdí, že do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahují. Zápůrčí žaloba je žalobou na plnění, kterou je uplatňováno splnění hmotněprávní povinnosti, která vznikla žalovaným tím, že neoprávněně zasáhli do vlastnického práva žalobce. Na neoprávněný zásah do vlastnického práva, který spočívá v jiném rušení než neoprávněném zadržování věci, váže hmotné právo povinnost zdržet se tohoto zásahu a odstranit jeho následky. Zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci podle §126 odst. 1 ObčZ přichází v úvahu tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1626/96, publikovaný v časopisu Soudní rozhledy v sešitu 7, ročník 1999). Tehdejší Nejvyšší soud Slovenské republiky již ve stanovisku Cpj 59/71 publikovaném pod R 65/72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry jsou dosud použitelné, uvedl, že rušební činnost musí být konkretizovaná nejen ve skutkovém ději uvedeném v žalobě, ale i v žalobním petitu. Negatorní žaloba by ale nesplnila svůj účel, kdyby zákaz rušební činnosti formulované v žalobním petitu, mohl pokrývat jen ten konkrétní rušební čin, ke kterému již došlo, a nepostihl by činnost podobného druhu, která podle okolností hrozí. Příliš úzké vymezení by totiž nezakázalo zásahy prováděné jiným způsobem, které nicméně znamenají stejné rušení. Proto soudní rozhodovací praxe připouští formulovat zákaz i obecněji než jen pouhým uvedením rušivého zásahu, ke kterému došlo. Například ve zmíněném stanovisku publikovaném pod R 65/72 Nejvyšší soud Slovenské republiky vyslovil názor, že je projednatelný i takový petit negatorní žaloby, kterým se žalobce domáhá, aby bylo žalovanému zakázáno uskladňovat nejen stavební matriál ale i jiné blíže neurčené věci na pozemku žalovaného. V jiné věci, o které rozhodoval Nejvyšší soud České republiky v dovolacím řízení rozsudkem ze dne 6. 3. 2001, pod sp. zn. 22 Cdo 2162/99, publikovaném v časopisu Soudní rozhledy, ročník 2001, sešit 5, soud prvního stupně i odvolací soud projednaly negatorní žalobu s žalobním petitem, „že žalovaný je povinen zdržet se zásahů do vodovodní a kanalizační přípojky vedené po pozemku č. parc. 1242/2, které by vedly k přerušení dodávky vody a odvodu odpadních vod z té části dvojdomku stojícího na pozemcích č. parc. 1242/1 a 1242/2, která stojí na pozemku č. parc. 1242/1“. Spokojily se tedy s vymezením rušivé činnosti označené předmětem zásahu a uvedením negativního důsledku, ke kterému nesmí dojít. Jestliže tedy žalobce na výzvu soudu prvního stupně doplnil podáním z 9. 4. 2003 žalobu (nejednalo se o změnu žaloby, jak správně dovodil odvolací soud) tak, že požadoval, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se zásahů do vlastnických práv žalobce „k domu č. p. 45 na ulici K. ve V., postaveném na pozemku parc. č. 76/1 v obci V., katastrální území D., zapsáno na listu vlastnictví č. 2593 v katastru nemovitostí pro obec V., katastrální území D., část obce V., a to tak, že jsou povinni zdržet se poškozování nenosné obvodové zdi tohoto domu a svislé dřevěné konstrukce z prken tvořící výplň otvoru v místě štítu, dále jsou povinni zdržet se zásahů a poškozování střešní konstrukce uložené na podélných obvodových zdech tohoto domu, vše v části situované do pozemku parc. č. 76/2, který je ve vlastnictví žalovaných“, konkretizoval rušební činnost jednak jejím předmětem a jednak výsledkem této činnosti (jejími nežádoucími důsledky). Z takto formulovaného petitu je zřejmé, že žalovaní nesmí činit zásahy, jimiž by znehodnotili (způsobili újmu, zhoršili stav) nenosnou obvodovou zeď domu žalobců, výplně otvoru ve štítu a střešní konstrukce na podélných obvodových zdech. To postačuje k tomu, aby mohl být žalobní petit shledán přesným, určitým a srozumitelným. Ostatně tentýž názor zaujal i odvolací soud. Ten spatřoval neprojednatelnost žaloby jen v tom, že ani doplněním žaloby nebyly v žalobním petitu konkretizovány ostatní rušivé zásahy, které nespočívají v poškozování a které se týkají jen střešní konstrukce. Tato vada se však váže jen k samostatné části předmětu řízení (k ochraně před ostatními zásahy do střešní konstrukce) a nepůsobí neprojednatelnost celé žaloby. Právní posouzení věci soudy obou stupňů tak není správné.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 a 6 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2005
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu