ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1529.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 1529/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) R. P., a b) R. P., zastoupených advokátem, proti žalované D. K., zastoupené advokátkou, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 467/2004, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2005, č. j. 5 Co 440/2005-67, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 200,- Kč k rukám JUDr. J. T.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby soud uložil žalované povinnost vydat jim „l2 koní i s příslušenstvím, jakož i vozidla, stroje a další jí svěřené věci dle příslušného seznamu,“ a uhradit jim náklady řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. ledna 2005, č. j. 30 C 467/2004-57, rozhodl podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), že „podání žalobců ze dne 30. 11. 2004 se odmítá,“ a dále rozhodl o nákladech řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci nereagovali na jeho usnesení z 20. 12. 2004, č. j. 30 C 467/2004-13, kterým je upozornil, že jejich podání ze shora uvedeného data, které je podle svého obsahu žalobou, neobsahuje určitý žalobní petit, vylíčení potřebných skutkových tvrzení a přesné označení důkazů, a poučil je, jak je třeba chybějící náležitosti podání doplnit, vyzval je, aby vytýkané vady podání odstranili ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a upozornil je na následky včasného nesplnění této výzvy.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 24. února 2005, č. j. 5 Co 440/2005-67, k odvolání žalobců usnesení soudu prvního stupně potvrdil „v tomto správném znění: Podání žalobců (žaloba) ze dne 30. 11. 2004, kterým bylo navrženo vydání výroku rozsudku v tomto podání uvedeného se odmítá“. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobci dovolání a tvrdí, že toto rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítají, že neurčitost žalobního petitu bylo možno odstranit v průběhu řízení, když stejně jako jiné žalobní náležitosti je možno i petit po zahájení řízení formulačně do vydání rozsudku upřesňovat. Uvádějí, že soudu předložili listiny, jež měli k dispozici, z nichž je určení věcí možné. Stalo se tak 17. 12. 2004, tedy tři dny před vydáním rozhodnutí o nutnosti doplnění podání, které bylo právnímu zástupci žalobců doručeno 29. 12. 2004. Poukazují na důvodovou zprávu k novele OSŘ uvádějící, že to, že nebyly odstraněny vady podání, není nedostatkem podmínky řízení. Odkazují na §79 OSŘ a namítají, že z jejich návrhu bylo patrno, čeho se domáhali, žalobní petit hodlali v rámci řízení upřesnit i na základě dokumentů, získaných s pomocí soudu. Pokud odvolací soud dospěl k názoru, že neurčitost žalobního petitu nelze odstranit, rozhodl na základě přehnaného formalismu. Navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů. Žalobní petit považuje za neurčitý, zvláště, domáhají-li se žalobci vydání koní s řadou identifikačních znaků, což ovšem platí i o dalších movitých věcech.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 3 OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v §241a odst. 2 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 OSŘ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90 OSŘ), se nazývá žalobou (viz §79 odst. 1 OSŘ). Žaloba je dispoziční procesní úkon účastníka, jehož obsahem je zejména vymezení předmětu řízení v žalobním návrhu a v žalobních tvrzeních. Uplatněný nárok musí být vyjádřen přímo v žalobě; nelze sice vyloučit, aby žalobce odkázal při vymezení tohoto předmětu na jinou listinu než tu, ve které je žaloba obsažena, takový odkaz však musí být přesný a nesmí vyvolávat pochybnosti.
Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (§43 odst. 1, 2 OSŘ).
V dané věci učinili žalobci, zastoupení advokátem, předmětem řízení nárok na vydání „12 koní i s příslušenstvím, jakož i vozidla, stroje a další …věci dle příslušného seznamu“. Z takto vymezeného žalobního petitu (a ani z dalších částí žaloby) nebylo zřejmé, o jaké koně či věci šlo; v řízení pro tuto vadu nebylo možno pokračovat, neboť bylo namístě přikročit k dokazování, avšak nebylo zřejmé, ohledně jakých konkrétních koní či věcí má být prováděno. Je skutečností, že žalobci připojili k žalobě mimo jiné seznam věcí, zapůjčených žalobci žalované, ovšem ani přes výzvu soudu k upřesnění žalobního petitu neuvedli, že jde o vydání věcí v tomto seznamu uvedených. Dne 17. 12. 2004 pak předložili soudu ověřené kopie dokladů, obsahující podrobnější popis jistých koní i věcí, avšak svazek těchto dokladů předložil bez jakéhokoliv podání, ze kterého by bylo zřejmé, že má jít o specifikaci požadovaných věcí. Na řádnou výzvu soudu k doplnění žaloby pak nereagoval.
Soud nesmí v řízení postupovat přepjatě formálně, ovšem prvořadou procesní povinností žalobce, zejména je-li zastoupen advokátem, je v žalobním petitu výslovně uvést, čeho se domáhá. Soud není povinen ze svazku příloh připojených k žalobě zjišťovat, o jaké konkrétní věci snad mohlo žalobci v žalobním petitu jít. Opačný výklad by vedl k nepřípustnému přesouvání procesních povinností žalobce na soud a ve svých důsledcích k prodlužování soudního řízení, neboť jedním ze základních předpokladů rychlého rozhodnutí sporu je řádný návrh na zahájení řízení (žaloba). Dovolatelům lze přisvědčit v tom, že některé věci, resp. zvířata (v dané věci např. hříbata – zde šlo ale o plody koní, nikoliv o jejich příslušenství, jak se žalobci domnívají) nelze identifikovat již při podání žaloby, neboť žalobce je přesně popsat nemůže, a učiní tak až v průběhu řízení. V dané věci však žalobci o hříbatech v žalobním petitu zmínku neučinili a neidentifikovali ani ta zvířata a ty věci, které identifikovat mohli. Postup soudu, který žalobu odmítl, byl tedy jen důsledkem přístupu žalobců k věci.
Odkazují-li žalobci na důvodovou zprávu k OSŘ s tím, že vada podání neznamená nedostatek podmínky řízení, jde sice o správné zjištění, nicméně je v dané věci nevýznamné. Jde tu totiž o odmítnutí podání pro jeho vadu (§43 OSŘ), nikoliv o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení podle §104 OSŘ. Podmínkou pro odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení, pro jeho vady, není nedostatek podmínky řízení; jde o dva různé instituty.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvody upravené v §241a odst. 2 OSŘ tedy v posuzované věci nejsou dány. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalobců bylo zamítnuto (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ) a žalované vznikly náklady, které představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a činí podle §10 odst. 3, §13 odst. 1, §8 písm. a) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 1 125,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 1 200,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci co jim ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. července 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu