ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1593.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1593/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně A. L., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 98/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2003, č. j. 18 Co 408/2003-101, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 975,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. D. S.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. března 2003, č. j. 6 C 98/2001-76, zamítl žalobu, „aby žalovaný byl uznán povinným vyklidit byt č. 9, II. kategorie, sestávající z 1 pokoje, kuchyně, předsíně a úplného příslušenství, nacházející se v přízemí domu č. p. 506, na pozemku č. parc. 2358, kat. úz. B., a vyklizený jej žalobkyni předat“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí domu č. p. 506 v P. Nájemkyní předmětného bytu byla až do své smrti 26. 12. 2000 V. Ch., babička žalovaného, s níž žalovaný žil ve společné domácnosti od roku 1983 až do její smrti. V roce 1984 žalovaný uzavřel manželství, s manželkou nikdy společnou domácnost nezaložil, společně nebydleli, na výchově dětí se nepodílel, na děti platil pouze výživné. Za trvání manželství získala manželka žalovaného v J. družstevní byt, který kupní smlouvou z 21. 7. 1999 byl převeden do vlastnictví člena družstva. Žalovaný se do tohoto bytu nikdy nenastěhoval a nepodílel se ani finančně na jeho získání. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný po smrti V. Ch. se stal nájemcem předmětného bytu podle §706 odst. 1 ObčZ, neboť se zemřelou nájemkyní bytu žil ke dni její smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. listopadu 2003, č. j. 18 Co 408/2003-101, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud doplnil dokazování „Smlouvou o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva“ z 21. 7. 1999 a notářským zápisem z 27. 12. 1999. Ze smlouvy o převodu bytu zjistil, že touto smlouvou byl do vlastnictví manželů J. převeden družstevní byt o velikosti 3 + 1 v domě č. p. 367 v J. Notářským zápisem z 27. 12. 1999 byl označený byt a další byt č. 848/9 v domě č. p. 848 v J. převedeny do vlastnictví L. J. na základě dohody o zúžení společného jmění manželů. Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly 29. 12. 1999. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nesprávně posoudil druhou podmínku pro přechod nájmu bytu podle §706 odst. 1 ObčZ, tj. že žalovaný nemá vlastní byt, když smlouvu o převodu družstevního bytu v domě č. p. 367 v Jičíně z 21. 7. 1999 považoval ve vztahu k žalovanému za neplatnou z důvodu, že žalovaný nebyl společným nájemcem tohoto bytu a ani společným členem družstva. Odvolací soud k tomu uvedl, že neplatnost této smlouvy by mohla být posuzována pouze jako neplatnost relativní a že této neplatnosti by se žalovaný ani jeho manželka nemohli dovolávat, neboť to byli oni, kdo svým jednáním neplatnost smlouvy způsobili tím, že se vydávali za společné nájemce bytu a členy družstva. Smlouvy o zúžení společného jmění manželů se žalovaný nemůže dovolávat, poněvadž žalobkyni o této smlouvě informoval až v průběhu tohoto sporu. „Aby byla splněna podmínka neexistence vlastního bytu, musela by být žalobkyně žalovaným o zúžení společného jmění žalovaného a jeho manželky informována nejpozději dnem úmrtí předchozí nájemkyně bytu paní Ch.“, s tím, že nelze brát zřetel na skutečnosti vzniklé po tomto datu. Totéž platí i ve vztahu k bytu v domě č. p. 848 v J. Bylo pak nadbytečné zabývat se otázkou existence společné domácnosti žalovaného se zemřelou nájemkyní předmětného bytu ke dni její smrti. Žalobkyně se tak důvodně domáhala ochrany vlastnického práva podle §126 odst. 1 ObčZ.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že ke dni úmrtí nájemkyně, tj. k 26. 12. 2000, neměl vlastní byt. Oba byty v J. byly opatřeny bez jeho přičinění a proto souhlasil s výlučným vlastnictvím obou bytů manželkou. Nesouhlasí ani s tím, že by informační povinnost k žalobkyni měl mít v době od uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů do dne úmrtí své babičky, neboť v době sepisu smlouvy neměl k žalobkyni žádný právní vztah. Podle žalovaného je pro posouzení věci rozhodující, že ke dni úmrtí babičky neměl žádný jiný byt. K rodině se nikdy nestěhoval a vedl společnou domácnost s babičkou. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání. Poukázala na to, že „požadavku na stabilitu právních vztahů a právní jistotu by tedy v daném případě odporovalo to, že by pozdější sdělení obsahu dohody o zúžení SJM by způsobilo z pohledu pronajímatelky obnovení nájemního vztahu“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolatel napadá správnost právního posouzení věci odvolacím soudem pouze z hlediska správného výkladu ustanovení §143a odst. 4 ObčZ; ostatních právních úvah odvolacího soudu se nijak nedotýká. Dovolací soud, vázán rozsahem dovolání, se proto zabýval toliko správností aplikace uvedeného ustanovení na daný případ.
Podle §143a odst. 1 ObčZ manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (§143a ObčZ odst. 2).
Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně (§143a odst. 3 ObčZ).
Podle §143a odst. 4 ObčZ manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
Podle názoru dovolacího soudu za „jinou osobou“ ve smyslu §143a odst. 4 ObčZ je třeba považovat osobu, jíž se obsah smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění může v jejím právním postavení nějak dotknout, resp. může zkrátit její práva. Přitom není právně relevantní, zda taková smlouva byla uzavřena před vznikem právního vztahu některého z manželů (popř. obou) k třetí osobě nebo později. Není také podstatné, zda tato třetí osoba byla při vzniku právního vztahu (pro který mohlo či může být případné zúžení právně významné) o takovém zúžení některým z manželů informována nebo nikoli. Z textu zákona vyplývá, že rozhodná je jakákoliv vědomost třetí osoby o zúžení rozsahu společného jmění manželů, jež ovlivnilo její právní poměry. Třetí osoby jsou tak ve vztahu k manželům principiálně chráněny především před eventuálními nepříznivými dopady některých jejich smluv o zúžení společného jmění manželů, jimiž účastníci mohou sledovat i ztížení uspokojení práv třetích osob, jindy naopak prospěch, resp. zvýhodnění, které by jim z vytvořeného právního vztahu mohl vzniknout na úkor jiných osob. Ustanovení §143a odst. 4 ObčZ tak čelí případnému obtížnému posuzování bezelstnosti uzavření uvedených smluv a stojí na objektivitě průkazu vědomosti třetí osoby o zúžení společného jmění manželů.
V daném případě je sporná smlouva manželů J. pro žalobkyni jako třetí osobu právně významná, neboť se dotýká výkonu jejího vlastnického práva - dalšího užívání či pronajímání předmětného bytu po smrti dosavadní nájemkyně. Sporná smlouva tak má dopad na právní poměry žalobkyně a ustanovení §143a odst. 4 ObčZ slouží k její ochraně, jestliže lze jen připustit, že taková smlouva by mohla mít za následek naplnění předpokladu přechodu práva nájmu na žalovaného ve smyslu §706 odst. 1 ObčZ. Bez uzavření této smlouvy by totiž žalovaný nemohl ani tvrdit, že „nemá vlastní byt“.
Lze tedy uzavřít, že účastník smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů platně uzavřené podle §143a odst. 1 ObčZ, podle níž se výlučným vlastníkem do té doby společného bytu (jednotky) stává druhý z manželů, může se ve vztahu k pronajímateli bytu na tuto smlouvu odvolat, jen jestliže pronajimateli byl obsah této smlouvy v době, kdy mělo dojít k přechodu práva na prvého ve smyslu §706 odst. 1 ObčZ, znám.
Z uvedeného vyplývá, že z hlediska §143a odst. 1 a 4 ObčZ odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 věta před středníkem OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaný nebyl úspěšný a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §7 písm. d), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 1 900,- Kč, a dále paušál náhrady hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. dubna 2005
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu