ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1646.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 1646/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: a) L. D., b) M. B., obou zastoupeným advokátem, proti žalovaným: 1) Z. G., 2) H. G. a 3) E. K., o vyklizení, odstranění stavby a o vzájemné žalobě žalované 2) a 3) na určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 762/95, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2004, č. j. 38 Co 253/2002-166, takto:
I. Dovolací řízení o dovoláních žalovaných 2) a 3) se zastavuje.
II. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. února 1999, č. j. 5 C 762/95-75, uložil žalovaným, aby vyklidili pozemky vzniklé z původní pozemkové parcely 1920/1, a to tak „že žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni vyklidit parcelu č. 80/3 a žalovaná 3. je povinna vyklidit parcely č. 83/1, 82/2, a84/2 v k. ú. R., zapsané na LV č. 2467 u Katastrálního úřadu v H. dle geometrického plánu 868-Č 43/94 ze dne 16. 9. 1994“. Současně zamítl vzájemný návrh žalované 2), aby bylo určeno, že je vlastnicí parcely č. 80/3 v k. ú. R. a vzájemný návrh žalované 3), aby bylo určeno, že je vlastnicí parcel 83/1, 83/2, a 82/2 v k. ú. R. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně jako odvolací soud usnesením ze dne 6. března 2002, č. j. 15 Co 185/99-116, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s pokyny k doplnění dokazování.
Soud prvního stupně rozhodl znovu rozsudkem ze dne 14. srpna 2002, č. j. 5 C 762/95-147 tak, že výrokem pod bodem I. zastavil řízení „o odstranění neoprávněné víceúčelové stavby v části, jež se tato stavba nalézá na části pozemku parc. č. 1920/1 o celkové výměře 3255 m2, zapsané na LV č. 2467 pro obec a k.ú R.“, výrokem pod bodem IV. žalované opět zavázal vyklidit pozemky vzniklé z původní pozemkové parcely 1920/1, a to „žalovaného 1 a žalovanou 2 vyklidit parcelu 80/3 a žalovanou 3 vyklidit parcely č. 83/2, 82/2, a 84/2 vše v k. ú. R., zapsané na LV č. 2467 u Katastrálního úřadu v H. dle geometrického plánu 868-č.43/94 ze dne 16. 9. 1994“ a výrokem pod bodem VI. zamítl návrhy žalovaných 2) a 3), aby bylo určeno, že „žalovaná 2 je vlastnicí parcely 80/3 o výměře 548 m2, zahrady“ a že „žalovaná 3 je vlastnicí parcely 83/2 o výměře 357m2, zahrady, dále parcely 82/2 o výměře 13 m2,zastavěné plochy, nádvoří a dále parcely 84/2 o výměře 48 m2, zastavěné plochy, nádvoří, všech pozemků zapsaných na LV č. 2467, pro obec a k.ú. R.“. Současně rozhodl výroky pod body II. V. VII. o nákladech řízení a výrokem pod bodem III. o vrácení soudního poplatku.
Soud prvního stupně dospěl ohledně vyklizení žalovaných k závěru, že předmětné parcely jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyň a že bez právního důvodu užívají žalovaní 1) a 2) parcelu č. 80/3 a žalovaná 3) parcely č. 83/2, 82/2, a 84/2. Žalovaná 2) neprokázala, že vydržela do výlučného vlastnictví parcelu č. 80/3 a byla ji oprávněna užívat spolu s žalovaným 1), který je jejím manželem; ani žalovaná 3) nevydržela do vlastnictví parcely č. 83/2, 82/2, a 84/2. Proto také zamítl vzájemné návrhy žalovaných 2) a 3) na určení jejich vlastnického práva k předmětným pozemkům.
Odvolací soud k odvolání žalovaných rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod bodem IV. o povinnosti všech tří žalovaných vyklidit pozemky žalobkyň a pod bodem VI. o zamítnutí vzájemného návrhu žalované 2) a 3) na určení jejich vlastnického práva potvrdil (výrok pod bodem I.). Současně odmítl odvolání žalovaných proti výroku pod bodem III., jímž bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku žalobkyním (výrok pod bodem II.). Dále zrušil výroky pod body II.,V. a VII. o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně, aby o nákladech řízení rozhodl znovu (výrok pod bodem III.).
Odvolací soud, pokud rozhodoval o věci samé, se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni tři žalovaní dovolání. Žalovaný 1) v dovolání namítal pouze, že nebyl ve sporu o vyklizení parcely č. 80/3 pasivně legitimován a navrhl, aby byly napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná 2) a 3) považovaly za nesprávný závěr, že nejsou vlastnicemi pozemků, které užívají. Namítaly, že příslušné pozemky vydržely do vlastnictví, každá z nich se započtením oprávněné držby svého právního předchůdce-žalovaná 2) otce J. B. a žalovaná 3) manžela B. K.)-a z tohoto titulu jsou oprávněny parcely užívat. Navrhly, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně s k dovolání nevyjádřily.
Podáním došlým soudu dne 7. 6. 2005 vzaly žalované 2) a 3) dovolání zpět.
Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 4. 2005, kdy nabyl účinnosti zákon č. 59/2005 Sb., kterým byl změněn občanský soudní řád, Nejvyšší soud jako soud dovolací podle čl. III odst. 3 tohoto zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před uvedenou novelou.
V dané věci měli žalovaní postavení samostatných společníků (§91 odst. 1 OSŘ), kdy každý z nich jedná v řízení sám za sebe.
Vzhledem k tomu, že žalovaná 2) a žalovaná 3) vzaly dovolání zpět, dovolací soud dovolací řízení ohledně jejich dovolání podle §243b odst. 5 věty druhé OSŘ zastavil.
Nejvyšší soud po zjištění, že žalovaný 1) podal dovolání včas a je osobou oprávněnou podat dovolání do výroku o jeho povinnosti vyklidit parcelu 80/3, se zabýval tím, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ v dané věci přípustnost dovolání založena nebyla, neboť soud prvního stupně rozhodl svým v pořadí druhým rozsudkem ve věci samé shodně jako v dřívějším rozsudku.
Podle §237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší–li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší –li otázku v rozporu s hmotným právem.
O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde tedy tehdy, je –li v něm řešena právní otázka, významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci, pokud tato otázka není řešena jednotně v rozhodovací praxi vyšších soudů nebo ve stanovisku Nejvyššího soudu České republiky anebo v rozhodnutí nižšího soudu, které bylo za účelem sjednocení judikatury publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.1.2001, sp. zn. 29 Co 821/2000, publikovaný ve svazku 1, ročník 2001, pod č. 23, Souboru rozhodnutí).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 OSŘ je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, relevantní pouze právní otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem žalovaný napadl. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, není nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 OSŘ).
V dané věci žalovaný 1) spatřoval nesprávné právní posouzení věci, pokud jde o nárok uplatněný vůči němu – vyklizení pozemku, v tom, že schází hmotněprávní povinnost, která by ho zavazovala k požadovanému plnění a že tedy nebyl ve sporu pasivně legitimován. V soudní rozhodovací praxi již dlouhodobě není pochyb o tom, že pro vlastníky nemovitostí, v daném případě spoluvlastnice pozemků, je určena ochrana reivindikační žalobou tak, jak je tato žaloba upravena v §126 odst. 1 věta za středníkem ( srovnej stanovisko Cpj 25/73 Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod R 53/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam stanovená povinnost vydat věc (vyklidit pozemek) zavazuje každého, kdo vlastníkovu věc neprávem zadržuje (užívá pozemek). Nejvyšší soud znovu i v rozsudku ze dne 6. 10. 2003, pod sp. zn. 22 Cdo 396/2003, publikovaném pod C 2188, ve svazku 27 v Souboru rozhodnutí rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném v nakladatelství C. H. Beck uvedl, že „žaloba na vyklizení pozemku poskytuje vlastníku pozemku ochranu proti tomu, kdo má neoprávněně na tomto pozemku umístěny věci movité, příp. tento pozemek užívá“. Odvolací soud rozhodl v souladu s výše uvedenou judikaturou a v souladu s hmotným právem.
Vzhledem k výše uvedenému není dovolání žalovaného 1) do výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl žalovaný 1) zavázán vyklidit parcelu č. 80/3, přípustné. Dovolací soud proto dovolání žalovaného 1) podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud zrušil výroky rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně, aby o nákladech řízení znovu rozhodl, dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení. I v těchto nákladech rozhodne soud prvního stupně.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu