ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.166.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 166/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. R., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. Š., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 16 C 1336/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 21. května 2004, č. j. 35 Co 551/2003-177, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 21. května 2004, č. j. 35 Co 551/2003-177, se v měnícím výroku pod bodem IV., pokud jím nebyla přisouzena částka 185582 Kč, a ve výrocích o nákladech řízení pod body VI. a VII., a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. července 2003, č. j. 16 C 1336/96-151, ve výroku IV., pokud jím bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalované částku 185 582 Kč, a ve výroku V. o nákladech řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u Okresního soudu v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) 16. 7. 1995 se žalobkyně po rozvodu manželství účastníků, k němuž došlo pravomocně ke dni 26. května 1995, domáhala vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. V žalobě také uvedla, že za trvání manželství investovala ze svých oddělených prostředků do domu žalovaného částku 100 380 Kč, kterou co do zdrojů specifikovala.
Okresní soud v České Lípě rozsudkem z 2. 7. 2003, č. j. 16 C 1336/96-151, vypořádal „společné jmění účastníků“ tak, že do vlastnictví žalobkyně přikázal specifikované movité věci v ceně 4 700 Kč (výrok I.), žalovanému přikázal specifikované věci movité v ceně 51 360 Kč (výrok II.), žalovanému uložil, aby doplatil novomanželskou půjčku u České spořitelny ve výši 42 392,20 Kč (výrok III.), dále aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílů 191 323,50 Kč (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku (výroky V. a VI.). K částce 191 323,50 Kč dospěl soud prvního stupně tak, že vycházel z ceny společných věcí přikázaných každému z účastníků a dluhu, který bylo žalovanému uloženo zaplatit, částky 1200 Kč zaplacené ze společného za trvání manželství na půjčku žalovaného u podniku D. a částky 5745 Kč, představující investice do porostů na pozemku žalovaného. Protože se investicemi (i z prostředků žalobkyně) učiněnými za trvání manželství zvýšila cena domu žalovaného o 371 164 Kč, šlo o částku „k rozdělení mezi účastníky řízení“ s tím, že „žalobkyně má právo získat zpět nejen své vnosy do domu žalovaného, ale má právo podílet se na přírůstku hodnoty, která vznikla provedením rekonstrukce.“
K odvolání účastníků (žalobkyně napadla jen výrok o nákladech řízení) Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud odvolací rozsudkem z 21. 5. 2004, č. j. 35 Co 551/2003-177, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve správném znění, že ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně specifikované movité věci v ceně 4 700 Kč, výrokem pod bodem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že kromě věcí, v tomto výroku vyjmenovaných, přikázal žalovanému do výlučného vlastnictví ještě kuchyňskou linku, tedy věci v hodnotě 68 045 Kč, výrokem pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil, výrokem pod bodem IV. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl 17 301,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a výroky pod body V.– VII. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a soudním poplatku. Odvolací soud poukázal na to, že majetkové společenství účastníků nebylo společným jměním manželů, které přinesla až novela občanského zákoníku zákon č. 91/1998 Sb., účinná od 1. 7. 1998. Vzhledem k zániku jejich manželství ke dni 26. května 1995, šlo o bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“), které vypořádal podle §150 ObčZ ve znění před uvedenou novelou. Oproti soudu prvního stupně považoval odvolací soud za společnou věc i kuchyňskou linku v ceně 16 400 Kč, takže cena movitých věcí činila celkem 72 745 Kč. Nezměněna zůstala výše dluhu účastníků ke dni rozvodu na novomanželské půjčce (49 392,20Kč.) a 13 650 Kč činily půjčky z FKSP D., zaplacené za trvání manželství, které byly vynaloženy na majetek žalovaného. S přihlédnutím k těmto položkám dospěl odvolací soud k částce 17 301,40 Kč, kterou má žalovaný na vypořádání podílu zaplatit žalobkyni. Do vypořádání BSM odvolací soud nezahrnul věci a hodnoty vynaložené z výlučných prostředků jednoho z manželů na výlučný majetek druhého manžela, ani věci a hodnoty vynaložené z výlučných prostředků jednoho z manželů na jeho výlučný majetek. Podle odvolacího soudu „žalobkyně má právo na náhradu prostředků vnesených do oprav domu žalovaného a podílet se na jeho zhodnocení, ale s tou výhradou, že takovýto nárok jí přísluší jen z titulu bezdůvodného obohacení (§451 ObčZ). Takovýto nárok však neuplatnila, přes poučení poskytnuté ve zrušujícím usnesení odvolacího soud ze dne 21. 1. 2003, s výjimkou okrasných keřů a stromů, jejichž vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení navrhla po skončení dokazování a po poučení podle §119a OSŘ.“
Proti výrokům IV. – VII. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z §237 odst. l písm. a) OSŘ a uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Namítá, že žalobou se domáhala „peněz, které jsme ze společných prostředků (výplat žalovaného a mateřského příspěvku) investovali do domu žalovaného, navíc jsem se domáhala zaplacení peněz, které jsem dostala darem od rodičů a příbuzných a které jsme za trvání SJM investovali do domu žalovaného“. Tyto investice doložila listinami a svědeckými výpověďmi. Podrobně ona i svědci uvedli, jak byly její prostředky použity na zaplacení materiálu a práce řemeslníků a že žalovaný jí proto až do rozvodu sliboval, že na ni převede část svého domu. Soudem nebyla ohledně nároku na bezdůvodné obohacení poučena podle §118a OSŘ. Takového poučení se jí nedostalo ani v usnesení z 21. 1. 2003, ve kterém se odvolací soud vyjadřoval jen k povaze nároku ohledně jejích výlučných prostředků použitých na okrasné keře a stromy vysázené za trvání manželství na pozemek žalovaného. Kromě toho je žalobkyně přesvědčena, že všechny rozhodné skutečnosti v řízení uvedla, provedenými důkazy byla její tvrzení prokázána a soud měl o jejím nároku rozhodnout. Pokud tak neučinil, jde o nesprávné právní posouzení věci.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadené části a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §79 odst. l OSŘ se řízení zahajuje na návrh. Kromě jiného musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle §43 odst. l OSŘ předseda senátu vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Podle §43 odst. 2 OSŘ není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Žalobkyně v žalobě podané u soudu prvního stupně 16. 2. 1995, kterou označila jako žalobu o vypořádání BSM, také uvedla, že za trvání manželství účastníků byly do domu žalovaného v T., D. 85, investovány její výlučné prostředky v částce 100.380 Kč, kterou specifikovala co do zdrojů, ze kterých je nabyla. K tomu navrhla provedení důkazů výslechem účastníků a svědků, které v průběhu řízení jmenovitě označila podáním z 8. 11. 1996 na čl. 20 a navrhla také listinné důkazy o tom, jaký materiál a práce byly placeny. Žalobním petitem se domáhala přikázání společně pořízených věcí movitých do vlastnictví každého z účastníků, aby žalovanému bylo uloženo doplatit novomanželskou půjčku a aby jí zaplatil částku 200 000 Kč. Při jednání soudu prvního stupně dne 30. 10. 1995 (čl. 14v.) žalobkyně uvedla, že „100 380 Kč investovala ze svých výlučných prostředků do rekonstrukce domu čp. 85 v T. - D. Uplatňuje to jako investici do majetku odpůrce a požaduje, aby jí tyto peníze vrátil.“ V podání doručeném soudu prvního stupně 2. 9. 1999 (č. l. 54) žalobkyně navrhla důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví, kterým by byla zjištěna cena materiálu a prací, vynaložených za trvání manželství účastníků na dům žalovaného, a zjištěno o kolik se investicemi zvýšila cena tohoto domu s odůvodněním, že „v její prospěch musí být započítáno nikoli pouze to, co v nominální hodnotě do rekonstrukce domu z vlastních či společných prostředků bylo vloženo, ale tato nominální hodnota musí být zvýšena tak, aby odpovídala procentuálním zvýšení hodnoty nemovitosti.“ Při jednání soudu prvního stupně 19. 12. 2001 (č. l. 122) žalobkyně uvedla s odkazem na znalecký posudek, že „přírůstek hodnoty domu žalovaného v důsledku investic za trvání manželství činil 371 693 Kč a každý z účastníků má právo na jednu polovinu, tj. 185 846 Kč.“ Soud prvního stupně rozsudkem z 31. 12. 2001, č. j. 18 C 1336/96-125, rozhodl o vypořádání „společného jmění manželů“, v jehož rámci vypořádal také částku 371 164 Kč, která přestavovala zvýšení ceny domu žalovaného, k němuž došlo investicemi za trvání manželství. Soud prvního stupně už v tomto prvém rozsudku uvedl, že „žalobkyně má právo nejen získat svoje vnosy do domu žalovaného, ale má právo podílet se na přírůstku hodnoty, která vznikla provedením rekonstrukce domu.“ K odvolání žalovaného, který mimo jiné nesouhlasil s prokázáním investice žalované ve výši 100 380 Kč, kterou označil jako nárok z bezdůvodného obohacení, ohledně něhož vznesl námitku promlčení, odvolací soud usnesením z 21. 1. 2003, č. j. 36 Co 120/2002-138, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V prvé řadě uvedl, že soud vypořádává BSM účastníků, nikoli společné jmění manželů. Rozsudek soudu prvního stupně považoval za nepřezkoumatelný, když vytkl soudu prvního stupně, že ke skutkovému zjištění o výši investic do domu žalovaného dospěl, aniž odstranil rozpory mezi provedenými důkazy, a s některými důkazy se nevypořádal vůbec. K tomu, že soud prvního stupně přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného stromy a okrasné dřeviny, které byly za trvání manželství vysazeny na pozemku žalovaného, uvedl, že nejde o samostatné věci, ale součást jeho pozemku. Pokud byly pořízeny ze společných prostředků, je třeba náklad na ně vynaložený vypořádat v BSM jako investici do výlučného majetku žalovaného, pokud šlo o prostředky žalobkyně, pak jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Při jednání soudu prvního stupně 25. 6. 2003 (č. l. 148v) byli účastníci poučeni podle §119a OSŘ a poté žalobkyně uvedla v závěrečném návrhu, že do adaptace domu vložila všechny své prostředky, které měla za svobodna i finanční dary od příbuzných, do adaptace šly také společné prostředky účastníků, a proto by měla dostat „zhruba 200 000 Kč.“ Uvedla dále, že „s ohledem na právní názor krajského soudu navrhuje vypustit z vypořádání okrasné keře a stromy, které jsou součástí pozemku žalovaného a navrhuje jako vypořádání bezdůvodného obohacení.“ Soud prvního stupně poté rozhodl rozsudkem z 2. 7. 2003, č. j. 16 C 1336/96-151, jak již bylo výše uvedeno. Při jednání odvolacího soudu 18. 5. 2004 (č. l. 172 versa) žalobkyně poukázala na to, že ohledně vnosu žalobkyně do domu žalovaného byl soud prvního stupně veden k jeho posouzení v režimu BSM.“
Z toho, co bylo uvedeno vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhala nejen vypořádání BSM, ale také „vrácení“ svých výlučných prostředků, které za trvání manželství vynaložila na adaptaci a rekonstrukci domu žalovaného. V žalobě totiž uvedla, kolik vynaložila (100 380 Kč) a kdy (včetně způsobů, jak svoje výlučné prostředky nabyla) a obecně vymezila účel investic. Pokud jde o to, jakou částku z tohoto důvodu po žalovaném požadovala, když v žalobě uvedla celkovou částku 200 000 Kč, při jednání 30. 10. 1995 jednoznačně uvedla, že požaduje 100 380 Kč. Jestliže však později uvedla, že kromě „vnosu“ do domu žalovaného má právo podílet se „na zhodnocení“ domu, k němuž došlo investicemi, a to jak společnými, tak oddělenými každého z účastníků, které specifikovala částkou 185 846 Kč, pak nebylo zřejmé, jakou částku má představovat „zhodnocení“ domu jejími oddělenými investicemi. Pak ovšem byla její žaloba ohledně toho, co jí má žalovaný vydat v souvislosti s investicemi jejích výlučných prostředků do jeho domu, nad částku 100.380 Kč neúplná, neboť nebylo zřejmé, kolik požaduje. Kromě toho žalobkyně také při vylíčení rozhodujících skutečností opomenula uvést, co bylo důvodem jejích investic do domu žalovaného a proč jí mají být žalovaným vráceny, resp. vydány. Za těchto okolností měl již soud prvního stupně po podání žaloby postupovat podle §43 odst. l OSŘ, tj. vyzvat žalobkyni, aby úplně vylíčila rozhodné skutečnosti, a poté, co uvedla, že požaduje také „zhodnocení domu“ v částce 185.846 Kč, vyzvat ji, aby uvedla, jakou částku činí zhodnocení jejími oddělenými investicemi. Teprve po tomto doplnění mohl také ještě zvažovat postup podle §118a odst. 3 OSŘ. Ten stanoví, že zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby důkazy označil bez zbytečného odkladu a poučí jej o následcích této výzvy. Dovolací soud považuje za nutné zdůraznit, že není povinností žalobce, aby v žalobě uvedl právní kvalifikaci svého nároku. Taková povinnost není v §79 odst. l OSŘ stanovena. Žalobce má vylíčit rozhodující skutečnosti, navrhnout důkazy a uvést, co požaduje. Je věcí soudu, aby po provedení dokazování na základě zjištěného skutkového stavu, nárok posoudil po právní stránce. V této souvislosti dovolací soud poznamenává, že ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu z 21. 1. 2003, č. j. 36 Co 120/2002-138, není žádná zmínka o tom, že investice žalované do domu žalovaného nelze vypořádat v rámci BSM, když odvolací soud se zabýval jen investicemi do stromů a okrasných dřevin na pozemku žalovaného. Odvolací soud sice správně vyložil §150 ObčZ tak, že v řízení o vypořádání BSM nelze vypořádávat všechny majetkové vztahy mezi manžely, ale jen ty, které se týkají jejich BSM, nikoli tedy nároky z výlučného majetku manžela vůči výlučnému majetku druhého manžela. To bylo také již uvedeno v R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 263), ovšem s dodatkem, pokud účastníci neučinili tyto nároky předmětem řízení. Právě v tomto směru odvolací soud, jak již shora uvedeno, pochybil, neboť žalobkyně nárok z bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, byť žalobou s vadami, uplatnila.
Vzhledem k tomu, že v důsledku nesplnění poučovací povinnosti soudem došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl rozsudek odvolacího soudu v napadené měnící části výroku IV., pokud jím odvolací soud nerozhodl o částce 185 582 Kč, zrušen, včetně souvisících výroků o nákladech řízení pod body VI. a VII. Protože důvod nesprávnosti se vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud v napadené části, tj. ve výroku IV. ohledně částky 185 182 Kč a v souvisícím výroku V. o nákladech řízení, zrušil i rozsudek tohoto soudu a věc vrátil tomuto soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu