ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2035.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2035/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 42/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2004, č. j. 57 Co 305/2003-335, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 11 C 42/97-283, ve znění usnesení ze dne 22. dubna 2003, č. j. 11 C 42/97-313, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. 75 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1313 m2, k budově (objekt bydlení) č. p. 24, postavené na pozemku parc. č. st. 75, k pozemku parc. č. 178/1 – zahrada o výměře 1478 m2 a k pozemku parc. č. 295 – trvalý travní porost o výměře 701 m2, všem zapsaným u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 276 pro obec V., kat. území V. u O. Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemek parc. č. st. 75, budovu č. p. 24 postavenou na pozemku parc. č. st. 75 a dále nově zaměřený pozemek parc. č. 178/1 – zahrada o výměře 907 m2 podle geometrického plánu pro oddělení a vyznačení věcného břemene ze 6. 9. 2001, č. 166-65/2001, vyhotoveného G. O., spol. s r. o., a potvrzeného Katastrálním úřadem v O. 18. 9. 2001, který tvoří nedílnou součást rozsudku. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek parc. č. 295 – trvalý travní porost a označeným geometrickým plánem nově zaměřený pozemek parc. č. 178/4 – zahrada o výměře 571 m2. Žalobci uložil, aby žalovanému zaplatil na vyrovnání podílu částku 211 598, 46 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí, a to žalobce v rozsahu ideálních 5/6 a žalovaný 1/6. Oba účastníci nabyli každý ideální 1/6 označených nemovitostí dědictvím po matce Z. J., zemřelé 26. 5. 1991, podle usnesení Okresního soudu v Opavě z 2. 2. 1995, č. j. D 1038/91-36. Ideální 4/6 předmětných nemovitostí pak žalobce nabyl darem od otce J. J. na základě darovacích smluv z 1. 6. 1995 a 17. 9. 1996. Darovací smlouvou z 21. 1. 1985, registrovanou Státním notářstvím v O. 28. 1. 1985, rodiče účastníků J. a Z. J. v souvislosti s darováním pozemku parc. č. 178/2 – zahrada, zapsaného na LV č. 53 pro kat. území V., žalovanému a Z. J. zřídili podle geometrického plánu střediska geodézie v O. z 18. 1. 1985 ve prospěch žalovaného a Z. J. a jejich právních nástupců právo chůze a jízdy přes pozemky parc. č. st. 75 a parc. č. 187/1, jež jsou předmětem tohoto sporu. Žalovaný a Z. J. jsou spoluvlastníky domu č. p. 125, postaveného na pozemku parc. č. st. 192, tohoto stavebního pozemku a pozemku parc. č. 178/2. Přístup k domu žalovaného od obecní komunikace je pouze přes pozemky parc. č. st. 75 a parc. č. 178/1. Mezi účastníky dochází dlouhodobě k neshodám, na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se nedohodli, oba mají zájem na vypořádání. Podle znalce Ing. F. C. rodinný dům č. p. 24 nelze reálně rozdělit podle výše spoluvlastnických podílů, pozemky jsou reálně dělitelné. K pozemku parc. č. 295 žalobce však nemá přístup, neboť tento pozemek navazuje na pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného a jeho manželky, je oplocen a spolu s pozemky žalovaného tvoří jeden funkční celek. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předpoklady pro zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků jsou splněny. Pokud jde o jeho vypořádání, postavil se na stanovisko, že reálně dělitelný je pouze pozemek parc. č. 178/1. S ohledem na velikost spoluvlastnických podílů, věcné břemeno váznoucí na tomto pozemku ve prospěch žalovaného a jeho manželky a účelné využití tohoto pozemku, považoval za vhodné rozdělení pozemku v místě již existujícího plotu. Rozdělení tohoto pozemku pak bylo provedeno geometrickým plánem, uvedeným ve výroku rozsudku, který se stal jeho nedílnou součástí. Finanční vypořádání soud provedl na základě znaleckého posudku Ing. F. C. z 12. 5. 2003, doplněného znaleckým posudkem z 1. 6. 2002.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 31. března 2004, č. j. 57 Co 305/2003-335, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Uvedl, že přikázání pozemku parc. č. st. 75 a domu č. p. 24 do výlučného vlastnictví žalobce a pozemku parc. č.295 žalovanému odpovídá návrhům účastníků a zjištění, že pozemek parc. č. 295 je přístup toliko z pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného a jeho manželky. Rozdělení pozemku parc. č. 178/1 bylo provedeno v souladu s ustanovením §142 odst. 1 ObčZ. Odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a je řešením, které účastníkům zajistí nerušený výkon vlastnických práv k jejich nemovitostem.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Pokud jde o odůvodnění dovolání, odkázal na odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a přednesy jeho zástupce před odvolacím soudem. V odvolání namítal, že pokud nebude mít zajištěn příchod a příjezd ke svým nemovitostem po pozemku, který bude v jeho výlučném vlastnictví, bude mezi účastníky a jejich rodinami stále docházet ke konfliktům. Proto požadoval, aby do jeho výlučného vlastnictví byla přikázána část pozemků parc. č. st. 75 a parc. č. 178/1, odpovídají věcnému břemenu, jak je zakreslena v geometrickém plánu ze 6. 9. 2001 s tím rozdílem, že na počátku parc. č. st. 75 byl šířka činila 3,5 m a na konci 5m. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání uvedl, že se z něho nepodává, v čem žalovaný spatřuje nesprávné právní posouzení věci. Poukázal na to, že i když s rozhodnutím soudu nesouhlasí, přesto je respektuje, a proto také ještě před podáním dovolání žalovanému uhradil částku na vyrovnání jeho podílu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázka rozdělení pozemku parc. č. 178/1 a přikázání nemovitostí tomu kterému z účastníků z hlediska jejich účelného využití, nebyla řešena v rozporu s hmotným právem a v dané věci není nic, co by ji činilo významnější z hlediska obecného – nic podstatného, co by přesahovalo konkrétní jedinečné zájmy účastníků řízení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 8. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1421/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 297, Svazek 3. Právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, žalobce ostatně ani neformuloval.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2005
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu