ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2248.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2248/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému A. S., zastoupenému advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 178/2004, o dovoláních žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2005, č. j. 15 C 178/2004-51, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. března 2005, č. j. 40 Co 290/2005-57, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2005, č. j. 15 C 178/2004-51, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. března 2005, č. j. 40 Co 290/2005-57, se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením z 31. 3. 2005, č. j. 40 Co 290/2005-57, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci z 15. 2. 2005, č. j. 15 C 178/2004-51, jímž byl odmítnut vzájemný návrh žalovaného na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu ze dne 19. 11. 2004.
V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to objektu bydlení čp. 188 na pozemku parc. č. 578 a pozemkům parc. č. 578 a č. 579 v kat. území H. u O., žalovaný při jednání soudu prvního stupně dne 19. 11. 2004 navrhl, aby soud zohlednil také jeho investice do společné nemovitosti. Usnesením soudu prvního stupně z 13. 1. 2005, které mu bylo doručeno 14. 1. 2005, byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení této výzvy doplnil návrh z 19. 11. 2004 o vylíčení rozhodujících skutečností, potřebných k tomu, aby bylo zřejmé na základě čeho a o čem má soud rozhodnout, aby vylíčil skutkový děj v takovém rozsahu, který umožňuje jeho individualizaci, k prokázání svých tvrzení označil důkazy, uvedl žalobní petit, tedy výrok, jehož vydání se domáhá, který musí být úplný, určitý a srozumitelný, a konkrétně uvedl částku, které se po žalobkyni domáhá. Součástí tohoto usnesení bylo i poučení o postupu soudu podle §43 odst. 2 OSŘ, pokud vady podání neodstraní. Žalovaný přes toto poučení vzájemný návrh ve stanovené lhůtě nedoplnil o vylíčení skutečností o tom, jaké investice, v jakém rozsahu a v jaké výši do společné nemovitosti provedl a neuvedl ani, jakou peněžitou částku po žalobkyni žádá. Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že uvedené vady vzájemného návrhu žalovaného z 19. 11. 2004, byly takovým nedostatkem, pro který nelze v řízení pokračovat, a že vzájemný návrh soud prvního stupně správně podle §43 odst. 2 OSŘ odmítl.
Proti usnesení soudů obou stupňů, jak výslovně uvedl, podal žalobce dovolání, kterými jim podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) vytýká nesprávnost aplikace §43 OSŘ. Namítá, že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl jeho vzájemný návrh odmítnut, označil, které opravy a zhodnocení společného domu provedl. Uvedl také, že nemůže uvést konkrétní částku, kterou požaduje, ale že záležitost chce řešit dohodou, přičemž by cena domu byla určena soudním znalcem včetně částky, kterou do domu sám vložil. Mohl sice vyhovět požadavku soudu prvního stupně a uvést jakoukoliv částku, ale to nechtěl, neboť „chtěl znát částku, kterou může doložit a kterou by se mohl soud řádně zabývat.“ Žalovaný dále uvádí, že se stále snaží o uzavření mimosoudní dohody se žalobkyní a že ze znaleckého posudku, který nechal vypracovat, vyplývá, že v době po rozvodu manželství účastníků vložil do společné nemovitosti 433 152 Kč mimo základní práce a náklady a 60 000 Kč za trvání manželství účastníků. Soud prvního stupně posuzoval záležitost striktně podle §43 odst. 2 OSŘ, aniž přihlížel k jeho návrhu na řešení věci smírem nebo mimosoudní dohodou. Odvolací soud se zabýval jenom tím, že nebyl doplněn žalobní petit. Žalovaný dále popisuje jím učiněné investice do společného domu a jejich výši, označuje k nim důkazy a navrhuje, aby podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem bylo zrušeno, ty přikázány do jeho výlučného vlastnictví a jemu uloženo zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku, odpovídající polovině jejich tržní ceny, snížené o 511 743 Kč. Uzavírá, že považuje za spravedlivé, aby Nejvyšší soud usnesení soudu obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když nyní doplnil skutková tvrzení, označil důkazy a upravil žalobní petit.
Žalobkyně se k dovoláním vyjádřila tak, že dovolání proti usnesení soudu prvního stupně je nepřípustné, neboť dovolání lze podat jen proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů. Pokud dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, není v něm uvedeno, z jakého důvodu žalobce toto rozhodnutí napadá, ačkoliv jde o základní náležitost dovolání. Uvedený nedostatek lze odstranit jen v dovolací lhůtě, což se nestalo. Žalobkyně proto navrhuje, aby obě dovolání žalovaného byla odmítnuta.
Podle §236 odst. l OSŘ lze podat dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pokud žalovaný podal dovolání proti usnesení soudu prvního stupně, pominul, že občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost tohoto soudu pro podání dovolání proti takovému rozhodnutí. Nejvyšší soud není tedy soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, bylo řízení podle §104 odst. l OSŘ zastaveno (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 13. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1072/2000, publikované pod C 447/svazek 5 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku ze dne 31. března 1989, sp. zn. 3 Cz 9/89, publikovaném pod R 46/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že „o vypořádání zrušovaného podílového spoluvlastnictví, prováděného soudem v širším slova smyslu na návrh účastníků nebo na podkladě vzájemného návrhu účastníka, rozhoduje soud samostatným výrokem, nikoli jen v rámci rozhodování o náhradě za spoluvlastnický podíl.“ Z tohoto rozhodnutí tedy vyplývá, že v rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví domáhá se účastník (i vzájemným návrhem) uspokojení samostatného majetkového nároku, vyčíslitelného v penězích. V takovém případě, je-li náležitostí žaloby podle §79 odst. l OSŘ a podle §97 odst. 3 OSŘ i vzájemného návrhu, uvedení toho, co žalobce, případně účastník vzájemným návrhem, požaduje, pak musí účastník ve vzájemném návrhu na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví uvést i výši peněžité částky, kterou požaduje zaplatit. Už jen nedostatek této náležitosti činí vzájemný návrh žalovaného z 19. 11. 2004 neprojednatelným, v řízení nelze pokračovat a vzájemný návrh byl správně soudem prvního stupně podle §43 odst. 2 OSŘ odmítnut.
Z uvedeného vyplývá, že také rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto bylo dovolání proti tomuto rozhodnutí zamítnuto /§243b odst. 2 OSŘ/. Dovolací soud ještě dodává, že je soudem rozhodujícím o mimořádném opravném prostředku - to znamená, že posuzuje náležitosti žaloby, resp. vzájemného návrhu, které obsahovaly v řízení před soudy obou stupňů a nemůže přihlížet k tomu, že teprve v dovolání účastník chybějící náležitosti podání doplňuje.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně spolu s rozhodováním ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu