ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2815.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2815/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně H. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátkou, o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 16/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. května 2004, č. j. 13 C 16/2004-42, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. května 2004, č. j. 13 C 16/2004-42, zamítl návrh žalobce (v původním řízení žalovaného) „na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp. zn. 17 C 32/95 vztahující se k rozsudku uvedeného soudu ze dne 18. června 2002, č. j. 17 C 32/95-114 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 477/2002-455“; dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 17 C 32/95 přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného tři obrazy uvedené v seznamu pod položkami 115, 116 a 117 v hodnotách 1.500.000,- Kč, 4,800.000,- Kč a 2,700.000,-Kč a že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů účastníků částku 4,929.270,-Kč. Po nabytí právní moci rozhodnutí žalovaný ze znaleckého posudku vyhotoveného na svoje náklady zjistil, že ve všech třech případech jde o falzifikáty obrazů a že jejich cena je minimální. Soud prvního stupně zkoumal, zda skutečnosti týkající se ceny zmíněných obrazů jsou novými skutečnostmi či důkazy, které žalovaný nemohl bez své viny v původním řízení použít. Uzavřel, že mu nic nebránilo, aby již v původním řízení navrhl důkaz znaleckým posudkem k určení ceny obrazů, zejména když v podání z 1. 7. 1997 uváděl, že je rozdíl mezi uměleckou hodnotou obrazů a hodnotou tržní. Žalovaný se takového důkazu nedožadoval, a proto se nemůže domáhat obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řízení (dále „OSŘ“); nebylo tomu tak, že by důkaz o skutečné ceně obrazů nemohl bez své viny v původním řízení navrhnout. Pokud by navrhl provedení znaleckého posudku o ceně obrazů, zkoumal by znalec při zjišťování ceny i jejich pravost.
Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaného, usnesením ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se s poukazem na okolnosti týkající se zjišťování cen předmětných obrazů v původním řízení a na tehdejší postoje žalovaného k cenám obrazů ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Uzavřel, že ze současných tvrzení žalovaného nelze dovozovat, že by šlo o nové skutečnosti a nové důkazy. Nejedná se rovněž o důkazy, které nebylo možno dříve provést, když žalovaný možnost navrhnout provedení důkazů měl. Pokud tak neučinil, nemůže se domáhat obnovy řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a) OSŘ a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Uvádí, že tři obrazy, které byly v rámci vypořádání BSM přikázány do jeho vlastnictví, jsou falzifikáty; to zjistil až po právní moci rozsudku. Za otázku zásadního právního významu pokládá, zda v případě, že po právní moci rozsudku kterým bylo vypořádáno BSM vyjde najevo, že majetek připadnuvší jednomu z manželů má jinou hodnotu, než jak byla v původním řízení určena na základě později zpochybněného znaleckého posudku, s tím, že umělecká díla – obrazy původně pokládané za originály - jsou padělky, je dán důvod k obnově řízení. K dovolacímu důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) OSŘ uvádí, že soud neprovedl v původním řízení navržený důkaz znaleckým posudkem ke kvalitě obrazů, který by vypracovala Národní galerie v Praze, a dále důkazy výslechem jím navržených svědků. K dovolacímu důvodu upravenému v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ namítá, že odvolací soud, ale i soud prvního stupně nesprávně aplikoval §228 odst. 1 OSŘ. K tomu namítá, že o předmětných obrazech existovaly při vypořádání BSM znalecké posudky a žalovaný je jako veřejné listiny neměl důvod zpochybňovat a navrhovat vypracování nových posudků. To by bylo důvodné pouze v případě, že by již v této fázi řízení měl o pravosti obrazů důvodné pochybnosti. Že jde o padělky v té době nevěděl. Uzavírá, že soud měl při obnově řízení zkoumat, proč v původním řízení žalovaný nesplnil důkazní povinnost a zda ji vůbec splnit mohl. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně podrobně analyzuje námitky dovolatele v konfrontaci se skutkovými zjištěními soudu, na jehož právní i skutkové závěry odkazuje, neboť je hodnotí jako správné. Dovolání považuje za nepřípustné a nedůvodné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, resp. zamítl a rovněž zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku.
Podle §236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §238 OSŘ je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení §237 OSŘ platí obdobně (odstavec 2). §238 OSŘ tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v §237 OSŘ (včetně omezení, jež plynou z ustanovení §237 odst. 2 OSŘ). V dané věci připadá do úvahy přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §228 odst. 1 OSŘ žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud dosud neřešil otázku, za jakých okolností jde o novou skutečnost ve smyslu §221 odst. 1 písm. a) OSŘ v případě, že po skončení řízení vyjde najevo, že umělecký předmět, jehož ocenění bylo významné pro výsledek řízení, je padělkem. Pro řešení této otázky je proto dovolání přípustné a je i důvodné.
Je třeba rozlišovat mezi důkazy a mezi skutečnostmi, které účastník v nalézacím řízení mohl uplatnit, ale svou vinou je neuplatnil. V prvním případě jde o povinnost důkazní, ve druhém o povinnost tvrzení. Ke skutečnosti, že jde o padělek, bylo možno navrhnout důkazy jen v případě, že by tato skutečnost musela být známa. V nalézacím řízení účastníci i soud vycházeli z toho, že oceňované obrazy jsou pravé, tedy že pocházejí od autorů kterým jsou připisovány a z doby, ve které měly podle svého provedení vzniknout. Takto určené obrazy pak byly předmětem ocenění. Jejich pravost nebyla sporná a dosud nebylo prokázáno, že by dovolatel měl rozumný důvod pravost zpochybňovat a navrhovat provedení znaleckých posudků k této pravosti, zejména když byly na základě znaleckých posudků přijaty jako zástava finančními institucemi. Neobstojí ani názor, že dovolatel měl možnost zpochybnit jejich cenu (to ostatně do určité míry činil) a navrhnout k ní znalecký posudek, při kterém by jejich nepravost vyšla najevo, stejně jako názor, že dovolatel, který má zkušenost s obchodem ze starožitnostmi, měl falza rozpoznat. Je totiž obecně známo, že v případě kvalifikovaných padělků může být o jejich pravost spor i mezi renomovanými odborníky. Pokud je pravdivé dovolatelovo tvrzení, kterým se soud nezabýval, že se o možnosti, že jde o padělky, dověděl až po skončení řízení o vypořádání BSM od zmíněných finančních institucí, příp. jejich nástupců (k tomuto tvrzení navrhoval důkazy, které nebyly provedeny), pak jde o skutečnost, kterou bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, a tato skutečnost může přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Dovolatel měl tedy možnost navrhovat důkazy k ceně obrazů pokládaných za pravé, nebylo však po něm možno požadovat, aby navrhoval i důkazy k ověření pravosti obrazů, nabyla-li o této pravosti pochybnost. Jinak řečeno, je rozdíl mezi možností navrhnout důkazy k ceně obrazu považovaného za pravý a mezi možností tvrdit skutečnost, že jde o padělek resp. kopii a nabízet k tomu důkazy.
Lze uzavřít, že vyjde-li po skončení řízení najevo, že umělecký předmět, jehož ocenění bylo významné pro výsledek řízení, o jehož pravosti nebylo důvodu pochybovat, je padělkem, jde o novou skutečnost ve smyslu §221 odst. 1 písm. a) OSŘ. Pokud účastník nemusel mít již v nalézacím řízení objektivní podezření, že šlo o padělek, jde o novou skutečnost, kterou nemohl uplatnit bez své viny.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5.ledna 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu