ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2834.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2834/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce V. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované L. N., zastoupené obecnou zmocněnkyní Mgr. L. K., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 8 C 833/1994, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. října 2003, č. j. 29 Co 93/2003-177, takto:
I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 21. října 2003, č. j. 29 Co 93/2003-177, jímž byl zčásti změněn a jinak potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 17. září 2001, č. j. 8 C 833/1994, ve výroku o vypořádání společného jmění účastníků (správně bezpodílového spoluvlastnictví účastníků), a proti výroku III. téhož rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jímž byl uvedený rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou potvrzen ve správném znění ve výroku zamítajícím žalobu o vydání věcí nebo zaplacení částky 59 980 Kč s příslušenstvím, se odmítá.
II. Dovolání proti výroku II. téhož rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jímž byl uvedený rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že se týká mikrovlnné trouby bez grilu a hifi věže, a proti výrokům téhož rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci IV. – V. o nákladech řízení a soudních poplatcích, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) k věcem v žalobě specifikovaným s odůvodněním, že k vypořádání dohodou účastníků po rozvodu jejich manželství nedošlo. Dále navrhoval, aby bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků ke specifikovaným věcem, které účastníci za trvání manželství nabyli darem od rodičů. Domáhal se rovněž vydání specifikovaných věcí, které zůstaly v bytě, do kterého se se žalovanou nastěhovali, když ona vyměnila byt s jeho rodiči. Po rozvodu manželství žalovaná znemožnila žalobci přístup do bytu výměnou zámku u vstupních dveří.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 27. 4. 1998, č. j. 8 C 833/1994-73, z majetku, který měli účastníci v BSM přikázal do výlučného vlastnictví žalobce 4 bílé židle, žaluzie z umělé hmoty, oválné zrcadlo a šest kusů umělých květin, tj. věci v ceně 5 900 Kč, žalované přikázal fialový koberec, kovový věšák, zářivku z předsíně, lustr z obývacího pokoje, bodové světlo z kuchyně, fototapetu s motivem nočního New Yorku, americké linoleum z předsíně, záclonu 4 x 26 m, sklo na konferenční stolek, roletu se zelenými a žlutými pruhy, 15 ks živých květin, fialový kočárek, tedy věci v ceně 9 100 Kč. Žalobci přikázal zaplatit nedoplatek půjčky u Č. s. 20 277 Kč a žalované uložil, aby mu na vypořádání podílu zaplatila 11 765 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále uložil žalované, aby vydala žalobci 10 ručníků froté, 2 osušky, 6 utěrek, ložní soupravu Kerstin ze šedé koženky, 3 ks zatahovacích koženkových dveří, zařízení dětského pokoje a v případě, že by věci již nemohla vydat, že je povinna zaplatit žalobci částku 59 980 Kč s 3% úrokem z prodlení od 14. 7. 1998 do zaplacení. Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků trvalo od 10. 6. 1992 do 23. 6. 1993, kdy zaniklo rozvodem. Věci, které jako předmět BSM podle §150 ObčZ ve znění před novelou provedenou záklonem č. 91/1998 Sb. vypořádal, když k dohodě mezi účastníky nedošlo, pořídili účastníci za trvání jejich manželství z novomanželské půjčky, a nešlo tedy o věci pořízené již za trvání předchozího manželství žalované s M. K. Za nevěrohodnou v tomto směru považoval i výpověď svědka M. K. Ten také vypovídal v rozporu s prohlášením, které podepsal 24. 3. 1994, že neprodal žalobci sedací soupravu Kerstin. Přitom jeho podpis se shodoval s podpisem na soudní obsílce. Také další tvrzení svědka, např. o nákupu televizoru Sony byla v rozporu s potvrzením prodejny z 27. 5. 1992. Cenu věcí zjistil soud prvního stupně ze znaleckého posudku a při vypořádání vycházel také z toho, že neuhrazena zůstala novomanželská půjčka 20 277 Kč. Rozsudek o povinnosti žalované vydat žalobci předmětné věci odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce prokázal jejich vlastnictví – stolní prádlo dostal do výbavy, ložní soupravu mu darovala sestra, zbývající věci zakoupil z peněz darovaných mu jeho rodiči (z toho sedací soupravu Kerstin koupil od M. K.). To doložil žalobce dvěma vkladními knížkami, ze kterých čerpané výběry časově odpovídaly nákupu věcí: 7. 4. 1992 vybráno na nákup televizoru, 21. 5. 1992 vybráno 15 000 Kč 3. 6. 1992 dalších 5 000 Kč, dne 31. 5. 1992 vybráno 35 000 Kč. Kuchyň Astoria, o níž žalovaná tvrdila, že ji žalovaný odvezl, byla znalcem zjištěna v bytě žalované. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno o původu vlastnictví věcí a žalobci byla poskytnuta ochrana podle §126 odst. l ObčZ.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením z 11. 3. 1999, č. j. 29 Co 865/98-88, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že vůbec nerozhodl o žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Uložil soudu prvního stupně, aby ve věcech vypořádání společného majetku a o vydání věcí doplnil dokazování ohledně věcí, které účastníci nabyli, a to zejména výslechem účastníků o tom, kdy, kde a za jaké finanční prostředky byly věci pořízeny.
Soud prvního stupně doplnil dokazování výslechem účastníků, výslechem svědků – rodičů žalobce V. a E. M., bratra J. M., J. T., matky bývalého manžela žalované M. K., a L. V. Poté rozsudkem z 22. 3. 2000, č. j. 8 C 833/1994-112, vypořádal BSM tak, že žalobci přikázal do výlučného vlastnictví věci jako v předchozím rozsudku v ceně 5 900 Kč, žalované přikázal kromě věcí, již uvedeným rozsudkem jí přikázaných, ještě šedou šatní skříň, tj. věci v ceně 17 460 Kč, žalobci uložil, aby zaplatil dluh 20 277 Kč a zavázal žalovanou, aby mu na vypořádání podílů zaplatila 15 668,50 Kč. Dále zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k robotu Ronic, bílé mikrovlnné troubě a hifi věži, žalobci přikázal robot v ceně 4 700 Kč, žalované mikrovlnou troubu a hifi věž v ceně 13 700 Kč a uložil jí, aby zaplatila žalobci na vypořádání spoluvlastnického podílu 2 150 Kč. Žalované rovněž uložil, aby vydala žalobci tytéž věci jako v prvém rozsudku. Soud prvního stupně uvedl, že rodiče žalobce a jeho bratr potvrdili, že žalobce získal darem od rodičů peníze uložené na vkladních knížkách a použil je na nákup předmětných věcí. Tvrzení žalované, že věci byly pořízeny již za trvání manželství s M. K. nepodpořila ani svědkyně J. T., matka M. K., která na otázku, jak byl společný majetek mezi žalovanou a jejího syna M. K. po jejich rozvodu rozdělen „nebyla schopna odpovědi“. Z jejího chování, kdy potvrdila, že je se žalovanou v dobrých vztazích, bylo možno usoudit, že vědoma si trestní sankce, odpovídat nechce. Důkaz výslechem svědka M. N., současného manžela žalované, soud prvního stupně neprovedl, neboť „nesdílel s účastníky společnou domácnost za trvání jejich manželství a vzhledem k jeho vztahu k žalované jedná se o svědka nikoli nepodjatého“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že věci vymezené žalobou o vypořádání BSM, byly pořízeny ze společných prostředků a vypořádal je i s přihlédnutím ke společnému dluhu. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vycházel soud prvního stupně z toho, že darování robotu jim oběma účastníci potvrdili. Neuvěřil žalované, že mikrovlnou troubu a hifi věž dostala darem od svých rodičů již o vánocích 1991, neboť v průběhu řízení výpověď změnila. Nejprve totiž uváděla, že tyto věci pořídila již s M. K. za trvání jejich manželství. Rozsudek o vydání věcí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce prokázal jejich nabytí z peněz, které mu darovali rodiče, zatímco výpovědi žalované a M. K. považoval za nevěrohodné z důvodů již v předchozím rozhodnutí uvedených. Dospěl také k závěru, že věci jsou v držení žalované.
Usnesením odvolacího soudu z 30. 11. 2000, č. j. 29 Co 519/2000-130, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že složitost projednávané věci spočívá v tom, že výpovědi účastníků jsou v takovém rozporu, že nelze učinit jednoznačný závěr o tom, které konkrétní věci tvoří BSM, ke kterým věcem jim vzniklo podílové spoluvlastnictví a které jsou výlučným vlastnictvím žalobce. Tento rozpor vyžaduje rozsáhlé důkazní řízení, když řada důkazů byla již provedena, avšak nebyl proveden výslech manžela žalované a při hodnocení důkazů byl opomenuta výpověď M. K. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že žalobce stíhá důkazní břemeno o tom, které věci byly za trvání manželství pořízeny ze společných prostředků, v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví břemeno o vzniku tohoto spoluvlastnictví a v řízení o vydání věcí o tom, že věci jsou jeho výlučným vlastnictvím a že jsou v držení žalované. Uložil soudu prvního stupně, aby také vyzval žalobce k co nejpřesnější individualizaci věcí, jejichž vydání se žalobce domáhá.
Soud prvního stupně doplnil dokazování výslechem svědků M. N., J. T. a M. K. a rozsudkem ze 17. 9. 2003, č. j. 8 C 833/1994-153, rozhodl výrokem pod bodem I. že „z majetku, který ke dni zániku manželství účastníků rozvodem byl v jejich společném jmění, se do výlučného vlastnictví žalobce V. M. přikazuje oválné zrcadlo s kouřovým obdélníkovým podkladem, do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje šedá pětidílná šatní skříň. Žalobci V. M. se přikazuje zaplatit nedoplatek půjčky u Č. s. ve výši 22 277 Kč,“ výrokem pod bodem II., že “se zrušuje podílové spoluvlastnictví účastníků k robotu Ronic a do výlučného vlastnictví žalobce připadá robot Ronic v hodnotě 4 700 Kč. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku 2 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku,“ výrokem pod bodem III., že „ve zbytku se žaloba zamítá,“ a výroky pod body IV. – IX. o nákladech řízení a soudních poplatcích.
Soud prvního stupně z doplněného dokazování zjistil že žalovaná bydlela s M. K. v bytě 1+1 a že se chystali na přestěhování do bytu 3+1. Proto také měli zařízení bytu zčásti složeno u rodičů. Mimo jiné nakoupili stůl, žídle, lino, záclony, mikrovlnou troubu, zářivku a koberec. Ušetřili za trvání manželství asi 30 000 Kč, které uložili u J. T., ze kterých byla pořízena obývací stěna, kulatý stůl a televize. Sedací soupravu, kterou si M. K. původně na vypořádání ponechal, žalované vrátil a odvezl si dvojlůžko s nočními stolky, To potvrdila i J. T. s tím, že peníze si u ní žalovaná postupně vybírala.
Odvolací soud rozsudkem z 21. 10. 2003, č. j. 29 Co 93/2003-177, rozhodl výrokem I., že „rozsudek okresního soudu se ve výroku, jímž bylo vypořádáno společné jmění účastníků (výrok ad. I.) mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu 14 186 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Jinak se v tomto výroku rozsudek okresního soudu potvrzuje.“ Dále rozhodl výrokem II., že „ve výroku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (výrok ad II) se rozsudek potvrzuje s tím, že zamítavá část se týká mikrovlnné trouby bez grilu a hifi věže,“ výrokem III., že „rovněž tak se rozsudek okresního soudu potvrzuje ve výroku zamítající žalobu na vydání věcí a to ve správném znění, že se zamítá žalobní požadavek na vydání 10 kusů froté ručníků, dvou osušek, šesti utěrek, ložní soupravy, ložnice Žaneta, kulatého bílého stolu, kuchyňské linky Astoria, barevného televizoru SONY TV-KV, sedací soupravy KERSTIN, 3 kusů zatahovacích dveří, zařízení dětského pokoje nebo zaplacení částky 59 980 Kč s příslušenstvím v případě, že věci nelze vydat,“ a výroky IV. a V. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že účastníci společně pořídili za trvání manželství jen oválné zrcadlo a pětidílnou šatní skříň. Podstatná část věcí, které žalobce označoval jako společné, např. čtyři bílé židle, fialový koberec, zářivku, lustr z obývacího pokoje, fototapetu atd. (šlo ještě o kovový věšák, bodové světlo z kuchyně, americké linoleum, záclonu, sklo na konferenční stolek, roletu, 6 kusů umělých květin a kočárek s fialovým potahem) byla pořízena, jak bylo zjištěno z výpovědi svědků, za trvání předchozího manželství žalované s M. K. Neuhrazený zůstatek novomanželské půjčky účastníků činil ke dni rozvodu 20 277 Kč. Vzhledem k ceně věcí, určené znaleckým posudkem, a k tomu, že žalobci bylo přikázáno do vlastnictví oválné zrcadlo a žalované šatní skříň a žalovanému uloženo zaplatit zbytek půjčky, bylo při rovnosti podílů účastníků žalované uloženo, aby zaplatila žalobci na vyrovnání jeho podílu 14 186 Kč. Darem od rodičů žalobce nabyli účastníci robot Ronic, jehož cena byla rovněž zjištěna znalcem. Podílové spoluvlastnictví účastníků k tomuto robotu bylo zrušeno, byl přikázán žalobci s povinností zaplatit žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu 2 350 Kč. Návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k mikrovlnné troubě a hifi věži, o nichž žalobce tvrdil, že byly darovány účastníkům za trvání jejich manželství matkou žalované, byl zamítnut. Podle odvolacího soudu „žalobce o těchto dvou věcech vypověděl při svém prvním výslechu dne 22. 10. 1994 tak, že jde o věci, které jim oběma byly darovány matkou žalované. Žalovaná tvrdí, že tyto věci byly přiznány již za trvání jejího manželství s M. K. Tvrzení žalované bylo podpořeno svědectvím M. K. Ve svědecké výpovědi tohoto svědka nejsou rozpornosti a není proto místa pro úvahy o tom, že tento svědek je nevěrohodný. Tuto svědeckou výpověď hodnotil okresní soud v návaznosti na další provedené důkazy a krajský soud neshledal pochybení v postupu okresního soudu.“ Žalobu na vydání věcí soud prvního stupně ohledně 10 kusů ručníků, 2 osušek, šesti utěrek zamítl proto, že je žalobce neindividualizoval, a ohledně ložní soupravy proto, že neprokázal, že by se nacházela v držení žalované. Ložnici Žanetu, kulatý bílý stůl, barevný televizor Sony a sedací soupravu Kerstin pořídila žalovaná ještě před uzavřením manželství se žalobcem za trvání jejího manželství s M. K., takže tyto věci nemohou být výlučným vlastnictvím žalobce. Žalovaná bydlela původně v jednopokojovém bytě, který vyměnila s rodiči žalobce za třípokojový byt na M. ul. 44 a od července 1993 bydleli v tomto bytě žalobce a žalovaná s M. N., nynějším manželem. Od září 1993 neměl žalobce do bytu přístup, když žalovaná vyměnila zámek u vstupních dveří bytu. Z výpovědi M. N. soud prvního stupně zjistil, že žalobce odvezl v červenci 1993 z bytu svoji kuchyňskou linku Astoria a svědek pořídil v srpnu 1993 shodnou kuchyňskou linku, která se nachází v bytě žalované. Zařízení dětského pokoje žalobce není v držení žalované, neboť je vystěhovala z bytu a nabídla žalobci k odvozu; svědeckou výpovědí M. N. bylo prokázáno, že je odvezl na přelomu ledna a února 1994.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 OSŘ) nejsou dovoláním dotčeny potvrzující výrok o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k robotu Ronic, dále výrok potvrzující zamítnutí žaloby o vydání 10 kusů froté ručníků, dvou osušek a šesti utěrek (ohledně těchto věcí byla žaloba zamítnuta pro nedostatek jejich individualizace, čili žádné skutkové zjištění o nich nebylo učiněno) a výrok potvrzující zamítnutí žaloby na vydání ložní soupravy (skutkové zjištění, že tato věc není v držení žalované není zpochybněno). Přípustnost dovolání dovozuje žalobce z §237 odst. l písm. b) OSŘ a uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 OSŘ. Namítá, že skutková zjištění, že za trvání manželství žalované s M. K. byly pořízeny jak věci, jejichž vypořádání se kromě skříně a oválného zrcadla jako společných domáhal, tak věci, jejichž vydání se domáhal, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, stejně jako zjištění, že si odvezl z bytu na M. kuchyň Astorii a dětský pokoj. Opírají se o výpověď svědka M. K., kterého ovšem soud prvního stupně označil ve svém prvém rozhodnutí jako nevěrohodného, neboť svědek popřel pravost svého podpisu na prohlášení, v němž potvrdil, že prodal žalobci sedací soupravu, ačkoliv šlo evidentně o jeho podpis. Jeho nevěrohodnost byla umocněna i tím, když vypověděl, že zakoupil se žalovanou televizor Sony, ačkoliv žalobce předložil doklad (v odvolání uvedl nepřesně, že šlo o svědectví), že televizor kupoval právě žalobce. Ve prospěch žalované vypovídala také svědkyně T., aniž bylo přihlédnuto k tomu, že při prvé výpovědi k věci neuvedla nic, a teprve při výpovědi další si bez ohledu na časový odstup na všechno „vzpomněla“. Výpověď manžela žalované M. N. nemá žádnou hodnotu, neboť vstoupil do domácnosti žalované v době po jejím rozchodu se žalobcem a nemůže k původu věcí nic uvést. Podle žalobce „je také třeba hodnotit i skutečnost, kde se na veškerý majetek vzaly finanční prostředky, jak pokud jde o jejich množství tak časové souvislosti.“ Z provedených důkazů, zejména vkladních knížek předložených žalobcem, vyplývá jeho tvrzení, že věci, jejichž vydání se domáhá, byly pořízeny právě z jeho výlučných prostředků. Při zjištění, že kuchyňská linka Astoria není v bytě žalované, soud přešel skutečnost, že znalec ustanovený v tomto řízení, při vyhotovení znaleckého posudku kuchyň v bytě oceňoval. Pokud ovšem žalobce s poukazem na nevěrohodnost svědka M. K. zpochybnil potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k mikrovlnné troubě a hifi věži, pak podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o tom, že neunesl důkazní břemeno. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl (v napadené části) zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu (v rozsahu zrušení) k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení dále zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolací soud v prvé řadě uvádí, že majetkové společenství účastníků, které vzniklo 10. 6. 1992 uzavřením jejich manželství bylo bezpodílovým spoluvlastnictvím (§143 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.). Protože BSM účastníků zaniklo rozvodem jejich manželství ke dni 23. června 1993, rozhodovaly soudy v tomto řízení o vypořádání BSM. Teprve od 1. 7. 1998, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., se mohlo existující BSM přeměnit na společně jmění manželů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 6. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98, publikovaný pod R 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovoláním napadá žalobce rozsudek odvolacího soudu v části, ve které odvolací soud rozhodoval ve shodě se soudem prvního stupně, a to jak ohledně věcí, které nebyly vypořádány jako společně za trvání manželství pořízené, tak ohledně zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k mikrovlnné troubě a hifi věži, a zamítnutí žaloby na vydání ložnice Žaneta, kulatého bílého stolu, kuchyňské linky Astoria, barevného televizoru Sony TV – KV, sedací soupravy Kerstin, 3 kusů zatahovacích dveří, zařízení dětského pokoje anebo zaplacení částky 59 980 Kč. Rozsudek odvolacího soudu je tedy v části napadené dovoláním rozsudkem potvrzujícím rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. l písm. b) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení), protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Jen pokud je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle tohoto ustanovení, lze podle §241a odst. 3 OSŘ dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Takový dovolací důvod žalobce uplatňuje, pokud napadá potvrzující výroky rozsudku odvolacího soudu o vypořádání BSM a vydání věcí.
V daném případě rozhodoval soud prvního stupně ve věci třikrát. Rozsudkem z 27. 4. 1998, č. j. 8 C 833/94-73, žalobě na vypořádání společného majetku a vydání věcí vyhověl. Ten byl zrušen usnesením odvolacího soudu z 11. 3. 1999, č. j. 29 Co 865/98-88. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že vůbec nerozhodl o žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Uložil soudu prvního stupně ve věcech vypořádání společného majetku a vydání věcí, aby doplnil dokazování ohledně hodnot, které účastníci za trvání manželství nabyli a vzhledem k rozpornosti údajů, doplnil dokazování především výslechem účastníků o tom, kdy a kde a za jaké finanční prostředky byly věci pořízeny. Odvolací soud v tomto rozhodnutí žádný závazný právní názor nevyslovil.
Dalším rozsudkem z 22. 3. 2000, č. j. 8 C 8333/94-112, soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně toho, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k robotu Ronic, mikrovlnné troubě a hifi věci, žalobci přikázal do výlučného vlastnictví robot, žalované mikrovlnnou troubu a hifi věž a uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vypořádání částku 2 150 Kč. Usnesením z 30. 11. 2000, č. j. 29 Co 519/2000-130, byl rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že složitost projednané věci spočívá v tom, že výpovědi účastníků jsou v takovém rozporu, že nelze učinit jednoznačný závěr o tom, které konkrétní věci tvoří bezpodílové spoluvlastnictví manželů, ke kterým jim vzniklo podílové spoluvlastnictví (nyní společné jmění) a které jsou výlučným vlastnictvím žalobce. Tento rozpor si vyžaduje rozsáhlé důkazní řízení, když řada důkazů již byla provedena, avšak nebyl proveden důkaz výslechem manžela žalované, jak tato navrhovala, a při hodnocení důkazů byl zcela opomenut výslech svědka M. K. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že žalobce stíhá důkazní břemeno v řízení o vypořádání společného jmění o tom, že věci byly účastníky pořízeny za trvání manželství, v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nese břemeno důkazní o vzniku tohoto spoluvlastnictví účastníků k věcem a v řízení o vydání věcí o tom, že věci jsou výlučným vlastnictvím a že jsou v držení žalované.
Důkazní břemeno je institutem procesního práva. Podle Komentáře Občanského soudního řádu, Díl I, 6. vydání 2003, str. 453, autorů Bureše, Drápala a Mazance, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck, „jeho pravým smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí v těch případech, kdy určitá skutečnost ve sporu rozhodná nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že byla nepravdivá. Ovšem i v těchto případech musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Je tedy důkazní břemeno typicky institutem, který soudu umožňuje rozhodnout v tzv. důkazní nouzi.“
Jak již shora uvedeno, soud prvního stupně (v pořadí třetím) rozsudkem ze 17. 9. 2001, č. j. 8 C 833/1994 –153, rozhodl sice jinak, než v rozsudku předchozím, ale pokud za společně pořízené věci nepovažoval čtyři bílé židle, fialový koberec, zářivku, lustr z obývacího pokoje, fototapetu atd., pak proto, že z dalšího dokazování vzal za prokázáno, že byly pořízeny za trvání předchozího manželství žalované s M. K. Rovněž pokud byla soudem prvního stupně oproti druhému rozsudku zamítnuta žaloba na vydání ložnice Žanety, kulatého bílého stolu, barevného televizoru Sony, sedací soupravy Kerstin, dospěl soud ke zjištění, že jde o věci pořízené žalovanou spolu s jejím manželem M. K. za trvání jejich manželství, a nikoli o věci pořízené žalobcem. Také ohledně kuchyně a dětského pokoje učinil soud prvního stupně jednoznačná skutková zjištění, že tyto věci si žalobce v červenci 1993 a v lednu 1994 odstěhoval, tedy nepovažoval za pravdivé tvrzení žalobce, že se nacházejí v bytě žalované, resp. v jejím držení. Pak ovšem nelze dospět k závěru, že soud prvního stupně ohledně všech věcí v tomto odstavci shora uvedených rozhodl jinak, když byl vázán právním názorem odvolacího soudu o důkazním břemenu žalobce. Soud prvního stupně žalobu v této části zamítl nikoli z důvodu důkazní nouze žalobce, ale proto, že učinil závěr, že tvrzení žalobce nejsou pravdivá. Dovolání nelze proto v této části považovat podle §237 odst. l písm. b) OSŘ za přípustné. Dovolání nemůže být přípustné ani podle §237 odst. l písm. c) OSŘ, neboť přípustnost podle tohoto ustanovení je vázána na právní posouzení věci, které však žalobce v dovolání proti potvrzujícím výrokům o vypořádání BSM a vydání věcí nezpochybnil. Dovolání proti těmto výrokům odvolacího soudu bylo proto odmítnuto /§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ/.
Dovolání je podle §237 odst. l písm. b) OSŘ přípustné proti výroku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k hifi věži a mikrovlnné troubě. Jak už uvedeno, soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboli se ocitl v důkazní nouzi ohledně svého tvrzení o nabytí tohoto spoluvlastnictví, tj. že tyto věci darovala účastníkům matka žalované za trvání jejich manželství, které trvalo od 10. 6. 1992 do 23. 6. 1993. Žalobci je třeba přisvědčit, že soudy obou stupňů při posouzení věrohodnosti svědka M. K., který vypověděl, že tyto věci byly pořízeny již v roce 1991, nijak nezdůvodnily, proč se hodnocení tohoto svědka změnilo, když původně byl hodnocen jako svědek nevěrohodný. Soudy obou stupňů také přešly rozpory ve tvrzeních žalované. Ta vypověděla 22. 11. 1994 (č. l. 12), že „hifi věž a mikrovlnnou troubu koupila jsem si ještě za trvání manželství s M. K., stály každá 3 400 Kč a kupovala jsem je v červnu 1991.“ Dále uvedla v podání z 22. 4. 1997 (č. l. 68), že tyto věci „nepatří mezi darované, byly zakoupeny před 10. 6. 1992 za přítomnosti prvního manžela z peněz, které jsme společně s prvním manželem našetřili.“ Konečně vypověděla 15. 9. 1999 (č. l. 99), že „věž Hifi a mikrovlnou troubu jsem dostala od svých rodičů, ale už k vánocům 1991.“ Nicméně pokud žalovaná v průběhu celého řízení zpochybňovala, že šlo o darování za trvání manželství účastníků, nesl žalobce důkazní břemeno o době vzniku tohoto spoluvlastnického vztahu. K této skutečnosti však žalobce žádný důkaz nenavrhl, ačkoliv již v usnesení odvolacího soudu z 30. 11. 2000, č. j. 29 Co 519/2000-130, byl právní názor o jeho důkazním břemenu vysloven. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než že důkazní břemeno ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k hifi věži a mikrovlnné troubě, žalobce neunesl a rozsudek odvolacího soudu je v předmětné části správný. Proto bylo dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k hifi věži a mikrovlnné troubě, zamítnuto (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z toho, že žalované, která byla v dovolacím řízení úspěšná, náklady nevznikly (§243b odst. 5, §221 odst. 1 a §142 odst. l a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu