ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2979.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2979/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. F., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) A. Š. a 2) M. S., zastoupeným advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 159/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2005, č. j. 13 Co 258/2005-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. února 2005, č. j. 21 C 159/2000-100, řízení zastavil a žalobkyni uložil, aby nahradila žalovaným náklady řízení ve výši 77 900,- Kč na účet JUDr. B. a ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 znalečné ve výši 9 694,- Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 29. července 2005, č. j. 13 Co 258/2005-110, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem změnil jen tak, že výši nákladů stanovil částkou 137 535,- Kč, jinak usnesení soudu prvního stupně v tomto výroku a ve výroku o nákladech řízení státu potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto, ovšem s tím, že dovolaní není přípustné, protože napadené rozhodnutí není rozhodnutím zásadního významu. Zdůraznili, že rozhodnutí je správné i z hlediska správnosti právního posouzení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238, §238a a §239 odst. 2 písm b) OSŘ.
Přípustnost dovolání v daném případě nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a nákladech řízení státu – znalečném není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238, §238a a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a náklady vzniklé žalovaným nebylo možno považovat za účelně vynaložené náklady, jestliže vyjádření k dovolání směřovalo k vlastnímu rozhodnutí o nákladech řízení a odmítnutí dovolání pro nepřípustnost z odpovídajících důvodů nebylo žalovanými navrhováno (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu