ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.329.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 329/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) A. L., a b) P. L., zastoupených advokátem, proti žalovanému V. L., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 106/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. října 2004, č. j. 22 Co 2046/2004-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 659,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. Š.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června 2004, č. j. 9 C 106/2003-98, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. srpna 2004, č. j. 9 C 106/2003-106, zrušil „podílové spoluvlastnictví žalovaného k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Č. K. na LV č. 150 pro k. ú. a obec B. jako dům č. p. 13 se stavební parc. č. 16 o výměře 706 m2 a zahrada parc. č. 231 o výměře 642 m2“. Do společného jmění žalobců přikázal podíl k uvedeným nemovitostem ve výši 1/10 a žalobcům uložil, aby žalovanému zaplatili na vypořádání jeho podílu částku 78 754,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí, a to žalobce v rozsahu 1/10, žalobkyně 5/10, oba žalobci společně 3/10 (společné jmění manželů) a žalovaný v rozsahu 1/10. Celou obytnou část nemovitostí obývá žalovaný. Mezi předmětným domem a domem ve výlučném vlastnictví žalobců se nachází úzký dvůr. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Podle znaleckého posudku Ing. F. B. nemovitosti nelze reálně rozdělit. Spodní hranice jejich obvyklé ceny činí 787 540,- Kč, horní přibližně 1 060 700,- Kč. Tyto ceny znalec stanovil podle cenových předpisů, protože podle jeho názoru neměl k dispozici dostatek realizovaných prodejů srovnatelných nemovitostí, z nichž by zjistil obvyklou cenu. Z vyjádření společnosti R. K. soud zjistil, že tržní cena srovnatelných nemovitostí se pohybuje od 500 000,- Kč do 600 000,- Kč, a společnosti A. W. mezi 550 000,- Kč a 650 000,- Kč. Soud prvního stupně neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo namístě zamítnutí žaloby, jak navrhoval žalovaný. Žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků považoval za důvodnou. Při stanovení náhrady za spoluvlastnictví podíl žalovaného vyšel s ohledem na vyjádření realitních kanceláří z ceny stanovené znalcem na spodní hranici, tj. z částky 787 540,- Kč.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. října 2004, č. j. 22 Co 2046/2004-114, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k označeným nemovitostem, do společného jmění žalobců přikázal podíl k uvedených nemovitostem ve výši 1/10 a žalobcům, uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému na vypořádání jeho podílu 92 412,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání tak, aby nemovitosti nadále zůstaly ve spoluvlastnictví žalobců. Podle odvolacího soudu skutečnost, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí v rozsahu 9/10, převažuje nad žalovaným tvrzenými důvody, jím označovanými jako důvody hodné zvláštního zřetele, pro které se domáhal zamítnutí žaloby, tj. vysokým věkem žalovaného, jeho zdravotním stavem a skutečností, že žalovaný značnou část života prožil v předmětných nemovitostech. Při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalované přisvědčil námitce žalovaného a vyšel z ceny uprostřed horní a sporní hranice obvyklé ceny, jak je stanovil znalec Ing. F. B., tj. z částky 924 120,- Kč. Poukázal na vyjádření tohoto znalce při jednání 17. 5. 2004, kdy znalec uvedl, že zvolil „vyhláškovou cenu a cenu podle zákona“, v níž jsou v příslušných koeficientech zohledněny všechny vlivy na cenu nemovitostí v dané lokalitě, neboť nezjistil, že by v dané lokalitě v rozhodném období byly prodávány srovnatelné nemovitosti.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vytýká soudům, že nebylo aplikováno ustanovení §142 odst. 2 ObčZ, které umožňuje z důvodu zvláštního zřetele hodných nezrušit a nevypořádat podílové spoluvlastnictví. Nesouhlasí se závěrem soudu, že žádná závažná nemoc u něho nebyla zjištěna. Uvedl, že od počátku nemoci zhubnul 15 kg, v době rozhodování neabsolvoval ještě všechny vyšetření a prognóza jeho zdravotního stavu je nejasná. Podle sdělení lékaře dýchá na 60 % a „má zúženou plíci“. Za důvod zvláštního zřetele hodný považuje jednak svůj zdravotní stav, jednak skutečnost, že v předmětné nemovitosti, která byla původně ve vlastnictví jeho rodičů, se narodil a žije v ní dodnes. S ohledem na svůj zdravotní stav by nebyl schopen se z domu vystěhovat, protože nemá jinou možnost bydlení. Je bez zaměstnání, pobírá dávky podpory v nezaměstnanosti, jeho současný zdravotní stav nedává předpoklady, že by našel práci, která by mu vyhovovala. Ocitl se tak v tíživé sociální situaci, která mu neumožňuje opatřit si náhradní bydlení, případně dokončit stavbu rozestavěného domu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli, aby dovolání žalovaného bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto. Uvedli, že žalovaným uváděné skutečnosti nemohou být posuzovány jako skutečnosti zvláštního zřetele hodné. Poukázali na to, že soud prvního stupně měl možnost při místním ohledání zjistit, že jde o starou, studenou a vlhkou nemovitost, která není vhodná pro bydlení nemocného člověka, a že zanedbanost těch částí nemovitostí, které na základě dohody užíval a udržoval žalovaný, nesvědčí o jeho citovém vztahu k nemovitostem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §142 odst. 2 ObčZ z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku.
Ustanovení §142 odst. 2 ObčZ patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní – nekonkrétní) hypotézou (důvody zvláštního zřetele hodné), tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Takové okolnosti totiž nejsou součástí hypotézy právní normy, kterou soud v souladu se zákonem stanovil a z níž při právním posouzení věci vychází. Pouze v případě, kdyby hypotéza právní normy (§142 odst. 2 ObčZ) nebyla soudem vymezena správně či úplně, mohl by být naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť by soud při aplikaci práva vycházel z nesprávně vymezené, resp. použité právní normy (viz Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, vydávaný nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor civilních rozhodnutí“) C 2419, sešit 28). V daném případě posouzení věci odvolacím soudem, zda jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo možno podílové spoluvlastnictví účastníků nezrušit a nevypořádat, nebylo provedeno v rozporu s výše uvedeným výkladem. Ostatně dovolatel v dovolání odvolacímu soudu nevytýká, že by pominul jím uváděné skutečnosti, jež by měly odůvodňovat zamítnutí žaloby. Právní posouzení věci dovolacím soudem tak nezůstalo neúplným a není důvodu je považovat za nepatřičné či nesprávné.
V dané věci také není nic, co by ji činilo významnější z hlediska obecného – nic podstatného, co by přesahovalo konkrétní jedinečné zájmy účastníků řízení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 8. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1421/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 297, Svazek 3.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalobcům představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §3 odst. 1 (z částky 92 412,- Kč), §4 odst. 1, 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. po zaokrouhlení částku 5 509,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 150,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 1. září 2005
JUDr. František Balák
předseda senátu