ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.410.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 410/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) D. Z., b) Ing. J. S., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) MVDr. J. Š. a 2) H. Š., o oprávněnosti námitky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 138/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2004, č. j. 38 Co 89/2004-20, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou domáhali určení, že „námitka žalobců spočívající ve znehodnocení pozemků parc. č. 2539/1 a parc. č. 2539/2 v k. ú. K. stavbou opěrné zdi na pozemku parc. č. 2541/10 v k. ú. K., je oprávněná“. Uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. 2539/1 a 2539/2 v k. ú. K., využívaných nyní jako zahrady, avšak v budoucnosti by zde měla být zástavba rodinných domků. Spoluvlastníky sousedního pozemku parc. č. 2541/10 v k. ú. K. jsou žalovaní. K návrhu žalovaných bylo u Úřadu městské části B. – K., stavební úřad, zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby – opěrné zdi na pozemku parc. č. 2541/10 v k. ú. K. Žalobci jako účastníci tohoto správního řízení v jeho průběhu uplatnili námitku znehodnocení pozemků parc. č. 2539/1 a 2539/2 v k. ú. K. hmotovým objemem jednotlivých staveb opěrných zdí umístěných na jednotlivých pozemcích parc. č. 2541/1 – 2541/22 v k. ú. K. Stavební úřad dospěl k závěru, že se jedná svým charakterem o občanskoprávní námitku, překračující rozsah jeho pravomoci podle §137 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) a rozhodnutím z 17. 6. 2002 odkázal žalobce s námitkou „znehodnocení sousedících pozemků p. č. 2539/1 a 2539/2 k. ú. K. hmotovým objemem opěrné zdi na pozemku p. č. 2541/10 v k. ú. K. při hranici s pozemkem p. č. 2539/1 k. ú. K. z hlediska jejich budoucího využití“, na soud a řízení přerušil.
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. září 2003, č. j. 30 C 138/2002-10, řízení zastavil (výrok I.) s tím, že „po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu městské části B.-K. - stavebnímu úřadu“ (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 30. června 2004, č. j. 38 Co 89/2004-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že v žalované věci není dána pravomoc soudu podle §7 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a proto muselo být řízení podle §104 odst. 1 OSŘ zastaveno. Z §137 odst. 1 a 2 stavebního zákona vyplývá, že stavební úřad může odkázat účastníka stavebního řízení na soud jen v případě, kdy účastník uplatní námitku, která přesahuje rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy. Spočívá-li námitka žalobců v tom, že provedením opěrné zdi dojde ke znehodnocení jejich pozemků spočívající v nepřiměřeném zvýšeném objemu, kdy objemové a architektonické řešení je v rozporu se stávajícím charakterem území a jedná se o takový stavební objem, který je neslučitelný s pohodou bydlení v dané lokalitě, je zřejmé, že s ohledem na shora uvedené je příslušným k posouzení její oprávněnosti stavební úřad, neboť stavební zákon ve spojení s vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, mu dává povinnost posoudit mimo jiné zachování pohody bydlení v dané lokalitě a to, aby stavba odpovídala urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí, i to, aby umístěním stavby a jejím provozem nebylo nadmíru obtěžováno okolí. Odvolací soud doplnil, že ze skutečnosti, že pozemkům žalobců hrozí znehodnocení nelze dovodit, že se jedná o věc přesahující pravomoci stavebního úřadu a náležející do pravomoci soudu, neboť v podstatě při každém rozhodování stavebního úřadu v řízení o odstranění stavby nebo v řízení o povolení stavby musí stavební úřad posuzovat vliv stavby na okolí, a tedy riziko znehodnocení okolních pozemků. Je tedy nepochybné, že důvodnost námitek žalobců musí posoudit stavební úřad, a to i přesto, že námitky žalobců jsou námitkami občanskoprávními uvedenými v §127 odst. 1 ObčZ, jejichž řešení je však svěřeno ve smyslu shora citovaného ustanovení §137 stavebního zákona do pravomoci stavebního úřadu.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání. Namítají, že odvolací soud poukazuje na prováděcí vyhlášku ke stavebnímu zákonu č. 137/1998 Sb., zejména na §4 odst. 1 a §8 odst. 1 tohoto zákona, která umožňují stavebnímu úřadu o námitkách žalobců rozhodnout. Řízení, které je vedeno na příslušném stavebním úřadě se však řídí režimem §88 stavebního zákona, neboť se jedná o speciální úpravu řízení, týkající se nepovolených staveb, resp. staveb provedených v rozporu se stavebním povolením. V tomto řízení je na stavebníku, tedy na žalovaném, aby dokázal soulad provedené stavby (rozestavěné stavby) s cíly a záměry územního plánování a prokázal soulad s veřejným zájmem. Žalobci uvádí, že „stavbou opěrné zdi dojde nepochybně ke znehodnocení pozemku žalobců, kteří tuto námitku uplatnili jako účastníci řízení vedeném podle ustanovení §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona a že „tato námitka zcela nepochybně přesahuje rozsah pravomocí a kompetencí stavebního úřadu, je námitkou občanskoprávní ve smyslu §127 ObčZ“. Na stavbu opěrné zdi v celkové délce cca 200 m provedené na samé hranici pozemků žalobců nebyla zpracována žádná urbanistická studie či jiná územně plánovací dokumentace, která by mohla sloužit jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu. Stavební úřad tak nemá dostatečnou oporu pro své rozhodnutí a příslušný k rozhodnutí o žalobci uplatněné námitce je soud.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) OSŘ, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, opírá se o zákonem předvídaný dovolací důvod (nesprávné právní posouzení věci) a obsahuje náležitosti požadované ustanovením §241 a §241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ. Poté dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Žalobci uplatněná námitka, že stavbou opěrné zdi o navrhovaném objemu na pozemku parc. č. 2541/10 v k. ú. K. při hranici s pozemkem parc. č. 2539/1 v k. ú. K. dojde ke znehodnocení sousedících pozemků par. č. 2539/1 a 2539/2 v k. ú. K. z hlediska jejich budoucího využití, nemá oporu v §127 odst. 1 ObčZ. Ten stanoví, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. V tomto případě nejde o imisi jako působení nemovitosti, jejího vlastníka nebo uživatele na okolí, ale jde o otázku existence budoucího veřejně právního oprávnění žalobců zřídit stavbu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR z 5. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1150/99, publikované v časopise Právní rozhledy č. 1/2001). Posouzení takové námitky je v pravomoci stavebního úřadu, který rozhoduje o umísťování a povolování staveb (§33 odst. 1, §54 stavebního zákona).
Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně i odvolací soud věc posoudily po právní stránce správně. Proto je správné i dovoláním napadené usnesení a dovolání muselo být podle §243b odst. 2 OSŘ zamítnuto, když vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly zjištěny.
Žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proto bylo o nákladech řízení podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 věta prvá OSŘ rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2005
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu