ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.649.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 649/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) T. L., a b) R. L., zastoupených advokátem, proti žalované Z. S., zastoupené advokátem, o zdržení se vstupu na pozemky, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 443/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2004, č. j. 26 Co 442/2004-286, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2004, č. j. 26 Co 442/2004-286, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. května 2004, č. j. 3 C 443/98-272, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, se zamítá.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2004, č. j. 26 Co 442/2004-286, pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. července 2003, č. j. 3 C 443/98-228, zamítl žalobu, „kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované zdržet se vstupu na pozemky parc. č. 506 o výměře 47 m2, 507 o výměře 47 m2, 508 o výměře 47 m2, 79/2 o výměře 569 m2, 79/4 o výměře 1754 m2, zapsané na LV č. 739 pro katastrální území L. u P., obec L., a z těchto pozemků brát užitky“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění žalobci jsou vlastníky označených pozemků na základě kupní smlouvy z 23. 2. 1998 a že žalovaná užívá dvě ze tří dřevěných chat postavených na pozemcích parcelních čísel 506, 507 a 508 na podkladě nájemní smlouvy z 3. 1. 1991.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 28. ledna 2004, č. j. 26 Co 531/2003-247, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud zaujal právní názor, že písemná nájemní smlouva z 3. 5. 1991 je pro neurčité vymezení předmětu nájmu absolutně neplatná, a uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval otázkou, zda nedošlo k platnému uzavření nájemní smlouvy v jiné formě než písemné. K vyslovení právního závěru o neplatnosti nájemní smlouvy odvolací soud vedlo zjištění, že předmětem nájemní smlouvy z 3. 5. 1991 měl být „pronájem 2 objektů (chatiček) č. p. 28 v L., patřících Státnímu statku P. s. p. M. p. B.“, na pozemcích ve vlastnictví žalobců jsou však umístěny tři objekty, které nemají přidělené žádné číslo popisné, každý z těchto objektů (bez přístavků) je celou svou zastavěnou plochou umístěn na pozemku parc. č. 506, č. 507 a č. 508 a původní objekt č. p. 28 byl ještě před uzavřením nájemní smlouvy demolován a zčásti využit ke stavbě jednoho ze tří objektů.
Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 26. května 2004, č. j. 3 C 443/98-272, žalované uložil, aby se zdržela vstupu na blíže označené pozemky žalobců, a zamítl žalobu, pokud se jí žalobci domáhali uložení povinnosti žalované zdržet se braní užitků z označených pozemků. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala své tvrzení, že nájemní smlouva o nájmu předmětných objektů v L. s ní byla uzavřena i jinou formou než písemnou. Objekty na pozemcích žalobců proto žalovaná užívá bez právního důvodu a žalobci se tak důvodně domáhají ochrany svého vlastnického práva.
Odvolací soud k odvolání žalované rozsudkem ze dne 1. prosince 2004, č. j. 26 Co 442/2004-286, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud setrval na stanovisku, že kupní smlouvou z 22. 2. 1995 nedošlo k převodu vlastnického práva ke třem stavbám chatek, které jsou nemovitostmi, na žalovanou, neboť kupní smlouva sice byla uzavřena v písemné formě, avšak nebyla předložena příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí. Nic nezměnil ani na závěru, že písemná nájemní smlouva z 3. 5. 1991 je neplatná vzhledem k neurčitému vymezení předmětu nájmu. Z jejího obsahu nelze zjistit, které ze tří posuzovaných objektů byla žalovaná oprávněna užívat. Skutkový závěr soudu prvního stupně ohledně toho, zda žalované nesvědčí k užívání tří staveb na pozemcích žalobců titul založený na smlouvě uzavřené v jiné než písemné formě, je podle odvolacího soudu správný.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že písemná nájemní smlouva z 3. 5. 1991 je pro svou neurčitost neplatná. Namítá, že předmět nájmu byl v této nájemní smlouvě dostatečným způsobem identifikován. Z nájemní smlouvy vyplývá, že byla uzavřena na základě dohody mezi Státním statkem ., s. p., M. p. B. a žalovanou z 26. 4. 1991, podle které předmětem nájmu jsou objekty v kat. území L., označené jako č. p. 28b a 28c. O které objekty se jedná, je patrné ze situačního plánu. Bez ohledu na to, že objekty neměly přiděleno číslo popisné ani evidenční, z těchto dokladů plyne, co bylo předmětem nájemní smlouvy z 3. 5. 1991. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu pěti let a z přehledu nákladů a dodatku k tomuto přehledu se podává způsob úhrady nájemného. Je toho názoru, že písemná nájemní smlouva z 3. 5. 1991 je dostatečně určitá a proto platná. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je ve věci samé přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §37 odst. 1 ObčZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Právnímu závěru odvolacího soudu o neplatnosti písemné nájemní smlouvy z 3. 5. 1991 nelze nic vytknout. Předmětem označené nájemní smlouvy měl být „pronájem 2 objektů (chatiček) č. p. 28 v L., patřících Státnímu statku P. s. p. M. p. B.“. Podle odstavce 2) nájemní smlouvy byla tato smlouva uzavřena na základě dohody mezi Státním statkem P. s. p. M. p. B. a žalovanou z 26. 4. 1991. Předmětem dohody z 26. 4. 1991 bylo „vyřešení majetkoprávních vztahů k objektům č. p. 28/b/c“ a státní statek se jí mj. zavázal uzavřít s žalovanou do deseti dnů nájemní smlouvu na dobu určitou, tj. pěti let, „o pronájmu uvedených objektů“. Podle odstavce 3) dohody nedílnou součástí této dohody je seznam nákladů, které žalovaná vložila do uvedených objektů, v seznamu označených jako chatička č. p. 28/c a chatička č. p. 28/b. Byla-li nájemní smlouva z 3. 5. 1991 uzavřena na základě dohody z 26. 4. 1991, lze usuzovat, že předmětem pronájmu měly být objekty označené jako č. p. 28c a č. p. 28b. Avšak ani vymezení předmětu nájmu označením chatiček čísly popisnými 28c a 28b nečiní předmět nájmu určitým, neboť za stavu, kdy původní objekt č. p. 28 byl před uzavřením nájemní smlouvy demolován a kdy třem objektům postaveným na pozemcích žalobců nebylo přiděleno číslo popisné ani evidenční, nelze bez další bližší specifikace jednoznačně určit, kterých dvou konkrétních objektů ze tří se nájemní smlouva měla týkat. Předmět nájmu v písemné nájemní smlouvě z 3. 5. 1991 tak nebyl vymezen určitě a nájemní smlouva je neplatná.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud otázku platnosti písemné nájemní smlouvy z 3. 5. 1991 posoudil po právní stránce správně.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b ) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil, ostatně ani dovolatelka je nenamítala.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 OSŘ dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, zamítl.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (viz Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, vydávaný nakladatelstvím C. H. Beck, C 2458, sešit 28).
Dovolací soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaná nebyla úspěšná a žalobcům náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu