ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.745.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 745/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr Marie Vokřinkové a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně A. S. proti žalovanému V. S., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 137/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. srpna 2004, č. j. 8 Co 435/2004 – 210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2004, č. j. 19 C 137/97 – 191, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů tak, že z movitých věcí přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně čalouněnou sedací soupravu zn. Stela, šatníkovou skříň zn. Univerzal, rohovou kuchyňskou lavici, barevný televizor zn. GoldStar, mrazící box zn. Calex, minivěž zn. Royal, gramofon zn. Tesla, typ NZC 041 včetně reproduktorů, soupravu nádobí zn. Vascy Super, osobní váhu zn. Luxa 3, černobílý přenosný televizor zn. Musicland, odšťavňovač zn. Ultimate, čistič a zvlhčovač vzduchu zn. Bionare, typ C, měřič vlhkosti a vzduchu zn. Bionaire, kalkulačku zn. Casio, typ HR – 160, kabel s adaptérem ke kalkulačce Casio, elektrický přítop zn. Top Micro a elektrický přítop zn. Salco, typ Mastral 101, zatímco do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal magnetoterapeutickou podložku zn. Tera – magnet, soupravu nádobí zn. Zepter, typ D- 105 Junior, videopřehrávač zn. Akai, magnetofon zn. National Panasonic, tapetovací soupravu, fotoaparát zn. Zenit 11 s fotobleskem, fotoaparát zn. Exakta a digitální měřič tlaku zn. Labtron 02 - 857 (výrok pod bodem I.). Současně soud prvního stupně zamítl návrh, aby do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků byly zařazeny a aby byly vypořádány ještě i béžovohnědý koberec, úspory na vkladní knížce „Čtyřlístek“ vedené u I., a. s., pobočky P., úspory na dvou blíže nespecifikovaných vkladních knížkách u Č. s., a. s., z nichž jedna byla vedena u pobočky O. a druhá u pobočky L., peněžité prostředky vynaložené na mobilní telefon Nokia 720T, dále peněžité prostředky vynaložené na akontaci a leasingové splátky na osobní automobil Škoda Felicia Combi a na rodinnou hrobku a aby byl do BSM zařazen a vypořádán dluh žalovaného ve výši 42 777,36Kč na sociálním zabezpečení u Okresní správy sociálního zabezpečení v K. (výrok pod bodem III.). Dále soud prvního stupně vypořádal jako společný závazek účastníků dluh u Bytového družstva v O., k jehož úhradě byla žalobkyně zavázána rozsudkem Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 40 C 319/93 tak, že dluh přikázal k úhradě žalobkyni (výrok pod bodem III.). Současně soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu z bezpodílového spoluvlastnictví manželů 208 443,- Kč (výrok pod bodem IV.). Rozhodl také , že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se státu nepřiznává náhrada nákladů řízení (výroky pod body V. a VI.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni 6. 2. 1997 a s ohledem na čl. VIII odst. 2 věty první zákona č. 91/1998 Sb. na daný spor aplikoval ustanovení občanského zákoníku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále jen obč. zák.). Jelikož k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) dohodou účastníků nedošlo, rozhodl soud prvního stupně o vypořádání sám. Zjistil, že žalobkyně a žalovaný za trvání manželství (to je v době od 3. 9. 1983 do 6. 2. 1997) nabyli do BSM shora uvedené movité věci, které rozdělil mezi oba účastníky podle toho, jak je který z nich drží, jen s tou vyjímkou, že žalobkyni přikázal do výlučného vlastnictví i měřič vlhkosti a vzduchu zn. Bionaire a kabel s adaptérem ke kalkulačce Casio, neboť měřič vlhkosti je příslušenstvím k čističi vzduchu zn. Bionaire a adaptér je příslušenstvím ke kalkulačce Casio a obě hlavní věci má v držbě žalobkyně a byly jí přikázány do vlastnictví. Dále soud prvního stupně zjistil, že majetek v BSM byl zatížen společným dluhem účastníků u Bytového družstva v O. a přikázal tento dluh k úhradě žalobkyni, která byla k zaplacení tohoto dluhu již zavázána rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 3. 1995 č. j. 40 C 319/93 – 26. Soud prvního stupně dovodil, že jde o závazek, který tíží oba bývalé manžele, a své právní posouzení založil na skutečnostech, že závazek vznikl za trvání manželství účastníků, že má svůj původ ve společném podnikání obou účastníků na základě jejich vzájemné smlouvy o sdružení a že se žalovaný k závazku „přihlásil“ dohodou o uznání dluhu a o poskytování splátek ze dne 20. 5. 1996 (§588 obč. zák.) a tím, že za trvání manželství závazek splácel. Předmětný závazek vznikl tak, že žalobkyně jako účastnice sdružení se žalovaným (§829 obč. zák.) dodala Bytovému družstvu O. zboží na základě neplatné kupní smlouvy a vznikla jí povinnost vrátit kupní cenu oproti právu na přijetí vráceného zboží a že žalobkyně svoji povinnost vrátit kupní cenu nesplnila. Vypořádávaná výše závazku ke dni zániku manželství účastníků činila 212.960,-Kč a představuje pohledávku Bytového družstva v O. 228.338,64 Kč, náklady řízení ve výši 9232,-Kč, k jejichž úhradě byla žalobkyně zavázána ve sporu 40 C 319/93, a penále 3% od 4.11.1993 do 5.3.1996 ve výši 15.989,94 Kč, to vše snížené o částku 20.600,-Kč za prodané ventily a o další částku 20.000,-Kč za plnění žalovaného poskytnuté za trvání manželství účastníků. Naproti tomu ohledně dalšího majetku navrhovaného k vypořádání soud prvního stupně dovodil, že nejde o majetek náležející do BSM. Ohledně béžovohnědého koberce soud prvního stupně dovodil, že jde o výjimku z nabývání věcí do BSM (§143 odst. 1 obč. zák.), neboť jde o věc získanou darem, ohledně úspor na vladní knížce „Čtyřlístek“ soud prvního stupně dovodil, že úspory náleží nezletilému synu účastníků, ohledně úspor na dvou blíže neoznačených vkladních knížkách soud prvního stupně učinil závěr, že jejich existence nebyla prokázána, ohledně společných investic do odděleného majetku (náklady vynaložené ze společného majetku na plnění z leasingových smluv týkajících se mobilního telefonu Nokia 720T a osobního automobilu Škoda Felicia Combi) soud prvního stupně dovodil, že se obě tyto věci nestaly za trvání manželství výlučným vlastnictvím žalovaného a že tedy nejsou splněny předpoklady pro vypořádání společných investic ve smyslu §150 věty druhé obč. zák., ohledně rodinné hrobky soud prvního stupně dovodil, že hrobka je ve společném jmění matky žalobkyně a jejího manžela a že žalobkyně půjčila své matce 5000,-Kč na zhotovení pomníku a že jí matka ještě za trvání manželství účastníků půjčku splatila a ohledně dluhu žalovaného u Okresní správy sociálního zabezpečení v K. soud prvního stupně dovodil, že jde o závazek, který se váže k podnikání žalovaného a který vznikl až po zániku manželství účastníků a tíží výlučně jen žalovaného. Při vypořádání BSM účastníků soud prvního stupně vycházel z toho, že podíly obou manželů jsou stejné (§150 věta první obč. zák.). Z movitých věcí patřících do BSM, jejichž celková hodnota činila 77.324,-Kč, žalobkyni přikázal věci v souhrnné hodnotě 35.521,-Kč a žalovanému věci v souhrnné hodnotě 41.803,-Kč. Dále žalobkyni při vypořádání majetku v BSM zatížil převzetím dluhu ve výši 212.960,-Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný stal na základě dohody účastníků vylučným nájemcem družstevního bytu a výlučným členem bytového družstva připadnul mu členský podíl v družstvu, jehož (obvyklá ) cena činí 180.000Kč, dále žalovaný získal prodejem osobního automobilu zn. Fiat 131 Mira Fiori (tedy věci z BSM ) částku 20.000,-Kč a kromě toho získal úspory z běžného účtu vedeného u Č. s., a.s., pobočka O. pod č.1611854-798/0800 s názvem S. V. ve výši 5.643,60,-Kč. Žalovaný tím získal další majetek z BSM dohromady v hodnotě 205.643,60,-Kč. Naproti tomu žalobkyně získala ještě i částku 8.005,-Kč za zboží (armatury), které jí bylo vráceno z neplatné kupní smlouvy Bytovým družstvem v O. a které nakonec prodala do kovošrotu. Jednalo se o zboží, se kterým žalobkyně obchodovala při svém podnikání s žalovaným na základě smlouvy o sdružení. Zboží bylo neprodejné a podle zjištění soudu prvního stupně žalovaný vyslovil souhlas s jeho prodejem do sběrných surovin při jednání dne 12.5.2000. Aby každý z účastníků získal stejný podíl, musí podle soudu prvního stupně žalovaný žalobkyni doplatit 3.141,-Kč na vyrovnání z vypořádání movitých věcí, dále 102.821,80 Kč na vyrovnání dalšího shora uvedeného majetku z BSM a 106.480,-Kč na vyrovnání pasiv z BSM. Naproti tomu žalobkyně by žalovanému měla poskytnout polovinu toho, co získala prodejem armatur to je částku 4.000,-Kč. Rozdíl mezi vzájemným plněním představuje vypořádací podíl ve výši 208.443,-Kč ve prospěch žalobkyně.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26.8.2004, č. j. 8 Co 435/2004 – 210, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku pod bodem IV. o výši vypořádacího podílu tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu z BSM jen částku 203.443,-Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně jen s tou výjimkou, že pokud znalec určil cenu členských práv a povinností vážících se k družstevnímu bytu v rozpětí od 170.000,-Kč do 190.000,-Kč, je namístě za cenu obvyklou pokládat nejnižší prokázanou částku, kterou by bylo možno za převod členských práv a povinností v rozhodné době a místě dosáhnout a tou je částka 170.000,-Kč. V důsledku toho odvolací soud snížil vypořádací podíl, který má vyplatit žalovaný žalobkyni jen na částku 203.443,-Kč. Odvolací soud převzal právní závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V něm namítal jen to, že žalobkyni nedal souhlas k tomu, aby prodala armatury (zboží, které účastníkům zůstalo na základě jejich společného podnikání za trvání manželství ve sdružení podle §829 obč. zák.) do sběrných surovin za cenu šrotu a že dokazování mělo být doplněno posudkem znalce ohledně tržní ceny armatur tak, jak to žalovaný navrhl již v řízení před soudy obou stupňů. Navrženým důkazem by vyšlo najevo, že hodnota této vypořádávané položky je vyšší, než z jaké vycházely soudy obou stupňů, a snížil by se tak vypořádací podíl, který je žalovaný povinen poskytnout žalobkyni. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupeným účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je založena na nesouhlasnosti rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Pro posouzení přípustnosti dovolání je tedy podstatné porovnání obsahu obou rozhodnutí.
Jestliže žalovaný dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu potud, že nebyl proveden odhad znalcem o tržní ceně armatur a že bylo vycházeno jen z ceny, za kterou žalobkyně prodala armatury do kovošrotu, pak s ohledem na výše uvedené, neshledal dovolací soud dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., poněvadž i když je rozsudek odvolacího soudu ve výroku o výši vypořádacího podílu měnící, při porovnání rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně vyplývá, že oba soudy věc z hlediska těchto námitek posoudily shodně, přičemž vycházely ze shodných skutkových zjištění i z právního posouzení věci. Změna rozsudku soudu prvního stupně se dotýkala jen hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu, jejíž výše však dovoláním napadána nebyla. Nezbytná podmínka přípustnosti dovolání, rozdílnost rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně, zde tedy chybí. V dovoláním napadené části je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím (§219 o.s.ř.) nikoliv měnícím.
Přípustnost dovolání v dané věci není založena ani podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., poněvadž i když jde o v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně po předchozím zrušení věci odvolacím soudem, nejde o rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl znovu jinak, než v dřívějším rozsudku, protože by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, když odvolací soud zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně pro neúplnnost skutkových zjištění. Pokyny k doplnění důkazního řízení nelze pokládat za právní názor.
Zbývalo tedy posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání - žalovaný zastává ve shodě se soudem prvního stupně i s odvolacím soudem právní názor, že armatury, jež zůstaly žalobkyni a žalovanému z jejich podnikatelské činnosti vykonávané za trvání manželství ve společném sdružení podle §829 obč. zák., měly režim majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků. Žalovaný sdílí i další právní názor soudů obou stupňů, že pokud jeden z rozvedených manželů v období po zániku bezpodílového spoluvlastnictví do jeho vypořádání nakládá s věcí v bezpodílovém spoluvlastnictví způsobem, který je v rozporu s ustanovením §145 odst. 1 obč. zák., zůstává taková věc v bezpodílovém spoluvlastnictví, jestliže se druhý z manželů dovolá relativní neplatnosti takového hmotněprávního úkonu, ale že pokud se jednalo o dispozici platnou (učiněnou se souhlasem druhého z manželů), nelze již takovou věc do bezpodílového spoluvlastnictví zařadit a je potřeba podle povahy hmotněprávního úkonu zahrnout do bezpodílového spoluvlastnictví jen peněžitou částku nebo jinou věc za původní věc získanou. Žalovaný nemá ani výhrady proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů, že žalobkyně s armaturami jako s majetkem v bezpodílovém spoluvlastnictví v období po zániku bezpodílového spoluvlastnictví do jeho vypořádání provedla dispozici nad rámec běžné záležitosti, když armatury dne 6.6.2000 prodala do Sběrných surovin v P. s výtěžkem 8005,-Kč. Žalovaný však v dovolání zpochybňuje skutkový závěr soudů obou stupňů, že dal k takovéto dispozici svůj souhlas a domáhá se, aby byla v rámci vypořádání majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků zjištěna tržní hodnota tohoto zboží. Žalovaný však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je – li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je – li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Vzhledem k výše uvedenému není dovolání přípustné. Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a rozhodnutí odpovídá situaci, kdy žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo proti žalovanému, jehož odvolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu