ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.845.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 845/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované G. B., zastoupené advokátkou, o zúžení společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 50/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2004, č. j. 19 Co 373/2004-105, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. listopadu 2002, č. j. 16 C 50/2002-21, zúžil společné jmění účastníků až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyhověl žalobě, když žalobce – profesionálního hokejového hráče - považoval za osobu podnikatelsky činnou.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 16. dubna 2003, č. j. 19 Co 86/2003-48, rozsudek soudu prvního stupně z 5. 11. 2002 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby se blíže zabýval charakterem činnosti žalobce, a pokud dospěje k závěru, že jde o činnost podnikatelskou, aby uvedl, pod jakou podnikatelskou činnost v České republice povolenou ji lze podřadit.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. května 2004, č. j. 16 C 50/2002-88, zamítl žalobu, aby soud zúžil společné jmění účastníků až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci 20. 6. 1998 uzavřeli manželství. Žalobce je německým státním příslušníkem, vykonává závislou činnost ve formě profesionálního hraní hokeje a na základě živnostenského listu vydaného zahraniční fyzické osobě 26. 1. 2004 podniká na území České republiky. Předmětem jeho podnikání je specializovaný maloobchod. Žalobu zamítl proto, že žalobcova činnost profesionálního hokejisty není podnikatelskou činností ve smyslu §148 odst. 2 ObčZ a započetí podnikání žalobce na území České republiky až 1,5 roku po zahájení řízení, kdy žalobce na výzvu soudu nepředložil podnikatelské oprávnění ze zahraničí, je účelové v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce jím podle názoru soudu prvního stupně sledoval, aby se žalovaná nemohla podílet na příjmech plynoucích z jeho sportovní činnosti.
Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. září 2004, č. j. 19 Co 373/2004-105, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, „že společné jmění účastníků se zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolací soudu soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, věc však neposoudil správně po právní stránce. Soud prvního stupně na daný případ nesprávně aplikoval ustanovení §3 ObčZ o dobrých mravech. Uvedl, že §148 odst. 2 ObčZ je svým obsahem ustanovením kogentním, které nedává soudu možnost úvahy, zda žalobě vyhoví či nikoliv. Přisvědčil žalované, že §148 odst. 2 ObčZ sleduje ochranu nepodnikajícího manžela, podle názoru odvolacího soudu ve vydání živnostenského oprávnění je však třeba spatřovat „zákonem předvídanou právní skutečnost, kdy ustanovení
§3 odst. 1 ObčZ nemůže vyloučit účinky, jaké má kogentní právní norma pro vznik, změnu nebo zánik právních vztahů a právě zákonem předvídaná právní skutečnost“. Za situace, kdy žalobce splňuje podmínky pro podnikání na území České republiky, se posuzování smluv uzavřených žalobcem se sportovními kluby jevilo jako nadbytečné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ustanovení §148 odst. 2 ObčZ neumožňuje postup podle §3 ObčZ, s tím, že existuje řada jiných případů, kdy se §3 ObčZ použije proti kogentnímu ustanovení zákona, např. u přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Odvolací soud podle žalované pochybil, pokud se nezabýval skutečnostmi, z nichž vyplývá, že jednání je v rozporu s dobrými mravy a nelze mu proto přiznat soudní ochranu. Právní názor odvolacího soudu může vést ke zneužívání ustanovení §148 odst. 2 ObčZ. „Aplikací ustanovení §3 ObčZ nedochází k nepřiměřenému výkladu ustanovení §148 odst. 2 ObčZ mimo rámec textu zákonné normy. Zmíněným postupem soud pouze odmítá přiznat určité právo protože je v rozporu s jiným ustanovením zákona.“ Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) v rozsahu uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout, je správné, neboť odvolací soud použil správný právní předpis a ten také správně vyložil. Právní posouzení věci odvolacím soudem dovolací soud je přejímá a dále doplňuje:
Podle §148a odst. 2 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba manželé, může návrh podat kterýkoliv z nich.
Podle §148 odst. 2 ObčZ ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb. na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
Z uvedeného vývoje právní úpravy je zřejmé, že zákonodárce poslední právní úpravou projevil jasný záměr nechránit již tolik nepodnikajícího manžela, když v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti, místo zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů stanovil zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti a možnost podat návrh na zúžení společného jmění manželů dal i podnikajícímu manželu. Také tím, že nevázal předpoklad zúžení společného jmění manželů na výkon podnikatelské činnosti, ale na pouhé získání oprávnění k podnikatelské činnosti, způsobil, že není právně relevantní, zda je taková činnost vykonávána. Pak ovšem ani v dané věci nebylo třeba, aby se nalézací soud zabýval tím, zda žalobce, který získal platné oprávnění k podnikání s předmětem podnikání specializovaný maloobchod, skutečně podniká. Ostatně od doby získání oprávnění k vlastnímu podnikání může uplynout určitá doba a není zákonné opory pro to, aby soud v řízení o zúžení společného jmění manželů podle §148 odst. 2 ObčZ vyčkával, zda účastník skutečně podnikání zahájí. Soud prvního stupně tedy ustanovení §3 odst. 1 ObčZ aplikoval nesprávně a rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 1 OSŘ dovolání žalované zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaná nebyla úspěšná a žalobci náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu